Gideon Levy: Židovský stát buduje ghetto

Kdyby Mordechaj Anielewicz dnes žil, zemřel by. Vůdce Židovské bojové organizace během povstání ve varšavském ghettu by zemřel ostudou a hanbou, kdyby se dozvěděl o plánech ministra obrany – s plnou podporou premiéra – vybudovat „humanitární město“ v jižním pásmu Gazy. Anielewicz by nikdy nevěřil, že 80 let po holocaustu by někdo uvažoval o tak ďábelském plánu.

Kdyby se byl doslechl, že tento plán zvažuje vláda židovského státu založeného na obětech jeho ghetta, byl by zdrcen. Kdyby si byl uvědomil, že Israel Katz, muž, který tuto myšlenku předložil, byl synem přeživších holocaustu Meira Katze a Malchy (Niry), rozené Deutsch, z rumunského regionu Maramureš, kteří v koncentračních táborech ztratili většinu své rodiny, nikdy by tomu neuvěřil. Co by svému synovi řekli?

Když si Anielewicz uvědomil apatii a nečinnost, kterou plán způsoboval v Izraeli a do jisté míry i ve světě, včetně Evropy a dokonce i Německa, zemřel by podruhé, tentokrát zlomeným srdcem.

Židovský stát zakládá ghetto. To je hrozný rozsudek. Už tak je dost špatné, že plán byl prezentován, jako by mohl být nějakým způsobem legitimní – kdo je pro koncentrační tábor a kdo proti? – ale odtud by se cesta mohla zkrátit k ještě hroznějšímu nápadu: Někdo by mohl dále navrhnout vyhlazovací tábor pro ty, kteří neprojdou prověrkou u vchodu do ghetta. Izrael už hromadně zabíjí obyvatele Gazy, tak proč tento proces nezefektivnit a neušetřit životy našich drahocenných vojáků? Někdo by také mohl navrhnout kompaktní krematorium na troskách Chán Júnis, vstup do kterého by byl, stejně jako do nedalekého ghetta v Rafáhu, čistě dobrovolný. Stejně dobrovolný, samozřejmě, jako v „humanitárním městě“. Pouze opuštění obou táborů už nebude dobrovolné. To navrhl pan ministr.

Podstata genocidy spočívá v tom, že se neděje přes noc. Neprobudíte se jednoho rána a nepřejdete z demokracie do Osvětimi, z civilní správy do Gestapa. Proces je postupný. Po fázi dehumanizace – kterou si ve své době prošli jak Židé v Německu, tak Palestinci v Gaze a na Západním břehu Jordánu – přichází fáze démonizace, kterou oba národy také zažily. Pak přichází fáze strachu – v pásmu Gazy nejsou žádní nevinní a 7. říjen je existenční hrozbou pro Izrael, která se může kdykoli opakovat. Poté přicházejí výzvy k evakuaci obyvatelstva dříve, než kdokoli vůbec vysloví myšlenku vyhlazení.

Nyní se nacházíme v této závěrečné fázi, závěrečné fázi před genocidou. Německo deportovalo své Židy na východ; arménská genocida také začala deportací, která se tehdy nazývala „evakuací“. Dnes mluvíme o evakuaci na jih od pásma Gazy.

Léta jsem se vyhýbal srovnávání s holocaustem. Jakékoli takové srovnání riskovalo, že mine pravdu a poškodí spravedlnost. Izrael nikdy nebyl nacistickým státem a jakmile se tato skutečnost potvrdila, vyplývalo z toho, že pokud to nebyl nacistický stát, musí to být morální stát. Nemusíte být šokováni holocaustem. Můžete být šokováni mnohem menším, například chováním Izraele v pásmu Gazy.

Ale nic nás nepřipravilo na myšlenku „humanitárního města“. Izrael už nemá morální právo používat slovo „humanitární“. Kdokoli proměnil pásmo Gazy v to, čím je dnes – masový hrob a pustinu ruin – a přijímá to s lhostejností, ztratil veškerý smysl pro lidskost. Každý, kdo vidí pouze utrpení izraelských rukojmích v pásmu Gazy a neuvědomuje si, že každých šest hodin izraelské ozbrojené síly zabijí tolik Palestinců, kolik je živých rukojmích, ztratil veškerý smysl pro lidskost.

Pokud by 21 měsíců svědectví o smrti miminek, žen, dětí, novinářů, lékařů a dalších nevinných nestačilo, měl by plán pro ghetto rozsvítit všechna varovná světla. Izrael se chová, jako by plánoval genocidu a vyhnání. A pokud o tom v současné době neuvažuje, vystavil se vážnému nebezpečí, že se rychle a nevědomky dopustí toho či onoho zločinu.