Jiří Vyvadil: Líbánky Trump-Putin skončily dříve než pořádně začaly
Čo bolo- to bolo. Zastavená vojenská pomoc Ukrajině by mohla znovu začít plynout.
Pro politický Západ, ten evropský prakticky bezvýhradně, ale i pro současný trumpovský částečně je Rusko svým kategorickým odmíráním neustálého rozšiřování NATO světovým protivníkem a pro většinu západních politiků i geopolitickým nepřítelem číslo 1.
Čína, mimochodem momentálně znejistěná pravděpodobným budoucím pádem dosavadního vládce Si Tin Phinga, je vyzyvatelem ekonomickým, ale nedotýká se základního symbolu mocenského bytí či nebytí Západu, tedy jeho agresivního paktu NATO.
To Putin vede boj proti Západu primárně právě proti esenci jeho světového geopolitického postavení a proto z této logiky věci evropští členové NATO se přirozeně pokouší Putinovo Rusko porazit a srazit na kolena, případně rozdmychávat nepokoje v jeho nejbližším okolí, počínaje Moldavskem, Gruzií a nyní i například Ázerbájdžánem.
To je jen letmý úvod bez hlubšího rozlišení.
Donald Trump v zásadě nepochybně chtěl a možná ještě i částečně chce spolupracovat s Ruskem a samotné NATO, jak vidíme z jeho poznámek ještě nikdy neoznačil vzletnými floskulemi typu euroatlantické jednoty. Euroatlantistou tedy rozhodně není. Jeho zajímá jen America first a nebo možná ještě přesněji Trump first
Rozdíl mezi jím a Putinem je tedy jasný: Trump chce za každou cenu, aby se na jeho pokyn přestalo na Ukrajině bojovat, ovšem Putin je připraven k ukončení bojů až především v situaci, kdy bude vyvrácena možnost začlenění Ukrajiny do pro Rusko největšího bezpečnostního rizika – vojenského paktu NATO, a navíc, nad rámec tohoto snažení, aby čtyři ruskojazyčné regiony, které vyhlásily svou nezávislost na Ukrajině, byly připojeny k Rusku.
Zatímco MAGA, která Trumpa přivedla u uren k moci zjednodušeně řečeno je kategoricky proti jakýmkoliv zahraničním konfliktům, tím spíše na Ukrajině, evropští jestřábi spolu se silnou klakou amerických neoconů naopak dychtí po tom, aby Rusko bylo poraženo.
Logiku to samozřejmě má.
Pokud totiž Putinovo Rusko zvítězí, bude to nejen symbolicky, ale reálně bráno, jako revize pádu Sovětského svazu z roku 1991 a nastolení dominance Západu pod hegemonií Spojených států. To zdá se Trump naléhavě necítí, ale ti ostatní ano.
Byla by to zásadní změna poměrů.
Zatím jsem nikdy nezaznamenal, že by Donald Trump šel někdy do hloubky pod povrch toho, jak se věci jeví.
Ale kromě jeho přání ukončit krveprolití na Ukrajině, kdy ovšem alespoň na chvíli absurdně klidně podporoval krveprolití v konfliktu Izrael – Irán, hraje roli jeho až obludná sebestřednost, kdy chce všemu a všem diktovat a má pocit, že na to má, ale například vzpouzející se země jako Japonsko, Jižní Korea, na které zase přisolil své oblíbená cla svědčí o tom, že v určité fázi nejen současné evropské elity, které jej převážně nenávidí, ale i svět v indopacifiku si oddychne, až odejde.
Když se vrátím ke konfliktu na Ukrajině, který je – jak vidno rozhodujícím současným geropolitickým světovým střetem, Putinovy i Trumpovy cesty se proto logicky rozešly a když Rusko setrvale postupuje a pravidelně se stále větší intenzitou bombarduje ukrajinská města se zjevným cílem podlomit ukrajinský odpor (mimochodem, ztráty na životech jsou ovšem například oproti masivním britským bombardování německých měst a jednou i Prahy za 2.světové války v zásadě zanedbatelné) zavelel Trump ke změně.
Zastavené dodávky americké vojenské pomoci Ukrajině by se mohly obnovit po sérii schůzek na vysoké úrovni v Itálii a na Ukrajině v příštím týdnu.
Vyslanec prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg se setká s ukrajinským ministrem obrany Rustemem Umerovem v Římě na mezinárodní konferenci o pomoci, po níž bude tento a příští týden následovat setkání v Kyjevě. Otázka pomoci bude jistě na vrcholu programu. Ukrajinská vláda považuje obnovení protivzdušné obrany a přesné munice za klíčové pro své válečné úsilí, jelikož Rusko v posledních dvou týdnech tvrdě zasáhlo civilní cíle při některém z největších úderů dronů a raket během války.
V pondělí večer Trump v rozhovoru s novináři potvrdil, že na Ukrajinu bude zaslána další pomoc, ale neuvedl žádné podrobnosti. „Pošleme další zbraně. Musíme. Musí se být schopni bránit. Teď jsou velmi tvrdě zasaženi… Musíme poslat další zbraně, primárně obranné zbraně, ale oni jsou velmi, velmi tvrdě zasaženi. V tomhle chaosu umírá tolik lidí.“
Věci mají svou logiku a každý i u nás si může vybrat svou stranu, o které je přesvědčen, že by měla vyhrát.
Sázka dnešní koalice na boji proti Putinovu Rusku, „Na Západ nebo na Východ k Rusku, Slovensku či Maďarsku nepochybně může bodovat u jejích stoupenců a vidíme, že jejich preference jsou – bohužel stále relativně konsolidované, my lid opoziční, který nepodporujeme NATO to jistě vidíme jinak. A naopak se domníváme, že podpora Zelenskému režimu přirozeně Putina neporazí, ale boje naopak prodlouží.
Ale tuto realitu neovlivníme.
Asi tak.
