David Dvořák: Minoritní akcionáři ČEZu
Vidlák nedávno ve svém blogu píchl do vosího hnízda – problematice menšinových akcionářů energetické firmy ČEZ. Okamžitě se ozvali opravdu minoritní akcionáři z řad čtenářů a reakce by se dala shrnout do věty: „Slova o minoritních akcionářích byla volena nešťastně“
Pojďme se tedy podívat na problém z vícero úhlů.
Firma ČEZ, tak jako všechny ostatní firmy, byla do roku 1989 majetkem „všeho lidu“, tedy ve vlastnictví státu, resp. nedemokratických a údajně neschopných komunistů. Komunisté ovšem regulérně vyhráli demokratické volby v r. 1946, ovšem následně už méně demokraticky převzali vládu v r. 1948.
Mimochodem – celé to umožnilo spekulativní chování nekomunistických politiků, kteří nevsadili na souboj myšlenek a výhod kapitalismu proti diskuzím o výhodách socialismu, ale zákulisní hrátky a praktiky, které nevyšly.
Soukromý vs. státní kapitál.
Komunisté tedy vládli od r. 1948 do r. 1989, dá se říct, že řídili náš stát 41 let. Nezačali samozřejmě na „zelené louce“, ale soukromé majetky jednoduše znárodnili, přesněji zespolečenštili. Následovala jejich správa a případný rozvoj, kdy je nám stále vtloukáno do hlavy, že stát je nejhorší hospodář.
Takže tady první zajímavost … Každá ekonomika má nějaké stěžejní, rozhodující firmy, které díky své velikosti a důležitosti pro život státu zaujímají klíčové postavení. Z těch větších tedy můžeme jmenovat – ČKD, Poldovku, Vítkovice, doly a třeba i Baťovy závody, alias Svit. Všechny tyto firmy byly zestátněny a následně komunisty spravovány. Je nutno si uvědomit, že všechny tyto firmy bolševik spravoval tak, že je udržel exportně schopné a v některých případech (zejména strojírenství) na pomyslné špičce. Po roce 1989, kdy nastoupil ten lepší, schopnější a demokratický kapitalistický režim, všechny tyto firmy v podstatě zanikly, přesněji vytunelovány až k bankrotu, rozkradeny nebo zrušeny jako nežádoucí konkurence – typicky cukrovary.
Zajímavost druhá … Komunisté naši zemi řídili tak, že společným úsilím byli schopni vytvářet i nové důležité statky, tj firmy a infrastrukturu – jmenujme třeba NHKG Ostrava, kterážto huť vznikla doslova na „zelené louce“ a nový, lepší režim ji sice převzal funkční, ale místo rozvoje ji vytuneloval a zavřel. Další zmínka může být např. o přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně, elektrárnách na vltavské kaskádě, anilinový blok v MCHZ Ostrava, a taky třeba v podstatě celé město – Havířov. Pro lidi stavěli byty tempem sto tisíc ročně atd.
Přestože nový režim se svou délkou blíží k délce spravování státu komunisty, tak se k těmto výkonům ani nepřibližuje!!! – přesněji, soukromý kapitál není schopen takového výkonu, protože není zaměřen na potřeby lidí ve státě, ale na zisk, tedy hamižnost jednotlivce.
Kde je problém? … náklady se socializují a zisk privatizuje
Na problematice minoritních akcionářů ČEZu si ukážeme, kde je zakopaný pes. V r. 1948, samozřejmě stát nějakou energetickou infrastrukturu měl, nicméně tvrdím, že komunisté ji velmi výrazně modernizovali a rozšiřovali. Najednou byla elektřina v každé vesnici, postavily se jaderné bloky, vodní elektrárny a velmi robustní přenosová soustava … a to z daní všech.
