Zbyněk Fiala: Když jde klima do peněz
Uvolnění předpisů pro střešní solární elektrárny a sdílení elektřiny, decentralizace energetiky a zrychlující útlum uhlí ohrožuje byznys extrémně výnosných energetických oligopolů.
V české společnosti se konečně rozebíhá změna, která v Německu, Rakousku a dalších bližších a vzdálenějších zemích proběhla už dávno. Konkurenceschopnost české ekonomiky dusí energetické náklady, zejména nejdražší elektřina široko daleko, ale přestože se debaty o nápravě soustřeďovaly hlavně na zestátnění podílu minoritních akcionářů v ČEZ a vystoupení z energetické burzy v Lipsku, úleva přichází odjinud.
Rychlou a viditelnou úlevu přinesla série novel energetického zákona označovaných jako Lex OZE, které usnadnily zřizování střešních elektráren a sdílení elektřiny z výroben aktivních zákazníků. Bez povolení můžete na střeše instalovat fotovoltaiku až do 50 kW špičkového výkonu. Aktivní zákazník může volně sdílet elektřinu s jedenácti dalšími výrobními a odběrními místy.
Uvolnila se akumulace elektřiny a činnost agregátorů, obchodníků, kteří reprezentují „virtuální elektrárnu“ z malých decentralizovaných zdrojů. Buduje se infrastruktura pro větší energetická sdružení. Začaly práce na vymezení zón, ve kterých se velká obnovitelná elektrárna bude povolovat ve zkráceném řízení.
Cenové výhody vlastní elektřiny jsou nesporné. Po pár letech splácení investice je tato elektřina skoro zadarmo. Nebo jinak, když rozpočteme náklady a výnosy za delší období, tato „cena“ je stálá, pokud jde o vlastní spotřebu. Nemusíme se bát divokých změn a krizí, které nás dusily v minulých letech.
Rozvoji malých střešních instalací hodně pomohla také činnost regionálních energetických poraden, nejčastěji v některé MAS (místních akčních skupin sdružených obcí), které vám zdarma pomohou se žádostí o dotaci. Od roku 2023 tak začal podíl obnovitelných zdrojů – po desetiletí stagnace – prudce stoupat. Tento trend pokračuje zejména zvyšováním podílu fotovoltaiky. Je stále nízký ve srovnání s evropským průměrem, ale naznačuje směr.
Příjmy do státního dotačního fondu pro obnovitelné zdroje plynou z obchodování s emisními povolenkami. Při spalování jedné tuny hnědého uhlí vznikne 1,665 tuny CO2, což při současné ceně povolenek znamená náklady přibližně 117 eur (téměř 3000 Kč) za tunu spáleného uhlí. Obchody s povolenkami jsou plodem neoliberální ideologie, že trh ví nejlépe. Stejně dobře by šlo přechod na obnovitelné zdroje naplánovat a podpořit přímo penězi i regulací. Čína zvolila kombinaci obou postupů, jak regulaci, tak podporu celého hodnotového řetězce, proto dnes dominuje světovému trhu zelených technologií.
Zadal jsem dotaz umělé inteligenci, jaký je podíl dotací do fosilní a obnovitelné energetiky, tedy které dotace jsou větší a o kolik. Dozvěděl jsem se, že v globálním i českém měřítku dotace stále favorizují fosilní energetiku – poměr se sice zlepšuje, ale velmi pomalu. Byl jsem upozorněn na statistiky Mezinárodní energetické agentury, podle kterých dotace do spotřeby fosilních paliv roku 2022 vystřelily nahoru a dosáhly celosvětově 1,2 bilionu dolarů, to máme nějakých 28 bilionů korun v tehdejším kurzu. Skoro šest tehdejších HDP ČR.
https://www.iea.org/data-and-statistics/charts/global-fossil-fuel-consumption-subsidies-2015-2023
Dotace do fosilní energetiky měly charakter vládní podpory spotřeby, výroby i cenových stropů. U obnovitelných zdrojů musíme sečíst finanční podporu pro výrobu, ale také investice do rozvodné sítě, která se musí decentralizované energetice přizpůsobovat. Přesto skoro devět desetin celkových dotací globálně mířilo do fosilní energetiky.
