11. 12. 2025

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Thomas Röper: Trumpův trik a vítězství Íránu?

Překvapivé příměří mezi Íránem a Izraelem vyvolává určité otázky a ponechává prostor pro spekulace. V každém případě lze hovořit o vítězství Íránu nad Izraelem a chytrém manévru Trumpa.

Pro mnohé bylo více než překvapivé, že americký prezident Trump nevyužil íránský odvetný útok na americké základny na Blízkém východě jako důvod k reakci ještě násilnějším útokem na Írán, jak dříve hrozil, ale místo toho oznámil, že je nyní čas na mír.

To nebylo až tak překvapivé, protože se to stalo už dříve – včetně Trumpova působení. V lednu 2020 na Trumpův rozkaz USA zavraždily raketovým útokem v Iráku íránského generála Solejmáního, který byl v Íránu legendou již za svého života. Írán o několik dní později reagoval útokem na americké základny v Iráku , ale USA předem varoval, což vedlo k žádným obětem a pouze k minimálním škodám.

Trump tak dal Íránu příležitost zachránit si tvář. Írán na atentát na svého důležitého generála reagoval vojensky, ale eskalaci do totální války se podařilo zabránit.

A přesně to se zdá, že se stalo znovu. Ale proč?

Koneckonců to byl sám Trump, kdo vyprovokoval krizi kolem íránského jaderného programu a nakonec i válku mezi Izraelem a Íránem tím, že v roce 2018 jednostranně porušil dříve vyjednanou jadernou dohodu s Íránem a uvalil na Írán nové sankce.

Protože nikdo s jistotou neví, co se vlastně dělo v zákulisí, musíme trochu spekulovat, ale obraz se zdá být docela jasný.

Jaký byl cíl izraelských útoků?

Netanjahu chtěl zastavit íránský jaderný program. Netanjahu již více než 20 let varuje, že Írán vyrobí jadernou bombu během několika týdnů, měsíců nebo maximálně roku. Ačkoli se tak nikdy nestalo, žádný západní novinář se s Netanjahuem nikdy nekonfrontoval ohledně nesmyslů, které už více než 20 let chrlí.

Konečně je třeba poznamenat, že výroba jaderných bomb dnes již není velkým technickým problémem. A Írán měl dostatek času na to, aby vyprodukoval potřebný uran. Pokud by Írán jadernou bombu chtěl, měl by ji už dávno. Írán bombu očividně nechce a fatwu proti výrobě jaderné bomby vydanou íránskou hlavou státu bere vážně.

Stejně jako Netanjahu chtěl i Trump zlikvidovat íránský jaderný program. Řekl to během volební kampaně v roce 2016 a nic se nezměnilo.

Netanjahu nyní zaútočil na Írán a prohlásil, že jeho cílem je znemožnit íránský jaderný program. A Trump o plánu útoku věděl a podporoval ho.

Cílem izraelských útoků však zjevně nebyl íránský jaderný program, protože Izrael k tomu nemá zbraně na ničení bunkrů potřebné. Íránský jaderný program navíc existuje již více než 60 let a byl zahájen za šáha s podporou USA. Potřebné znalosti tedy v Íránu existují – a nelze je bombardováním zničit.

Ačkoli to na Západě všichni popírají, cílem izraelských útoků (schválených Trumpem) zjevně nebyl jaderný program, ale změna režimu. Doufalo se pravděpodobně, že se Izraeli podaří v prvním útoku zlikvidovat dostatek íránských vůdců, aby destabilizoval režim, a poté spustit povstání, které smete mulláhy.

To podporují i ​​zprávy západních médií z doby izraelských útoků, které aktivně spekulovaly o tom, že íránský režim je nyní oslaben a brzy padne. Syn bývalého šáha také ve video projevu vyzval k povstání a oznámil svůj brzký návrat do Íránu.

Ale nic z toho nevyšlo; íránský režim zůstal stabilní a dokonce se dokázal Izraeli vojensky vzpírat a způsobit mu velké škody.

Problém

17. června jsem napsal článek , ve kterém jsem vysvětloval, proč Izrael nemůže vyhrát dlouhodobou válku proti Íránu a že by proto USA byly nuceny do války zasáhnout, pokud by nechtěly, aby Izrael válku prohrál, nebo pokud by USA byly nuceny Izraeli dlouhodobě poskytovat rozsáhlé a bezplatné zbraně, aby mohl ve válce pokračovat.

Odborníci proto útok USA očekávali, protože neexistoval jiný způsob, jak zabránit trapné porážce Izraele poté, co selhal zjevně plánovaný útok na Írán s cílem dekapitovat obyvatele země.

