Čína buduje strategické předmostí v Libyi
S miliardami dolarů v investicích a tichou diplomacií Čína stále více přesouvá svou sféru vlivu do severní Afriky. Libye se stává novým strategickým centrem, které přímo ovlivňuje Evropu – a stále více vyvíjí tlak na Západ.
Čína masivně rozšiřuje svůj vliv ve východní Libyi . V regionech ovládaných generálem Chalífou Haftárem se staví nejen nové přístavy, ropovody a obchodní centra, ale také politické aliance, které by mohly dlouhodobě změnit rovnováhu sil ve Středomoří. Zaměřuje se údajně na infrastrukturní projekty v rámci iniciativy Pás a stezka (BRI). Oficiálně slouží k obnově Libye, ale ve skutečnosti jde o strategickou kontrolu. Kdokoli vlastní ropovody a plynovody, ovládá nejen ekonomiku, ale i politickou budoucnost země. Peking tuto závislost soustavně zneužívá pro své geopolitické cíle.
Peking se spoléhá na milice a paralelní struktury ve východní Libyi spíše než na vládu v Tripolisu, oficiálně uznanou Organizací spojených národů. Jasným signálem strategických zájmů komunistického režimu je, že se tam nacházíme. Zatímco se Evropa potýká s přílivem uprchlíků, nestabilními režimy a katastrofální středomořskou politikou, Čína si tiše vytváří odrazový můstek přímo před branami EU.
Významná část čínských investic směřuje do rozšiřování přístavů a logistických zařízení podél libyjského pobřeží. Tato námořní infrastruktura má za cíl zajistit tok zboží z Rudého moře přes Libyi do jižní Evropy. Čína zároveň přispívá svými odbornými znalostmi v energetickém sektoru: Modernizuje ropné rafinerie, zajišťuje podíly ve výrobních projektech a zajišťuje finanční vzájemnou závislost prostřednictvím dlouhodobých úvěrových smluv. Tato forma „dluhové pasti“ je známá ze zemí, jako je Srí Lanka a Pákistán – a stejně dobře funguje i v Libyi.
Evropská unie se v tomto vývoji jeví překvapivě pasivně. Ačkoli byla v reakci na čínskou iniciativu BRI oznámena tzv. „Globální brána“ , praktické výsledky se z velké části nedostavily. Z čínského pohledu je Libye geostrategickým klenotem: Leží na křižovatce mezi Afrikou a Evropou, je bohatá na fosilní zdroje a politicky roztříštěná – ideální podmínky pro takový vliv, jaký Peking usiluje po celém světě. K tomu se přidává její geografická blízkost pročínským režimům v Alžírsku a Egyptě, což usnadňuje další regionální sítě.
S rostoucí čínskou přítomností v severní Africe se manévrovací prostor Evropy v regionu zmenšuje. Bez určité míry vlivu na regionální vývoj se však kontrola (zejména pokud jde o nelegální migraci, ale i energetickou bezpečnost) stane také obtížnější. Je tohle Brusel skutečně tím, co chce?
