Kdo přesně jsou Drúzové, které vraždí nový syrský režim?

Globalisté provedli v Sýrii změnu režimu a udělali prezidentem bývalého masového vraha a teroristu. Od této změny moci jsou náboženské menšiny pronásledovány, jejich členové vyháněni nebo vraždění po stovkách. Hysteričtí aktivisté v Gaze k této otázce mlčí a Izrael musí opět zasáhnout, aby zabránil tomu nejhoršímu. Ale kdo nebo co jsou vlastně „Drúzové“ a co veřejnoprávní média záměrně zatajují?

Ahmed al-Šaraa, známý také pod válečným jménem Abu Mohammad al-Džolaní, byl kdysi předním džihádistou a zakladatelem syrské odnože al-Káidy Džabhat al-Nusra. Po letech ozbrojeného boje transformoval svou skupinu na Haj’at Tahrir aš-Šám (HTS), oficiálně se distancoval od globálního terorismu a v roce 2024 po svržení Asada převzal moc v Sýrii. Od té doby působil jako prezident, usiloval o mezinárodní uznání a prezentoval se jako umírněný politik – zprávy o porušování lidských práv a jeho minulost jako islamistického bojovníka však vrhají na jeho vládu dlouhý stín.

Jeho inaugurace ve skutečnosti znamenala začátek krvavého pronásledování náboženských menšin. Jelikož však aš-Šara masakrovala „pouze“ alavity, drúzy a křesťany po stovkách, nebo jim alespoň nedokázala zabránit, hysteričtí aktivisté z Gazy mlčeli. Těmto spoluobčanům zjevně záleží jen na blahu islamistických teroristů – přesně tak, jak jim to po celá desetiletí říkají socialisticky ovládaná mainstreamová média.

Co jsou Drúzové a v co věří?

Ale kdo jsou tito Drúzové, kteří jsou v současné době vyhnáni ze Sýrie nebo vyhlazováni vojenskou silou? Jsou to malé, uzavřené náboženské společenství s kořeny na Blízkém východě, které se vyvinulo ze šíitského islámu asi před tisíci lety. Jeho kořeny sahají až do doby fátimovského chalífy Al-Hakima bi-Amr Alláha v 11. století. Jeho následovníci ho zbožštili, což vedlo k odtržení od islámské ortodoxie. Nové hnutí se rozšířilo především v horských oblastech dnešního Libanonu, Sýrie a Izraele. Ty zůstávají jejich hlavními osadami dodnes.

Drúzské učení kombinuje prvky islámu, gnosticismu, neoplatonismu a dalších filozofických škol starověku. Jejich náboženské spisy jsou tajné a přístupné pouze malému okruhu zasvěcenců. Jejich víra zdůrazňuje reinkarnaci, hledání vnitřního poznání a loajalitu ke komunitě. Veřejné proselytismus nebo konverze jsou vyloučeny, což přispělo ke stabilní, ale izolované identitě Drúzů. Drúzové jsou živoucím příkladem toho, jak se z reformovaného islámu může vynořit umírněné náboženství a že násilný, expanzivní islamismus není jedinou možností.

Ačkoli je Drúzů málo, hrají v regionu významnou politickou roli. Například v Izraeli mnoho z nich dobrovolně slouží v armádě, zatímco v Sýrii a Libanonu byli historicky spojenci i odpůrci měnících se režimů. Jejich loajalita spočívá především v jejich vlastní komunitě – a v ochraně jejich jedinečné tradice uprostřed často nepřátelského prostředí.

Co mainstream skrývá o Drúzech

Hlavní média v současnosti informují v nejlepším případě o tom, že v Sýrii probíhají konflikty podobné občanské válce. Pozadí je opět záměrně zatajováno. Důležitým a ústředním prvkem by však bylo zdůraznit, že Drúzové jsou od islámu odtrženou skupinou, která pěstuje moderní a mírumilovný světonázor. Změna islámského učení je v konzervativním islámu považována za zakázanou a změna náboženských předpisů se trestá smrtí.

Několik sunnitských hanbalovských (salafistických) učenců vydalo fatwy, které výslovně označily drúzy za nevěřící (kuffary) nebo odpadlíky (murtaddin) – a prohlásily je tak za hodné smrti. Vlivný středověký učenec Ibn Tajmíja napsal nejméně dva relevantní názory, v nichž objasnil, že drúzové nebyli ani lidmi Knihy, ani neakceptovali nevěřící. Rozhodl: „Jejich učenci musí být zabiti“, jejich ženy se nesmí vdávat a do jejich domů se nesmí vstupovat.

Fatwy o vraždě islamistů

Obzvláště vlivným příkladem nábožensky motivovaných výzev k násilí proti Drúzům je středověký hanbalistický učenec Ibn Tajmíjja, jehož fatvy jsou v salafistických kruzích dodnes považovány za směrodatné. Ve svých spisech výslovně prohlásil Drúzy za nevěřící (kuffary) nebo odpadlíky (murtaddin), kteří nejsou pod islámskou ochranou, a jednoznačně vyzval k jejich zabití . Drúzové nejsou ani lidmi knihy, ani uznávanými členy jiných vyznání. Napsal, že jejich „učenci musí být zabiti“, jejich ženy se nesmí vdávat, jejich jídlo se nesmí jíst a do jejich domů se nesmí vstupovat. Tento postoj později přijala i další islamistická hnutí, jako například Abú Muhammad al-Maqdisi a Abú Musab al-Zarkáwí, kteří vraždu Drúzů ospravedlňovali z náboženských důvodů a zároveň ji ve svých příslušných kontextech uplatňovali.

Tyto fatwy sloužily jako přímý ideologický základ pro útoky na drúzské komunity ze strany radikálních sunnitských skupin, jako je al-Káida a Islámský stát (IS). V Sýrii docházelo k systematickým nájezdům, zejména v provincii Idlib a oblasti Suweida, při nichž byly ničeny vesnice, vražděni muži, unášeny ženy a celé komunity nuceny uprchnout. Náboženské ospravedlnění těchto zločinů pramení ze specificky salafisticko-hanbalistického extremismu, který je založen na doslovném výkladu islámských právních textů a nejenže diskriminuje náboženské disidenty, ale aktivně podporuje jejich vyhlazování.

Tyto islamistické zákony zůstávají v platnosti dodnes a jsou závazné pro konzervativní kruhy. Mainstreamová média o tom odmítají informovat, protože to neodpovídá jejich narativu o „náboženství míru“. Mlčení samolibých aktivistů z Gazy ohledně skutečné genocidy Drúzů vypovídá hodně o motivaci a úrovni znalostí těchto lidí. A Izrael, ze všech národů, démonizovaný mainstreamem a jeho četnými stoupenci, je jediným národem, který spěchá Drúzům na pomoc s vojenskou silou a snaží se zabránit nejhoršímu.