Propůjčit svůj hlas antiimperialistickému boji má vysokou cenu – Ramaphosa a Jižní Afrika a Palestina

Ve světě ovládaném svévolným používáním síly se hojně vyskytují spravedlivé kauzy. Existuje však jedna, která vyzařuje takové násilí, že zahrnuje veškeré popírání spravedlnosti najednou a vyvolává vzpouru napříč hranicemi: palestinská kauza.

Od Maovy Číny po Ramaphosovu Jižní Afriku, jedno heslo: Palestina

Týden před šestidenní válkou oficiální prohlášení čínské vlády zdůraznilo, že „ boj arabských národů proti americkému imperialismu a sionismu je důležitou součástí globálního boje proti imperialismu .“ Toto prohlášení odráželo vizi Mao Ce-tunga a Čou En-laje, pro které byla arabská antiimperialistická fronta štítem pro Asii i Afriku.

Čína v jistém smyslu načrtla plán globálního antiimperialistického boje: ten musí spočívat v solidaritě mezi Asií a Afrikou a spoléhat se na arabský svět, který je v první linii.

Po propuštění z vězení apartheidu Nelson Mandela pronesl stejné pozorování: „ Příliš dobře víme, že naše svoboda je neúplná bez svobody Palestinců .“ Význam této reality nikdy neopustil jihoafrického bojovníka, který v roce 1999 znovu prohlásil: „Jakékoli  řeči o míru zůstanou prázdné, dokud bude Izrael nadále okupovat arabské území “ – připomínka toho, že navzdory zrušení režimu apartheidu Jihoafrická republika nedokončila svůj boj za svobodu.

Dnes, v kontextu imperialistické expanze, která děsí svět, se Jihoafrická republika Cyrila Ramaphosy rozhodla převzít pochodeň tohoto globálního boje proti imperialismu a zakotvit ho v palestinské kauze. Touto volbou nám jihoafrický prezident připomíná nepopiratelnou pravdu: koloniální historie sdílená zeměmi BRICS a globálním Jihem znamená, že jsou předurčeny k boji ve stejné bitvě za emancipaci.

Prvotní hřích Cyrila Ramaphosy

Nikdo si jistě nevšimne, že prezidentství Cyrila Ramaphosy mělo na mezinárodní scéně seismický dopad a dalo velkolepý impuls budování multipolarity.

Fakta mluví sama za sebe: Ramaphosaova země je nyní spojována s prvním významným rozšířením skupiny BRICS o významné africké a asijské země, včetně Egypta a Íránu. Je také spojována s integrací afrického kontinentu do ekonomického fóra G20, z něhož byla Afrika dříve vyloučena. Je to opět stín Jihoafrické republiky, který visí nad rozhodnutím Washingtonu bojkotovat letošní schůzky G20, pořádané jihoafrickým předsednictvím. A to z dobrého důvodu: Pretoria prolomila tabu útokem na spojence, bez kterého by Spojené státy již nebyly impériem: izraelský okupační režim.

Tím, že Ramaphosova země zažalovala Izrael u Mezinárodního soudního dvora za porušení Úmluvy o genocidě, zasadila těžkou ránu globální imperialistické oligarchii. Prostřednictvím tohoto řízení před nejvyšším soudem OSN Jihoafrická republika nejen odhalila zvěrstva izraelského režimu – který, jak bylo všeobecně prokázáno, zahrnuje zločiny apartheidu, etnických čistek a genocidy – ale také obrátila pozornost na sponzory a ochránce tohoto koloniálního režimu, konkrétně Washington a jeho spojence v EU a NATO.

Logicky se sponzoři tohoto plánu na zničení Palestinců cítili stejně ohroženi jako pachatelé. Není proto překvapivé, že v USA a Evropě dochází ke zlomyslnému obrácení obvinění, kde jsou všichni, kdo tento makabrózní plán odsuzují, pronásledováni a bezostyšně stíháni za „omlouvání se za terorismus“. Ani zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území, Italka Francesca Albanese, se imperialistickému meči nevyhnula, protože byla ihned po odhalení jmen subjektů, které z těchto zločinů proti lidskosti profitovaly, vystavena sankcím. Washington dovedl tento podvod až do bodu, kdy vydal výkonné nařízení proti Ramaphosově zemi, obvinil ji z porušování „lidských práv“, páchání „genocidy proti bílým“, pronásledování svého izraelského spojence a dokonce i ze sbližování s Íránem.

Bitva není vyhrána, ale šíří se jako požár

Právní kroky, které Pretoria podnikla proti izraelskému režimu, jsou pro Washington a jeho satelity o to hrozivější, že ztělesňují politickou a právní spolupráci mezi africkým a asijským kontinentem, dvěma regiony, které koloniální historie udržovala v opovržení a ignorování jeden druhého. Tyto právní kroky nabyly také globálního rozměru, jelikož seznam zemí, které se připojují k Pretoriině stížnosti, neustále roste, přičemž Brazílie je nejnovějším přírůstkem. Tuto globalizaci antiimperialistické vzpoury dále potvrzuje vytvoření Haagské skupiny, globální koalice proti genocidě v Palestině, vedené Jihoafrickou republikou a Kolumbií, která si dala za úkol převést nespočetná odsouzení izraelského okupačního režimu ze strany mezinárodních soudů a orgánů OSN do konkrétních činů.

Navíc v kontextu imperialistických dobyvačných válek v západní Asii (od palestinských území po Írán, přes Libanon, Sýrii a Jemen) měly pretoriánské iniciativy za následek legitimizaci ozbrojeného boje regionálních hnutí odporu a vytvářejí jednoznačnou paralelu mezi ozbrojeným bojem ANC proti jihoafrickému režimu apartheidu a ozbrojeným bojem Osy odporu proti izraelskému kolonialistickému režimu a jeho euroatlantickým sponzorům.

Podobně Pretoria pomohla obnovit pravdu o Íránské islámské republice, která se stala obětí nejen vražedného útoku izraelsko-washingtonského dua, ale také záplavy mediálních lží, jejichž cílem je legitimizovat nové porušení mezinárodního práva izraelsko-atlantickou osou – s neochvějným souhlasem Evropské unie.

Pretoria proto vrátila zdravý rozum do centra debaty: izraelský okupační režim je, mírně řečeno, nelegitimní, protože je kolonialistickým, segregačním, expanzivním a genocidním režimem.

Úspěšným sjednocením Afriky, Asie a Latinské Ameriky nabývají jihoafrické iniciativy Cyrila Ramaphosy nevyhnutelně postimperialistického rozměru, který odráží nejen Mao Ce-tungovu žízeň po svobodě, ale také velký pochod BRICS a globálního Jihu k multipolárnímu světu – skrze krvavé rány Palestiny.

Lama El Horr, PhD, je zakládající redaktorkou časopisu  China Beyond the Wall .  Je geopolitickou konzultantkou a analytičkou specializující se na čínskou zahraniční politiku a geopolitiku.