Co znamená „vítězství“?
Na jedné úrovni Írán zjevně „vyhrál“. Trump si přál být pohoštěn skvělým „vítězstvím“ ve stylu reality show. Nedělní útok na tři jaderná zařízení Trump a Hegseth skutečně hlasitě prohlásili za takový – tvrdili, že „zničil“ íránský program obohacování uranu. „Zcela ho zničil,“ trvají na svém .
Jenže… nestalo se tak: Útok způsobil možná povrchové poškození. A zdá se, že byl předem koordinován s Íránem prostřednictvím zprostředkovatelů, aby se jednalo o „jednorázovou“ záležitost. Toto je obvyklý Trumpův vzorec (předběžná koordinace). Byl to módní trend v Sýrii, Jemenu a dokonce i při Trumpově atentátu na Kásema Solejmáního – to vše s cílem poskytnout Trumpovi rychlé mediální „vítězství“.
Takzvané „příměří“, které rychle následovalo po amerických úderech – i když ne bez zádrhelů – bylo narychlo sestaveným „příměřím“ (a žádným příměřím – protože nebyly dohodnuty žádné podmínky). Bylo to „provizorní opatření“. To znamená, že vyjednávací patová situace mezi Íránem a Witkoffem zůstává nevyřešena.
Nejvyšší vůdce důrazně vyjádřil postoj Íránu: „Žádná kapitulace“; obohacování pokračuje; a USA by měly opustit region a neplést se do íránských záležitostí.
Takže na straně pozitivní stránky analýzy nákladů a výnosů má Írán pravděpodobně dostatek centrifug a 450 kg vysoce obohaceného uranu – a nikdo (kromě Íránu) nyní neví, kde jsou zásoby ukryty. Írán obnoví zpracování. Druhým plusem pro Írán je, že MAAE a její generální ředitel Grossi tak zjevně podkopávají íránskou suverenitu, že agentura bude s největší pravděpodobností z Íránu vyhoštěna. Agentura selhala ve své základní povinnosti chránit lokality, kde se obohacený uran nacházel.
Americké a evropské zpravodajské služby tak ztratí svůj „pohled“ na místě – a také se vzdají sběru dat pomocí umělé inteligence MAAE (na níž pravděpodobně silně závisela izraelská identifikace cílů).
Co se týče nákladů, Írán sice vojensky utrpěl fyzické škody, ale zachoval si svůj raketový potenciál. Americko-izraelský narativ o íránském nebi jako „otevřeném dokořán“ izraelským letadlům je dalším klamem vykonstruovaným na podporu „vítězného narativu“:
Jak poznamenává Simplicius : „Neexistuje jediný důkaz o tom, že izraelská (nebo vlastně americká) letadla kdykoli významně přeletěla nad Íránem. Tvrzení o „totální vzdušné převaze“ nemají žádný základ. [Záběry] až do posledního dne ukazují, že se Izrael i nadále spoléhal na své těžké bezpilotní letouny [velké sledovací a útočné drony] k útokům na íránské pozemní cíle.“
Dále byly zaznamenány výsadkové tanky z izraelských letadel, které se myly na nejsevernějším íránském pobřeží Kaspického moře, což spíše naznačuje, že izraelské letectvo odpalovalo rakety z dálky ze severu (tj. z ázerbájdžánského vzdušného prostoru).
V analýze nákladů a přínosů je třeba se posunout o úroveň výš k širšímu kontextu: Zničení jaderného programu bylo záminkou, nikoli však hlavním cílem. Sami Izraelci tvrdí, že rozhodnutí zaútočit na íránský stát bylo přijato loni v září/říjnu (2024). Izraelský složitý, nákladný a sofistikovaný plán (stětí, cílené atentáty, kybernetický útok a infiltrace sabotážních buněk vybavených drony), který se rozvinul během tajného útoku 13. června, se zaměřil na jeden bezprostřední cíl: implozi íránského státu, která by připravila cestu k chaosu a „změně režimu“.
Věřil Trump izraelskému klamu, že Írán je na pokraji bezprostředního kolapsu? Je velmi pravděpodobné, že ano. Věřil izraelskému příběhu ( údajně vymyšlenému programem Mosaic MAAE), že Írán uháněl „k jaderné zbrani“? Zdá se možné, že se Trump nechal vtáhnout – nebo spíše se stal dobrovolnou kořistí – izraelského a amerického narativu „Izrael na prvním místě“.
Vzhledem k tomu, že se ukrajinská otázka ukázala složitější, než Trump očekával, musel být izraelský slib „Íránu připraveného k implozi ve stylu Sýrie“ – „epické“ transformace na „nový Blízký východ“ – dostatečně lákavý, aby Trump rázně odmítl tvrzení Tulsi Gabbardové, že Írán nemá jaderné zbraně.
