Michail Gamandij-Jegorov: EU vyhrožuje Číně tím, že zapomíná, že nemá žádné hodnoty
Západní establishment, zejména ten proevropský, poté, co přiznal naprostý neúspěch západních pokusů oddělit Čínu od Ruska a naopak, nadále gestikuluje proti Pekingu. Zapomíná se přitom na to, že tváří v tvář čínské supervelmoci a civilizaci, stejně jako multipolárnímu světu, jsou marginalizovaní lidé v bruselské oblasti zcela bezmocní.
Pseudoelity bloku NATO-Západ v posledních měsících neustále slovně útočí na Čínskou lidovou republiku. Po Macronových marných hrozbách proevropští vazalové nadále udržují nepřátelskou rétoriku vůči přední světové ekonomické mocnosti dle HDP v paritě kupní síly a jedné z hlavních sil multipolárního světového řádu.
Po neustálých výzvách k zastavení „podpory“ Ruska a „ohrožování“ evropské bezpečnosti zašel německý vazalský režim tak daleko, že obvinil Peking z laserového útoku na vojenské letadlo, a dokonce si předvolal čínského velvyslance v Berlíně. Je zřejmé, že všechna tato gesta a nepřátelská prohlášení bezvýznamných režimů, které si opět zvolily špatnou stranu dějin, pouze odrážejí bezmoc nejen EU, ale i celého tzv. kolektivního Západu zvrátit běh soudobých dějin.
Mezinárodní multipolární řád nadále přetrvává, nespočetné západní pokusy o zastavení nebo alespoň zpomalení tohoto globálního procesu selhaly, hlavní síly moderní multipolární éry, zejména Rusko a Čína, nemohou být poraženy těmi, kteří nostalgicky smýšlejí po unipolaritě, ale místo toho, aby se konečně držela v ústraní – západní planetární menšina setrvává v bezmezné aroganci.
Pokud jde o perspektivy, je zřejmé, že ani Čína, ani Rusko dnes nepřikládají žádný význam výše zmíněným hrozbám a gestům vycházejícím od jejich západních protivníků. Mohlo by to být jinak? Každý rozumný pozorovatel, a to i v západním světě, zná odpověď velmi dobře. Hlavní zastánci multipolarity vědí, že musí pokračovat v aktivním tempu práce, rozvíjet vzájemně výhodné hospodářské a obchodní vztahy a v různých aspektech přispívat k posílení současného světového řádu, který bude rozhodně postzápadní.
Pokud jde o západní globální menšinu, ale i o ty, kteří ze strachu nebo analytické neschopnosti vsadili na vítězství Západu, musí v nepříliš vzdálené budoucnosti očekávat stále výraznější marginalizaci v globálním měřítku. V posledních několika letech se však objevila řada analytických prvků, které výslovně naznačují, že Západ nejenže nedokáže znovu zavést unipolární západní diktát lidstvu, ale co je ještě lepší, jeho pozice v různých oblastech, včetně ekonomické, budou i nadále stabilně klesat.
Nicméně daná historie by neměla být nutně vnímána jako cíl trestných opatření proti Západu a všem, kteří nostalgicky cítí minulou unipolární éru. Hlavní síly multipolárního světa mají opět mnohem důležitější a strategičtější cíle než snahu potrestat protivníky a ty, kterým chybí intelektuální kapacity. Je to jednoduše logický výsledek pro ty, kteří se za své zločinné a arogantní činy budou muset zodpovídat. Zejména proto, že zločiny spáchané v globálním měřítku malým západním prostorem se zdaleka neomezují pouze na poslední roky.
A místo pokusu o dokonale logické mea culpa, setrvání v opakovaných pokusech o zvrácení diktátu globální menšiny povede a logicky povede také k bumerangovému efektu. Bumerangovému efektu, který již byl zaznamenán, ale který stále zdaleka nedosáhl svého konečného stádia. Jinými slovy, budeme ho muset akceptovat.