Většina expertů (včetně mě) se však ohledně Trumpa opět mýlila. Vzhledem k jeho otevřeně proizraelskému a protiíránskému postoji se očekávalo, že Trump Izrael bezpodmínečně podpoří. Myslím, že většina expertů Trumpovým hrozbám tvrdé reakce na íránské odvetné útoky uvěřila.

A to jistě platí i pro evropské politiky, které Trump zjevně neinformoval o svých plánech ohledně Ukrajiny nebo Blízkého východu. Jinak si například nelze vysvětlit, proč kancléř Merz spěchá s chválou Izraele za to, že údajně dělá „špinavou práci za nás všechny“. Merz se tak snažil Trumpovi vyhovět, že svými prohlášeními, která vyvolala velký rozruch po celém světě, způsobil Německu vážné mezinárodní škody.

Učinil by Merz taková prohlášení a tím tolik poškodil mezinárodní pověst Německa, kdyby věděl, že Trump má zcela jiné plány?

Trumpův plán zřejmě spočíval v nalezení cesty ven, která by všem stranám umožnila zachovat si alespoň trochu tváře. Nechtěl dlouhou válku, jak Trumpova administrativa vždycky říkala. Válka proti Íránu by ale byla dlouhou válkou, protože vysoce vyzbrojenou zemi s 90 miliony obyvatel nelze rychle porazit.

Zdá se, že Trump se s jaderným programem smířil

Trump tedy bombardoval íránská jaderná zařízení a okamžitě chvástavě oznámil, že íránský jaderný program byl zničen.

Od té doby se však objevily zprávy, že Írán před útokem USA přepravoval svůj uran z podzemního zařízení ve Fordow pomocí řady nákladních vozidel. Potvrzují to i satelitní snímky, které ukazují dlouhou řadu nákladních vozidel před útokem USA.

Pokud by Trump skutečně chtěl zničit íránský jaderný program, teď by nastal ten správný okamžik k útoku. Trump ale počkal, až bude uran přemístěn na jiné místo. A ani USA, ani Izrael na toto místo nezaútočily.

Ať už se v zákulisí dělo cokoli, Trump zjevně akceptoval, že Írán by mohl mít jaderný program. Možná existovala varování, že Írán na úplné zničení svého jaderného programu zareaguje totální válkou, včetně potopení mnoha amerických válečných lodí v regionu a dlouhodobé blokády Hormuzského průlivu. Možná se Putinovi podařilo v mnoha telefonátech přesvědčit Trumpa, že Írán ve skutečnosti jadernou hrozbu nepředstavuje. Nikdo neví, co se dnes stalo, ale něco se stát muselo, protože Trump zjevně změnil názor.

Trump se k moci dostal se slibem, že ukončí války na Ukrajině a na Blízkém východě. A evidentně to myslí vážně, i když to zjevně není tak snadné, jak si představoval.

Že to Trump zřejmě myslí vážně, je patrné z faktu, že Izrael také okamžitě souhlasil s příměřím oznámeným Trumpem, poté co Netanjahu předtím opakovaně uvedl jako podmínku pro zastavení bombardování úplné vítězství nad Íránem. Trump možná také na Netanjahua vyvinul tlak.

Operace Záchrana tváře

Trump zjevně hledal řešení, které by víceméně umožnilo všem zachránit si tvář. Zachránil si ji zahájením velkolepého útoku na Írán, o kterém Trump nyní může tvrdit, že zničil íránský jaderný program, i když odborníci tvrdí, že jaderný program byl v nejlepším případě mírně narušen a zpožděn, protože škody viditelné na satelitních snímcích naznačují, že USA ani neměly v úmyslu íránská zařízení zcela zničit.

Všem bylo jasné, že Írán nemůže nechat americký útok bez trestu – zejména vzhledem k probíhající válce s Izraelem. Je zřejmé, že stejně jako v roce 2020 po atentátu na íránského generála Solejmáního opět existovala dohoda mezi Trumpem a Íránem. Trump povolil Íránu zahájit odvetný úder proti americkým zařízením na Blízkém východě a Írán vypálil na americké základny přesně stejný počet raket a bomb, jaký USA vypálily na Írán.

Írán před svým odvetným útokem varoval Spojené státy a postižené země, v nichž se nacházejí americké základny. Škody byly proto zvládnutelné a nedošlo k žádným obětem.

Kdokoli tuto dohodu v zákulisí zprostředkoval – státy Perského zálivu, které většinou zprostředkovávaly jednání mezi Íránem a USA, nebo Rusko od doby, kdy íránský ministr zahraničí navštívil prezidenta Putina jen několik hodin před íránským odvetným útokem – není klíčový. Důležité je, že tato dohoda jasně existovala.

Ačkoli Trump dříve pohrozil vážnými důsledky, pokud Írán zaútočí na americké základny, Trump na íránský útok reagoval výzvou k míru. Aby si zachoval tvář, zdůraznil, jak slabý byl íránský útok, a proto nebyla nutná žádná americká reakce.