Byla tedy íránská vojenská reakce a masivní lidové shromáždění pod vlajkou „velkým vítězstvím“ pro Írán? Jistě je to „vítězství“ nad šiřiteli „na pokraji změny režimu“; ale možná je třeba toto „vítězství“ doladit? Není to „vítězství navždy“. Írán si nemůže dovolit polevit ve své ostražitosti.
„Íránská bezpodmínečná kapitulace“ je nyní samozřejmě vyloučena. Jde však o to, že izraelský establishment, proizraelská lobby v USA (a možná i Trump), budou i nadále věřit, že jediný způsob, jak zaručit, že Írán nikdy nedosáhne prahového stavu zbraní, není prostřednictvím dotěrných inspekcí a monitorování, ale právě prostřednictvím „změny režimu“ a dosazení čistě západní loutky v Teheránu.
„Dlouhá válka“ s cílem podvrátit Írán, oslabit Rusko, země BRICS a Čínu je pozastavena. Není u konce. Írán si nemůže dovolit polevit nebo zanedbávat svou obranu. V sázce je snaha USA ovládnout Blízký východ a jeho ropu jako oporu pro jejich dolarovou obchodní primát.
Profesor Hudson poznamenává , že „Trump očekával, že země zareagují na jeho celní chaos dosažením dohody o neobchodování s Čínou – a dokonce i přijetím obchodních a finančních sankcí proti Číně, Rusku a Íránu.“ Je zřejmé, že jak Rusko, tak Čína chápou geofinanční sázky spojené s Íránem, který „nekapituluje“. A také chápou, jak by změna režimu učinila ruské jižní břicho zranitelným; jak by mohla zhroutit obchodní koridory BRICS a být použita jako klín oddělující Rusko od Číny.
Jednoduše řečeno: dlouhá válka s USA bude pravděpodobně obnovena v novém formátu. Írán tuto akutní fázi konfrontace přežil. Izrael a USA vsadily vše na povstání íránského lidu. K němu nedošlo: íránská společnost se sjednotila tváří v tvář agresi. A nálada je silnější, rozhodnější.
Írán však o to více „vyhraje“, pokud se úřady chopí euforie sjednocené společnosti a vnesou do íránské revoluce novou energii. Euforie nebude trvat věčně – pokud nedojde k akci. Je to paradoxní a nečekaná příležitost, která se republice nabídla.
Izrael se naopak po zahájení „války psychických šoků“ s cílem svrhnout íránský stát rychle ocitl v situaci, kdy se jeho nepřítel nevzdal, ale reagoval. Izrael se stal terčem rozsáhlých odvetných úderů. Situace se rychle stala kritickou – jak ekonomicky, tak i kvůli vyčerpání protivzdušné obrany – jak řádně potvrdily Netanjahuovy zoufalé žádosti o pomoc k USA.
Když se podíváme na širší geopolitickou úroveň nákladů a přínosů, postavení Izraele (na regionální úrovni) jako neotřesitelné po sloučení s americkou mocí utrpělo ránu: „ Představte si to takto : za deset nebo dvacet let, na co se bude vzpomínat… [úder s dekapitací a cílené zabíjení vědců]… nebo na fakt, že izraelská města poprvé hořela; že Izrael nedokázal zneškodnit íránský jaderný program a selhal se všemi ostatními významnými cíli, které měl, včetně změny režimu?“
„Faktem je, že Izrael utrpěl historické ponížení, které zničilo jeho mystiku.“ Státy Perského zálivu budou mít určité potíže s vstřebáním širšího významu této symbolické události.
A ačkoliv se zdá, že Trumpovi voliči jsou spokojeni s tím, že se Amerika války účastnila minimálně – a zjevně s radostí přebývá v oparu přehnané sebechvály – existují významné důkazy o tom, že frakce MAGA v Trumpově koalici zároveň dospívá k závěru, že se americký prezident stále více stává součástí systému Deep State, který tak vášnivě kritizoval.
V posledních prezidentských volbách v USA se objevily dvě klíčové otázky: imigrace a „konec věčným válkám“. Trump dnes, navzdory velmi matoucím a protichůdným argumentům, jasně říká, že věčná válka není vyloučena: „Pokud Írán znovu postaví jaderná zařízení – pak v tomto scénáři – USA [znovu] udeří,“ varoval Trump.
Zdá se, že to a stále bizarnější příspěvky, které Trump píše, měly v této otázce za následek radikalizaci populistické základny proti Trumpovi.
Pro zbytek světa jsou Trumpovy nedávné příspěvky znepokojivé. Možná fungují pro některé Američany, ale jinde ne. Znamená to, že Moskva, Peking nebo Teherán jen těžko berou takové nevyzpytatelné zprávy vážně. Stejně znepokojivé je však to, jak moc se Trumpův tým v řadě případů odtrhl od geopolitické reality ve svém hodnocení situace. V mnoha hlavních městech po celém světě blikají oranžová světla.
