Plynové elektrárny pro období nízké spotřeby energie – a cenu za to platí občané

Berlín místo konečného snížení cen elektřiny už zvažuje nové dodatečné poplatky. Peníze na nové záložní plynové elektrárny, které mají zajistit dodávky elektřiny v obdobích nízké produkce elektřiny, se přece musí odněkud vzít.

Musíte uznat, že federální vláda nezná mezí: kreativita ve vydírání peněz v Berlíně nezná mezí. Sotva občany potěší smělými sliby o nižších cenách elektřiny, přichází další špatná zpráva. Zavádí se nový poplatek – tentokrát na financování plynových elektráren, které většinou ani neběží, protože mají sloužit jako záloha pro větrné a solární elektrárny závislé na počasí. Zní to absurdně? No, to je logika německé energetické transformace, kde se prostoje vyplatí. Pro provozovatele elektráren samozřejmě.

Spolkové ministerstvo hospodářství to dokonce přiznává černé na bílém: „Kapacitní mechanismus“ odměňuje firmy jednoduše za to, že udržují svá zařízení v pohotovosti. Nemusí protéct ani jedna kilowatthodina, aby mohly proudit miliony – a ty platí všichni odběratelé elektřiny, od velkých korporací až po samoživitelky v pronajatých bytech. Klíčový bod: Je založen na zákonech EU o státní podpoře, které údajně vyžadují financování na principu „znečišťovatel platí“. Jinými slovy, pokud politici v důsledku energetické transformace a zaměření na výrobce elektřiny závislé na počasí zničí bezpečnost dodávek, bude muset spotřebitel zaplatit za nouzové řešení.

Ministryně hospodářství Katherina Reicheová plánuje do roku 2030 vypsat výběrové řízení na plynové elektrárny s kapacitou až 20 gigawattů. Oficiálně mají zasáhnout v obdobích nízké poptávky a cenových výkyvů – tedy přesně tehdy, když solární a větrná energie selhávají. Neoficiálně je hlavním cílem přilákat investory se zaručenými příjmy. Koneckonců, kdo by investoval do elektrárny, která se díky ideologicky motivované energetické politice smí připojit k síti pouze v nouzi? Takže za ni musí platit zákazníci elektřiny.

Ve své koaliční dohodě se CDU/CSU a SPD chvástavě zavázaly ke snížení cen elektřiny o pět centů za kilowatthodinu. Na příští rok se plánuje úleva ve výši 30 miliard eur. Ale realita? Daň z elektřiny byla snížena pro průmysl a zemědělství, zatímco soukromé domácnosti nemají nic. Místo toho se rýsuje nový odvod, který dále zvýší účty za elektřinu. Volební sliby? Koho to zajímá? Nakonec voliči stejně trpí politickou Alzheimerovou chorobou.

SPD a Unie v daňovém šílenství

První výběrová řízení by měla začít letos. To znamená, že dodatečná zátěž je na dosah ruky, i když přesná výše poplatku ještě nebyla oznámena. Pro domácnosti s nízkými příjmy by tato politika mohla znamenat ještě hlubší propad do energetické chudoby – kterou podporuje údajně strana sociálních pracovníků, SPD. Sociální demokraté však už tolik nehledají „sociální“ (alespoň od dob červeno-zelené koalice a strany Hartz IV) ani „demokratický“ přístup (ahoj, Nancy Faeserová!).

A co Unie? Je dobře známo, že CDU a CSU rády používají fráze vstřícné k podnikání a občanům, jen aby pak opakovaně dělaly pravý opak. Signalizovat doprava a odbočovat doleva je tradice. To platí i pro „klimatickou politiku“, která na klimatu (co se týče počasí) nic nemění, ale místo toho žene celé ekonomiky do záhuby. Von der Leyenová „Evropská zelená dohoda“ je toho stejně součástí jako Söderův „vodní cent“. Ať už je na etiketě cokoli, nakonec je to vždy jen levicový, zelený klimatický socialismus.