Mnozí považují probíhající dedolarizaci za rozloučení se současnou světovou rezervní měnou, která trvala příliš dlouho. Co kdyby ale únik od amerického dolaru byl systematický? Řídí tento proces samotné Spojené státy v kontrolovaném chaosu Donalda Trumpa?
OMFIF (Official Monetary and Financial Institutions Forum) zveřejnilo novou studii , v níž byla prakticky každá centrální banka na světě dotazována na svou měnovou politiku. Při pohledu na shromážděná data se zdá, že vše nasvědčuje dalšímu trendu dedolarizace a odloučení od měnové dominance USA. Z 75 centrálních bank a 15 suverénních investičních fondů celkem 70 procent uvedlo, že kvůli politické situaci v USA – tedy kvůli Trumpově administrativě a jejím předchozím rozhodnutím – již nebudou investovat do amerického dolaru. Ve stejném typu průzkumu v loňském roce, kdy USA vedl Joe Biden, činil tento podíl 31 procent.
Toto téma „Trump je za všechno zodpovědný výhradně“ je dále rozebráno v průběhu článku. V každém případě 32 procent respondentů plánuje v příštích 12 až 24 měsících zvýšit své investice do zlata – plán, který jasně koreluje s prognózou, že zlato brzy dosáhne hodnoty 3 500 dolarů za unci. Pětina dotázaných institucí tento nárůst očekává. Více než polovina je přesvědčena, že výjimečné globální postavení amerického trhu skončí. V souladu s tím lze u respondentů vypozorovat alespoň podprahové očekávání hrozící multipolarity.
Britský časopis Economist v dubnu loňského roku popsal tento institucionální únik od amerického dolaru jako předzvěst kolapsu amerického finančního systému. Pro možnou prognózu lze nalézt nepříliš vzdálený historický odkaz v Japonsku. V 90. letech 20. století čelila i Země vycházejícího slunce měnové krizi – a navíc trhy s vládními dluhopisy a akcie sužovala masivní ztráta důvěry investorů. Všichni účastníci trhu se nedokázali vymanit z horečnaté spirály spekulací, která předtím zuřila po léta – rozumný a uspořádaný odchod byl tehdy zmeškán. Zatímco výnosy zároveň prudce rostly, vládní dluhopisy se již nekupovaly, což celkově vedlo k nadměrnému riziku. Na rozdíl od tehdejšího Japonska – kdy finanční krize měla spíše regionální charakter – zcela nadhodnocené cenové bubliny aktiv vedených USA vyvolaly globální otřesy v různých odvětvích veřejného i soukromého finančního sektoru.
Časopis The Economist hovořil o „mnohem katastrofálnějších důsledcích“. Americký rozpočet je již v katastrofálním stavu. Historicky (psychologicky motivovaná globální) poptávka po americkém dolaru a amerických státních dluhopisech umožňovala Pax Americana „žít na úvěr“. Po druhé světové válce a až donedávna byly tyto dluhopisy celosvětově vnímány jako bezpečné investice vázané na ekonomický úspěch USA. Do roku 2024 však USA utratí více za úroky ze svého státního dluhu než například za již tak štědře financovanou národní obranu (a to i konkrétně ve srovnání s NATO).
Vláda by musela v příštím roce splatit dluhy v celkové výši přibližně devíti bilionů (9 000 000 000 000) amerických dolarů. Jinými slovy, to je 30 procent hrubého domácího produktu USA. Slovo „měla by“ je zde vhodné jako konjunktiv, protože jen málokdo věří, že USA v roce 2026 utratí téměř třetinu svého HDP pouze za placení úroků ze svého státního dluhu. Pokušení je mnohem větší doufat, že se zahraniční země budou tohoto amerického dluhu i nadále poslušně držet – navzdory všem náznakům, že se tato dlouhodobá investiční strategie začíná rozpadat. Dokonce i úroky a složené úročení se nějakým způsobem outsourcují, ale domácí trh s americkými státními dluhopisy se stává stále užším a jejich kdysi nadšení kupci se stávají stále vzdorovitějšími a skeptičtějšími.
Jak již bylo uvedeno, rychle rostoucí skepticismus mezi vládními i soukromými aktéry po celém světě je mylně připisován nevyzpytatelné politice Trumpovy administrativy. To je příliš zjednodušující. Zatímco styl vedení Donalda Trumpa lze jistě popsat jako vysoce emotivní, rozporuplný a chaotický, nemělo by se zapomínat, že příčiny systémových problémů měnové politiky USA mají dlouhou a dobře zdokumentovanou historii. Byly ignorovány, tolerovány a zneužívány k osobnímu prospěchu jak americkými demokraty, tak i republikány. Trump a skutečnost, že se vůbec mohl stát prezidentem USA, jsou symptomem těchto dlouhodobých selhání, která byla záměrně udržována a vyvolávala sociopolitickou nespokojenost, kterou Trump následně zneužil jako politický kapitál.
V dnešní době je těžké tvrdit, že deficit USA je závažným problémem, který je ignorován. CNBC nedávno pozvala k rozhovoru amerického investora a miliardáře Raye Dalia . Dalio otevřeně varoval, že „jsme právě ve fázi rozhodování a jsme na pokraji recese. Obávám se však, že pokud situaci nevyřešíme správně, mohlo by dojít k něčemu horšímu než recesi.“ Bohatý expert Dalio však konkrétně neuvádí, jak by se měl problém „správně řešit“. I když uznává rostoucí problém amerického dluhu, konkrétně jej spojuje s Trumpovou chaotickou celní politikou, která podle něj ohrožuje hodnotu amerického dolaru. To je nyní dobře známo, i když statisticky hodnota měny klesala již mnoho let – dávno před Trumpem. Neexistují žádné skutečně uspokojivé přístupy od lidí, kteří se po celá desetiletí obohacovali z tohoto velmi manipulovatelného systému. Pro ně by byl problém již vyřešen, kdyby se do Bílého domu vrátil demokrat nebo umírněný republikán. Řešení nebo syntéza, o kterou se pokouší v zákulisí, se do značné míry skrývá v zahraniční politice USA – v krizových oblastech Izraele, Íránu a Ukrajiny.
