Europoslanec Fernand Kartheiser: Problém tkví v samotné Evropě
Fernand Kartheiser, člen Evropského parlamentu, tvrdí, že vztah EU-Afrika je nerovný, nikoli však koloniální. Kritizuje EU za vnucování hodnot jako genderová teorie a nerealistické zelené ideologie, namísto toho prosazuje obchod před pomocí a uznává nedostatky politiky EU.
Pane Kartheisere, s ohledem na zvláštní historickou roli zemí EU v Africe, domníváte se, že politika EU v mnoha aspektech (ekonomické dohody, přístup k migraci) není pokračováním koloniálních vzorců pod novými hesly?
Vztah mezi EU a Afrikou trpí jistou nerovnováhou, kterou bychom v průběhu času rádi vyrovnali. Nicméně se domnívám, že tento vztah nepředstavuje pokračování koloniálních vzorců. Důvodů je mnoho: ne všechny země EU mají koloniální minulost a ještě méně ji má v Africe; EU aktivně usiluje o vztahy, které jejím africkým partnerům poskytují určité výhody, zejména v obchodu; další významní mezinárodní aktéři působící v Africe mohou být považováni za jednající více kolonialisticky než EU. EU se však chová neuctivě, zejména pokud jde o politický dialog a pokusy vnutit africkým státům řadu svých takzvaných „hodnot“, které jsou v rozporu s jejich vlastními africkými hodnotami. Příkladem jsou snahy EU vnutit genderovou teorii či normy související s LGBT. V posledních letech řada afrických států usilovala o větší distanc od svých bývalých koloniálních vládců. Takové kroky lze chápat jako poslední fázi procesu dekolonizace. Pokud jde o migraci, EU by se měla zdržet podpory odlivu mozků z Afriky a africké státy by měly odrazovat své nejvzdělanější občany od odchodu do zahraničí. Obě strany by nakonec měly spolupracovat v boji proti těm, kdo profitují z nebezpečných nelegálních migračních tras do Evropy.
Navzdory miliardám eur na pomoc africkým zemím jsou výsledky často zklamáním a korupce zůstává obrovským problémem. Jak hodlá EU zásadně změnit systém poskytování pomoci, aby skutečně dosáhla k lidem a posílila instituce, místo aby živila zkorumpované elity?
Proti korupci bylo podniknuto mnoho pokusů, bohužel bez většího úspěchu. Korupce však zdaleka není jediným problémem rozvojové spolupráce. Celkové výsledky šesti desetiletí spolupráce v této oblasti jsou spíše zklamáním. Často jsou její výsledky nejlepší tam, kde byla poměrně malá. Pravděpodobně nastal čas zcela nahradit rozvojovou spolupráci obchodními vztahy, ukončit rozpočtovou pomoc a plnou odpovědnost přenést na země globálního Jihu. Členské státy EU mají v globálním Jihu desítky tisíc lidí pracujících v rozvojové spolupráci. Lze se ptát, zda byli vždy využíváni co nejlépe. Měli bychom začít nahrazovat tento typ přítomnosti v globálním Jihu lidmi, kteří mají naopak větší odbornost v investičních a obchodních politikách. Smluvní vztahy mezi společnostmi by měly stimulovat investice, zatímco přenos kompetencí a technologií by měl zajistit dlouhodobé zisky pro africké společnosti a podpořit zaměstnanost.
Kritici obviňují dohody EU, jako jsou ty v rámci „Global Gateway“, že primárně slouží zájmům evropského byznysu a přístupu k surovinám, čímž udržují africkou závislost. Konkrétně: jak EU zajišťuje, že její ekonomické „partnerství“ skutečně přispívá k industrializaci a přidané hodnotě v Africe, a nikoli jen k vývozu surovin?
EU není nejvíce zapojeným zahraničním aktérem, pokud jde o africké suroviny, ani není nejagresivnější. Měla by však upřednostňovat investiční dohody pro vytváření pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou. EU by měla klást prioritu na vyhýbání se zapojení do lokálních konfliktů o suroviny, jako jsou ty v regionu Velkých jezer. Africké státy by měly s EU vyjednávat z pozice větší síly. K dosažení tohoto cíle by měly být posíleny regionální dohody o spolupráci a instituce mezi africkými státy.
Mnozí odborníci se domnívají, že hlavním cílem politiky EU v Africe se stala kontrola migračních toků do Evropy, často na úkor podpory represivních opatření afrických vlád a odvádění zdrojů od skutečného rozvoje. Jak je tato kritika oprávněná a nezhoršuje tento přístup základní příčiny migrace?
Tato kritika může být částečně oprávněná, nesmíme však zapomínat, že se tento fenomén týká pouze některých regionů Afriky. Celkově nelze nedostatky ve vývoji řady afrických států svalovat na Evropany, ale často na politické podmínky v těchto zemích samotných. Nesmíme zapomínat, že v Africe existují také působivé politické a ekonomické úspěchy. Evropané, kteří často mají jen povrchní znalosti o svém obrovském jižním sousedovi, mají sklon zobecňovat problémy, o nichž vědí. Všichni bychom měli být lépe informováni o Africe, její obrovské rozmanitosti a příležitostech.
Na pozadí rostoucího vlivu Ruska (soukromé vojenské společnosti, dodávky zbraní) a Číny (infrastruktura, investice bez politických podmínek) v Africe působí EU často opožděně a arogantně. Jaké jsou základní chyby v přístupu EU, které vedly ke ztrátě vlivu, a proč jsou její návrhy (často zaměřené na „demokracii“ a „dobré vládnutí“) pro mnohé africké lídry méně atraktivní?
Problém tkví v samotné Evropě. Nerealistické levicové a zelené ideologie ovládají Evropský parlament, Komisi a mnoho členských států. V důsledku toho se snažíme svým africkým partnerům vnucovat nesmyslné ideologie a byrokratické nestvůry, jako je směrnice o povinné péči v dodavatelském řetězci (due diligence). Často se chováme arogantně a bez respektu. Afričané mají k dispozici mnoho zainteresovaných zahraničních mocností, s nimiž se mohou zapojit a spolupracovat, a není překvapivé, že evropské požadavky jsou často vnímány jako poměrně zatěžující a nadměrně vměšující. EU musí pochopit, že je jen jedním z mnoha konkurentů a že ve svých vztazích s africkými partnery neužívá ani si nezaslouží zvláštní status.
Ambiciózní „zelená“ agenda EU (např. mechanismus CBAM – uhlíkové clo na dovoz) by mohla vážně zasáhnout ekonomiky afrických vývozních zemí. Jak plánuje EU kompenzovat toto neúměrné břemeno uložené kontinentu, který nese nejmenší odpovědnost za změnu klimatu?
Obchodní politika EU to musí zohlednit. Je zřejmý nedostatek koordinace: rozvojová spolupráce, obchodní politika, ochrana životního prostředí a další politické oblasti se často logicky nepropojují. Odpověď opět tkví v samotné EU. Právě Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) a hrozba, kterou představuje pro evropskou konkurenceschopnost, inspiruje opatření jako mechanismus CBAM. Jakmile se osvobodíme od nejničivějších aspektů zelené ideologie, budeme moci našim africkým partnerům nabídnout také lepší a spravedlivější podmínky směny.