V Česku se tématem detailně zabývá nevládní Centrum pro dopravu a energetiku, které ve svém infolisty z loňského srpna čerpá data z oficiálních českých výkazů pro OECD a Mezinárodní měnový fond. Není to moc aktuální, ale pro rok 2020 (poslední číslo) jim vyšly souhrnné dotace do výroby spotřeby fosilních paliv 229 miliard korun, z toho nejvíc do uhlí, kam šlo 158 miliard korun.
Pro srovnání pak uvádějí, že dotační program na obnovitelné zdroje a zateplování Nová zelená úsporám má alokaci 39 miliard korun na desetileté období 2021-2030 a program pro nízkopříjmové domácnosti Nová zelená úsporám Light disponuje rozpočtem 3 miliard korun. Někde to trochu napínají na té fosilní straně a náklady zeleného přechodu podceňují, ale to ať každý posoudí sám, tak daleko to zase neumím.
https://www.cde-org.cz/media/object/2284/cde_fosilni_dotace_v3.pdf
Vraťme se k roku energetické krize, kdy nás veřejná pomoc zachraňovala před zničujícími energetickými účty. Ze stejné doby pocházejí i zprávy o rekordních ziscích českých energetických společností. Tady mi znovu pomohla umělá inteligence, která mě navedla k informovaným autorům z E15 a SeznamZprávy, kde mají občas opravdu kvalitní ekonomické zpravodajství.
Tak jsem se dozvěděl, že Tykačova skupina Sev.en Energy dosáhla v roce 2022 provozního zisku (EBITDA) 4,5 miliardy eur, což v přepočtu představuje zhruba 112,5 miliardy korun. Elektrárna Chvaletice sama vykázala v roce 2022 čistý zisk po zdanění miliardu korun, což je sedminásobný nárůst oproti roku 2021.
Křetínského energetické impérium také profitovalo z rekordních cen elektřiny. Všechny jeho energetické firmy, od dolů v Německu až po jaderné elektrárny na Slovensku, vydělaly v roce 2023 dohromady 7,3 miliardy eur hrubého zisku (EBITDA), což představuje více než 180 miliard korun. Samotný Energetický a průmyslový holding (EPH) dosáhl v roce 2023 EBITDA 3,6 miliardy eur.
O trochu později se však situace dramaticky změnila, zaznamenávají tyto zdroje. EPH Daniela Křetínského vykázal v roce 2024 pokles EBITDA o 29% a Tykačova Sev.en Global Investments spadla v roce 2023 do čisté ztráty, která byla způsobena především přeceněním aktiv v Austrálii kvůli vládním zásahům (po volebním vítězství opozice) do cen uhlí.
Podle analytiků se ekonomika uhelných elektráren dostává do kritické situace. Provozní marže hnědouhelných elektráren se blíží hranici rentability a pro rok 2026 již ekonomika uhelných zdrojů vstupuje do záporu. Tykačova skupina Sev.en již několikrát pohrozila uzavřením elektráren Počerady a Chvaletice kvůli nerentabilnosti provozu.
Křetínský svou strategii transformace nastavil jasněji – většina jeho uhelných zdrojů má být ukončena do roku 2025 a úplný konec uhlí plánuje do roku 2030. Současně však jeho skupina kompletně ovládla německé uhelné doly LEAG po odkupu podílu od PPF.
Rozdělení výnosů a nákladů energetické krize je tedy zřejmé a stejně protikladné je i rozdělení nákladů a výnosů zelené transformace v pytli s označením Green Deal. Tady obvykle připomínám zkušenost, že když se něco nepodaří hned na začátku zničit, lze to zabít špatně nastavenou podporou, aby bylo každému zřejmé, že to přes veškerou snahu nejde.
U fotovoltaiky to takhle fungovalo 15 let a až nové předpisy z minulého a letošního roku nás zbavily části omezení, které se zdůvodňovaly ochranou veřejných peněz. Ty se napřed zběsile vyházely na předražený povinný výkup elektřiny ze solárů, aby se mohlo tvrdit, že je to nepřijatelně drahé.
Mezitím však náklady na technologie obnovitelných zdrojů tak dramaticky klesaly (řádově!!), že se to vyplatilo i bez podpory a stát by přišel o všechny páky. Fosil se ale nechce smířit se ztrátou dominance a spoléhá na pomoc popíračů lidského vlivu na klimatické změny.