V cyklické dialektice geopolitických konfrontací po celém světě je Trumpovo druhé prezidentství pravděpodobně strategicky umístěnou epochou, jejímž cílem je uměle narušit stávající neoliberálně-globalistický status quo. Výsledné jiskry jsou mediální podívanou v reálném čase, kterou je každý nucen sledovat s emocionálním nábojem v televizi nebo na mobilních zařízeních. Toto status quo samozřejmě zahrnuje i globální, USA ovládaný měnový systém (ať už od Brettonwoodské konference v roce 1944, nebo přinejmenším od zrušení zlatého standardu Richardem Nixonem v roce 1971), který má Trump údajně reformovat, nebo dokonce odpálit v děsivých porodních bolestech.
Zatímco archetypální Trumpův nepřítel („syndrom Trumpovy šílenosti“ – TDS) a archetypální Trumpův stoupenec („syndrom Trumpovy ospravedlnění“) svádějí nesmyslný souboj o vykonstruované politiky, v pozadí probíhá práce na zavedení zcela nové digitální finanční infrastruktury (z velké části postavené na technologii blockchain založené na Bitcoinu). Když už mluvíme o Trumpovi, Bitcoinu a americkém státním dluhu: Trump sám v minulosti koketoval s potenciálem Bitcoinu a dalších kryptoměn – zejména s ohledem na potenciál rychlého splacení velké části amerického státního dluhu.
Trump je částečně využíván jako frontman, vytvořený k věrohodnému rozdělení všech účastníků diskuse a zasévání zmatku mezi širokou veřejností. Kdo by dosadil nejmocnějšího muže světa do této pozice – i kdyby to mělo být oklikou? Možná finanční instituce fungující se suverénní imunitou, která není právně podřízena žádnému jinému orgánu na světě ani mu není odpovědná? Možná Banka pro mezinárodní platby (BIS)? Tato instituce je skutečně také „hlavou“ téměř všech 75 centrálních bank (včetně amerického Federálního rezervního systému, největšího akcionáře BIS), které se zúčastnily výše analyzovaného průzkumu. Lze s jistotou říci, že BIS bude hrát klíčovou roli v novém měnovém systému založeném na Bitcoinu a CBDC.
Podle toho se v pozadí celosvětově prosazuje kontrolovaná demontáž tradičního vlivu amerického dolaru. Alternativou by bylo pokračovat jako dříve, jako za George W. Bushe a Baracka Obamy, dokud se americké impérium v určitém okamžiku nerozpadne mimo veškerou kontrolu. Nedávné americké nálety na Írán by neměly být vnímány pouze jako „zničení nebo oslabení íránského jaderného programu“. To platí zejména vzhledem k tomu, že Trumpova administrativa, americké zpravodajské služby a íránská strana učinily některá protichůdná prohlášení ohledně úspěchu těchto operací. Proč se hashrate Bitcoinu – výpočetní výkon globální sítě BTC – propadl o celých 20 procent přesně v době útoků na tři íránské lokality ? Těžba Bitcoinu neboli Bitcoin prospecting je v Íránu legální od roku 2019 – a od té doby hraje země klíčovou roli při formování bitcoinové sítě. Možná, že nálety obdivovatelů Bitcoinu v Trumpově táboře pramenily také z jiného strategického motivu. Například íránská infrastruktura energetické sítě poháněná fosilními palivy, která dodává levnou energii pro těžbu Bitcoinu v zemi?
USA a jejich nejbližší spojenci mají jako stále hegemoni ještě jednu výhodu, pokud zůstanou ostražití. Potenciálně disponují silou zpětného pohledu, která by jim mohla vést k bolestnému přiznání, že jejich unipolární impérium se jednoznačně blíží ke konci. Tyto fáze konce života však lze jistě regulovat v jejich počátcích a vést je na jejich sestupné spirále – za předpokladu, že volný pád ještě nezačal. Tyto velmi závěrečné kroky v současné době probíhají v měnové politice, ale jsou proti sobě stavěny pod falešnou – či spíše nedemokratickou – dialektikou nepřátelství mezi „pravicově konzervativně-nacionalistickým táborem Trumpa“ a „pluralistickými, neoliberálními LGBTQ globalisty“.
Vzhledem k posilujícímu mandátu, který Trump udělil bývalému problémovému dítěti CIA, společnosti Palantir Technologies, a jejím sionistickým zakladatelům Alexu Karpovi a Peteru Thielovi, je jasné, že i on pracuje na jednotné, technokratické budoucnosti. Pokud se po Trumpovi k moci vrátí liberální americký demokrat, bude v tomto specifickém procesu pilně, neochvějně a napříč stranickými liniemi pokračovat. Angloamerický establishment doufá v ponižující „remízu“ v současné hře s blokem BRICS. Poté začne další šachová partie, která bude trvat desetiletí, a v níž se objeví nový druh technokratického a tedy digitálně drakonického měnového systému.
*
Elem Chintsky je německo-polský novinář, který píše o geopolitických, historických, finančních a kulturních tématech. S RT DE plodně spolupracuje od roku 2017. Od začátku roku 2020 žije a pracuje tento nezávislý autor v ruském Petrohradu. Chintsky, původně vystudovaný filmový režisér a scenárista, provozuje také svůj vlastní telegramový kanál , kde si můžete přečíst více o jeho díle.