V r. 1989, resp. v následujících letech došlo na privatizaci státního majetku tak, že byl bezplatně nabídnut opět všem. Zdánlivě dobrý nápad. V případě firmy ČEZ byly vydány akcie na její tehdejší majetek, každá v nominální hodnotě 100,- Kč – akcií je 537 989 759 kusů. Tržní hodnota dnes samozřejmě není 100 Kč/akcie. Majoritním držitelem akcií je stále stát (69,78 %), ale 16,40 % drží právnické osoby a 13,60 % drží fyzické osoby. Dále je veřejně známo, kdo drží nad 1% akcií – jsou to ony právnické osoby typu Black Rock – např. 2,43% Belviport Trading Limited a vzpomínaný Black Rock drží aktuálně 1,33% akcií. Těchto pár firem drží necelých 10% z těch 16,40% vykazovaných ve prospěch právnických osob.
Ovšem jeden podstatný údaj je neveřejný – kolik je fyzických akcionářů, nejlépe Čechů. Nevíme tedy, jaký počet fyzických osob vlastní oněch 13,60% akcií … je to 10 ředitelů firmy typu Black Rock? … nebo 100.000 občanů ČR? …. nebo jen 1.000 občanů ČR?
Drobní akcionáři ČEZu založili sdružení na svou obranu, resp. obranu svých investičních práv. Opět jsem nenašel kolik jich je. Nicméně, když se i v mainstreamu začne probírat problematika zisků ČEZu a drobných akcionářů, tak se lze dočíst v diskuzích i takových perel, jako např.: … volně tlumočeno – ČEZ nemá mít zájem stavět nové bloky a utrácet tak „naše“ (akcionářů) peníze, protože dostupnější elektřina znamená nižší cenu a tedy nižší výnos akcií. Když se investuje, tak to jde ze zisku, který ale má být rozdělován mezi akcionáře. Ať si investuje stát, jako největší akcionář, když už tedy chce. A tohle je ten pomyslný „úhelný kámen“.
Máme zde tedy opravdu všeobecný, resp. většinový zájem na levnější a dostupnější elektřině a oproti tomu ziskové zájmy akcionářů. Asi bude každý souhlasit, že dostupné a levné energie jsou motorem ekonomiky, která pohání v podstatě vše a umožňují nejen snadnější a pohodlnější život všem lidem, ale hlavně umožňují další ekonomický progres všeho ve státě.
Ta správná otázka tedy zní – má přednost zájem a prospěch většiny nebo zájem a prospěch malého počtu Čechů, kteří vědomě a relativně prozíravě investovali do akcií ČEZ a očekávají co nejvyšší dividendy? …, které jsou ovšem založené na co nejvyšší ceně elektrické energie a nejmenších nákladech?
Samostatnou kapitolou pak je provoz a případné investice. Přirozený zájem minoritních akcionářů je na co nejvyšší dividendě, která ovšem bude nejvyšší tehdy, když se nebude el. energie zlevňovat ale naopak zdražovat. Jejich přirozený zájem je, „aby to fungovalo“ a moc ze zisku se „nemrhalo“ do investic, které jednak snižují tedy zisk k rozdělení, ale navíc by potenciálně mohli cenu energií zlevnit a … a tím snížit dividendy. Naproti tomu, stát, který je opravdu majoritním akcionářem by ale měl mít nějakou politiku naopak směřující k podpoře průmyslu a tedy směřující k co nejlevnějším energiím. Mimochodem – tady je jasné čí zájmy hájí pětidemolice, když upřednostňují vysokou cenu energií. Drobný akcionář tedy celkem logicky nehýká nadšením, když se investuje a naopak křičí, že investovat by se moc nemělo. Proto bere za naprosto normální a morální, že my všichni z našich daní investujeme prostřednictvím státu do ČEZu a on vybírá jenom spravedlivé dividendy.
Nikdo nepokládá drobným akcionářům nepříjemné otázky typu, jak se osobně podílí např. na státních zárukách na půjčky apod.
Je to tedy klasická ukázka socializace nákladů a privatizace zisku. Celý problém se tedy opravdu redukuje na otázku, zda má přednost zájem většiny nebo zájem několika jednotlivců.
Teoreticky, když tedy na 100% vyslechneme přání drobných akcionářů a přestane se zisk používat na investice, pak dříve nebo později nebude mít nikdo nic – my energie a akcionáři dividendu.
