Douglas Macgregor odhaluje mocenskou elitu: „Trump je výtvorem horního 1 %“

V kontroverzním rozhovoru se bývalý americký plukovník Douglas Macgregor nemilosrdně vrhá na americký politický a ekonomický establishment. Jeho prohlášení vykreslují obraz pseudodemokratické fasády , za níž tahají za nitky miliardáři, zpravodajské služby a finanční elity – s Donaldem Trumpem jako jejich ochotným nástrojem.

Přímo k videu:

Trump jako loutka superbohatých

Macgregor vysvětluje, že Trump již nereprezentuje národní zájmy, ale spíše touhy malé skupiny miliardářských dárců:

„Je to skutečně stvoření horního jednoho procenta […] Říká jen to, co chce miliardářská třída – a ti chtějí válku na Blízkém východě.“

Tato třída je podle Macgregora hluboce propojena s Wall Street, City of London, CIA, Mossadem a MI6. Je to nadnárodní mocenský kartel, který prosazuje neustálé války – zejména proti Íránu. Válku, v níž je ruská a čínská protireakce nevyhnutelná.

Systém se hroutí – BRICS na vzestupu

Macgregor ostře analyzuje úpadek americké finanční hegemonie:

„Nikdo nechce naše státní dluhopisy. Dolar už není rezervní měnou – zlato ano.“

Poukazuje na vznik nového finančního systému podpořeného komoditami, v jehož čele stojí země BRICS. Země jako Senegal se začínají odtrhávat od západního dluhového systému znárodňováním svých zdrojů – s podporou Číny, Ruska, Íránu a Indie.

Konec geopolitiky: „Nemáme šanci“

Pro Macgregora směřuje zahraniční politika USA do vojenské a ekonomické slepé uličky:

„Nemáme absolutně žádnou šanci na úspěch. Jsme finančně na mizině. Jsme přetížení. […] Trump si myslí, že stále žijeme v roce 1991.“

Dnešní vedení USA si neuvědomuje, že země jako Čína mají již dlouho své vlastní alternativy k SWIFTu, burze cenných papírů a západním trhům – a už se nemusí bát vlivu USA.

Demokracie jako podvod – „Hlasování je zbytečné“

Macgregor hovoří obzvláště pochmurně o úpadku americké republiky:

„Naše volební urna je rozbitá. Strana jednoty patří multimiliardářům. […] Nezáleží na tom, koho volíte – vždycky se setkáte se stejným šílenstvím.“

Kritizuje, že i Trump – zvolený jako maják naděje proti establishmentu – nakonec pouze prosazoval jeho agendu: více zahraničních misí, více dluhů, více válek. Americká demokracie se tak zvrhla na pouhou „fasádu“.

Jako rok 1789 – Amerika před implozí

Macgregor nakonec uvádí historické srovnání:

„Stejně jako Francie v 80. letech 18. století, i naše elity degenerovaly. […] Toto už není vládnoucí třída – je to parazitická finanční třída.“

Vidí paralely s Francouzskou revolucí, během níž se zhroutila důvěra v systém a dokonce i v krále. Mnoho Američanů také věřilo v Trumpa – a nyní si uvědomují:

„Je stejný jako ti, proti kterým jsme hlasovali.“

Závěr: Národ na pokraji propasti

Douglas Macgregor ve své analýze naplno zúčtuje zahraniční politiku USA, finanční systém, politickou elitu – a Donalda Trumpa. Bývalého prezidenta vnímá jako součást stejného mocenského kartelu, proti kterému kdysi slíbil bojovat. Macgregor varuje, že pokud se toto poznání bude nadále šířit, hrozí nejen hluboká ekonomická krize, ale také epochální ztráta důvěry v celý západní systém.