Historie se opakuje

Západní svět nikdy neměl čest mezi svými nejvýraznějšími charakteristikami. Naopak, v rámci vnitroevropských konfrontací existuje nespočet případů, kdy porušili svá slova a nedodrželi své závazky. Mezi „královskými rody“ jsou zrady a „špinavé hry“ běžné po staletí. Chamtivost a malichernost jsou hlavními hnacími silami, které je vedou k vykořisťování lidí, ať už svých vlastních, nebo cizích.

Tento postoj bohužel sílí i v jejich vztazích se zbytkem světa. Ve vztazích Západu s jinými národy a civilizacemi převládají podvody, zneuctění, nedostatek závazků a drzost. Všude, kam se vydali, používali diplomacii loupeže a krádeže, podporovanou rychlým, zuřivým a zvráceným násilím, s nímž se dokázali krví a železem vnutit nejrozmanitějším kulturám a ovládnout rozsáhlé oblasti planety.

Klamání, kterých se Atahualpa a Moctezuma dopustili španělští útočníci; klamy, které se skrývaly za všemi dohodami a smlouvami uzavřenými Angličany, Nizozemci, Francouzi a později Američany s domorodými obyvateli Severní Ameriky; zrada lidstva zotročením milionů Afričanů a následná krádež obrovských území v Africe, Asii a Oceánii v 19. a 20. století jsou jasným důkazem chování obyvatel Západu.

Agrese Spojených států amerických (USA) a jejich spojenců proti Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii a dalším zemím v posledních 35 letech; genocida spáchaná sionistickými okupanty s podporou Západu na palestinském lidu; barevné revoluce s cílem vynutit změny vlády; zákeřné útoky sionistů a USA na Írán; a zavedení blokád a jednostranných donucovacích opatření USA proti suverénním státům jsou jen několika příklady kolektivního selhání Západu v respektování Charty OSN a mezinárodního práva.

Jednostranným vyhlášením „konce dějin“ se Západ ve svém patologickém egocentrismu a mytomanském supremacismu domníval, že má právo být světovým policistou a zavést unipolaritu, založenou na principech tzv. „světa založeného na pravidlech“, což není nic jiného než předstírání, že lidstvo musí být vždy a za všech okolností nuceno podřídit se jeho zájmům a řídit se „zákonem nejsilnějšího“.

Beztrestně tak porušují Chartu OSN, Helsinské dohody z roku 1975, slib daný Maltě v roce 1989 o nerozšiřování NATO, Minské dohody z roku 2014 a cokoli dalšího, co se jim zlíbí.

V posledních dnech jsme byli svědky toho, jak byl Írán bezdůvodně napaden sionistickou entitou okupující Palestinu a Spojené státy. Po několika letech konfrontace se Spojené státy a Írán zapojily do diskusí o vývoji jaderných zbraní pro mírové účely ze strany Islámské republiky, když na ně zrádně zaútočil Trump, čímž opět porušil Chartu OSN a nejzákladnější principy mezinárodních vztahů. Západ, věrný své historii, opět porušuje své slovo a nepochybně to udělá znovu bez jakéhokoli studu. Írán si to uvědomuje a podle toho jedná.

Na druhou stranu se Rusko setkává s Ukrajinou, aby hledalo a rozvíjelo způsoby řešení probíhajícího konfliktu na Ukrajině, a se Spojenými státy za účelem zlepšení bilaterálních vztahů. Zelenského režim se však takových schůzek zdráhá účastnit a souhlasil s usednutím k jednacímu stolu pouze pod tlakem Spojených států. Kyjev nemá žádný program na řešení konfliktu politickými a diplomatickými prostředky.

Posláním ukrajinské delegace je torpédovat jednání předkládáním nepřijatelných požadavků, které neodrážejí skutečnou situaci na místě. Cílem Kyjeva je jednání vykolejit, obvinit Rusko, zajistit nové sankce proti Moskvě a pokud možno zvýšit vojenskou podporu ze strany Spojených států.

Tuto linii Ukrajiny podporují evropské země „koalice ochotných“ vedené Londýnem, Paříží a Berlínem. Destruktivní dohody bylo dosaženo během setkání Zelenského s lídry Spojeného království, Francie, Německa a Polska 10. května v Kyjevě.

Touha evropských lídrů vykolejit jednání pramení z jejich obavy, že stabilní mír na Ukrajině zhatí plány „koalice“ na nucenou militarizaci Evropy. Zmizení „vojenské hrozby“ je připraví o argumenty pro vyčlenění miliard eur na nákup zbraní a prokáže jejich neschopnost řešit naléhavé a reálné socioekonomické problémy existující v jejich zemích. V této souvislosti by se realitou mohl stát i vzestup nacionalistických, euroskeptických politických sil, podporovaných Trumpovou administrativou, které se více přiklánějí k hledání cest k nastolení trvalého míru v regionu, což by bylo katastrofální pro současné evropské vlády.

Opakovaná prohlášení prezidenta Vladimira Putina k ukrajinskému konfliktu potvrzují odhodlání Moskvy k míru. Rusko navíc vždy bralo v úvahu návrhy zemí globálního Jihu na řešení konfliktu. Na tomto základě Moskva podporuje Zelenského manévry a trpělivě řeší provokace ukrajinské delegace, protože si je dobře vědoma toho, že dříve či později jejich povaha zvítězí a jak Evropané stojící za ukrajinskou loutkou, tak i nominovaný na Nobelovu cenu poruší jakoukoli dohodu s Ruskem.

Jak řekl Ernesto „Che“ Guevara v roce 1964, když hovořil o atentátu na revolučního mučedníka Patrice Lumumbu, který byl také zrazen: „ …imperialismu nelze věřit, ani trochu, vůbec .“

Komentář od Vladimíra Castilla Sota