Byl jsem upozorněn mailem od pana Pavla Kalendy na mezinárodní konferenci Clintel, která proběhla na téma zbytečnosti klimatických opatření loni v listopadu ve sněmovně pod hlavičkou Institutu české levice a SPD. Dokonce si tam dokázali spočítat, že „I kdyby lidstvo investovalo 20-násobek ročního HDP celého světa do roku 2100, podařilo by se snížit oproti přirozenému vývoji teplotu pouze o méně než 0,1°C.“
https://www.youtube.com/watch?v=sxFPNi2Fs2Q&list=PLbjEA1ku806iYJgWpFqHH7bCF4FTAn6gA
https://www.youtube.com/watch?v=7KjA1E0UxKg&list=PLbjEA1ku806hfMjyluEFgk_oAoM6hUzRx
Takovéto prachy že vyhazujeme zbytečně? A že to ostatním uniklo? Nikde jinde jsem o takové revoluční zprávě neslyšel. Na to si ostatně u nás stěžoval i Neviditelný pes, že byla médii prakticky utajena takhle závažná konference (9 profesorů a 4 docenti ze všech kontinentů, jak mne upozornil pan Kalenda).
Třeba si to někdy pustím ze záznamu na Youtobe, ale varovně na mne zapůsobil už jeden průlomový argument, který mi pan Kalenda vytáhl přímo do mailu, aby potvrdil „jednoznačné zamítnutí antropogénní hypotézy“, tedy zamítnutí obecně přijímané představy, že si za klima můžeme sami nezřízeným uvolňováním solární energie nastřádané za miliony let do geologické formace uhlí, ropy a plynu. A že toho tedy nemusíme nechat. Klídek, nic se neděje.
Dávejte pozor, je to formulováno „vědecky“:
Přirozená výměna CO2 mezi oceánem a atmosférou je ročně asi 150 GtC, a přitom antropogenní uvolňování CO2 z fosilních paliv je asi 5GtC, tedy cca 3% přirozené výměny (v roce 2010, kdy prof. M. Salby psal svou učebnici klimatologie). Proto, i kdyby neplatil Henryho zákon, tak by bylo lidstvo schopno ovlivnit pouze 3% teplot skleníkového efektu CO2.
GtC jsou gigatuny uhlíku. Správností čísel se nezabývám. Důležitější je, co se zde porovnává. Na jedné straně stavová veličina, množství uhlíku, které se stěhuje tam a zpátky, z oceánu do atmosféry, a pak zase z atmosféry do oceánu. To je těch 150 gigatun uhlíku ročně. Čtěme: Každoročně! Furt! Pořád to běží, ale nic se nemění. Cyklus se opakuje.
To se porovnává s uhlíkem z antropogenní činnosti, tedy vlivem lidí. Jenže to je přírůstek.
Tady si dovolím odvolávku na českou akademickou publikaci pro veřejnost:
Množství CO2 v atmosféře se neustále zvyšuje a v roce 2022 dosáhlo hodnoty okolo 421 ppm, což je přibližně o 30% více než v roce 1960 podle Fakta o klimatu. Část emisí CO2 se ukládá v přírodních rezervoárech, jako jsou oceány a vegetace, ale celkové množství emisí je pro tyto procesy příliš velké, a proto se koncentrace CO2 v atmosféře zvyšuje.
Ppm je počet miliontin (jako je procento počet setin). Za 60 let tedy vzrostlo množství CO2 v atmosféře (přepočtené, skleníkových plynů je víc) o 30 procent. Na konferenci však převládlo tvrzení, že vliv lidí je tak v rozmezí 3 procent. Co děsivého ve vesmíru se tedy během minulých 60 let stalo, že je tu taková změna? Proč teď hoří lesy plošně v násobně vyšším rozsahu po celé planetě? Proč jsou teď největší hurikány dvakrát nebo pětkrát častější? Proč se stalo běžným, že někde udeřila tisíciletá povodeň?
Zastavit se to nedá, uhlík, který jsme poslali do atmosféry, tam pár desetiletí vydrží. Můžeme jen zabránit, aby se to stupňovalo.
Kdo tedy má zájem na tom, abychom tomu jen přihlíželi? Kdo má zájem, abychom bojovali jen s těmi, kdo chtějí klimatickou hrozbu přibrzdit?