A překvapivě byl Netanjahu okamžitě ochoten zavést příměří s Íránem, které oznámil Trump. Trump musel na Netanjahua pravděpodobně vyvinout velký tlak, aby tak učinil, a ten je de facto velkým poraženým, protože nedosáhl svých chvástavě proklamovaných cílů a Írán vypadá jako vítěz izraelského útoku.

Netanjahu se ale může také pokusit prodat tuto skutečnost jako vítězství a tvrdit, že jeho hlavního cíle, eliminovat íránský jaderný program, bylo dosaženo.

Zda příměří vydrží, se teprve uvidí. Zda přinese stabilitu na Blízký východ, se teprve uvidí. A především se teprve uvidí, jak bude Netanjahuova vyhlazovací válka proti Palestincům pokračovat. Trump to zjevně nadále podporuje, což se Íránu zase nelíbí, a proto stále skrývá potenciál pro konflikt.

Co to znamená pro jednání s Ukrajinou?

Všem čtenářům, kteří se nezajímají o bláznivé teorie, doporučuji, aby přestali číst tento článek, protože se to brzy stane velmi spekulativním. Výslovně netvrdím, že se věci staly tak, jak se chystám spekulovat. Ale není to ani úplně nemožné.

Po Trumpově útoku na Írán jsem spekuloval, zda Trump Putinovi lhal o svých plánech ohledně Íránu. Důvodem bylo, že po ukrajinském útoku na ruské strategické bombardéry proběhl telefonát mezi Putinem a Trumpem, v němž obě strany uvedly, že Trump požádal Putina o zprostředkování jednání mezi USA a Íránem.

Vzhledem k tomu, že Izrael zaútočil na Írán jen o několik dní později a s Trumpovým vědomím, den před plánovaným dalším kolem jednání mezi Íránem a USA, bylo rozumné předpokládat, že Trump Putina během telefonátu oklamal.

Nevíme, o čem Putin a Trump během telefonátu diskutovali, a Rusko sice silně kritizovalo izraelské a americké útoky na Írán, ale z Ruska nevyšly žádné jasné signály, že by důvěra, kterou se Moskva a Washington snaží vybudovat, již byla zničena.

Je proto zcela představitelné, že se Trump a Putin dohodli na mnoha věcech, aby ukončili spor o íránskou jadernou dohodu řešením, které by zachránilo alespoň trochu tváře pro všechny. Nebo alespoň aby ​​spor uklidnili a později našli řešení, které by bylo přijatelné pro všechny – včetně Izraele.

Otázka, nad kterou zde spekuluji, je, do jaké míry mohli Trump a Putin koordinovat události na Blízkém východě.

Pokud by události posledních několika dnů (a nevíme, co se stane v nadcházejících dnech a týdnech) byly koordinovány mezi Trumpem a Putinem s cílem najít řešení na Blízkém východě, které by všem zúčastněným stranám zachránilo alespoň trochu tváře, pak by to znamenalo, že úroveň důvěry mezi Putinem a Trumpem musí být v tuto chvíli velmi vysoká, protože s tak složitým plánem se může hodně pokazit. A samozřejmě by toho jedna strana mohla využít k porušení dohod, zneužití druhé strany a získání výhody pro sebe.

To je skutečně vysoce spekulativní a nejsem fanouškem takových teorií, protože svět obvykle funguje jednodušeji. Je však přinejmenším představitelné, že mezi Trumpem a Putinem existovala mnohem větší tajná dohoda, než je veřejně známo.

Pokud by tomu tak bylo, Trump a Putin by mohli využít této vzájemné důvěry, úspěšně prověřené v obtížné situaci na Blízkém východě, k dosažení řešení na Ukrajině. A toto řešení by se jistě nelíbilo ani Evropanům, ani Zelenského režimu.

Tento scénář však vyvolává mnoho otázek, jelikož je těžké si představit, že by Putin byl Trumpem informován o plánovaném izraelském útoku na Írán a jakkoli s ním souhlasil.

Nevíme ale, o čem ti dva vlastně diskutovali, co se přesně dělo v zákulisí a přes koho v posledních dnech probíhaly kontakty mezi Íránem a Spojenými státy.

To je vskutku divoká spekulace, ale v nadcházejících týdnech uvidíme, jestli má nějakou podstatu. Abych byl upřímný, jsem dost skeptický, ale nechci to vylučovat, vzhledem k Trumpovým manévrům v posledních několika měsících (které se zpočátku zdály chaotické, ale zpětně se často ukázaly jako úspěšné).

Trump se zdá být nepředvídatelný, ale zjevně je jen částečně. Dosavadní fakta ukazují, že Trump zůstal věrný svému slibu ukončit války, protože výsledkem jeho intervence ve válce mezi Izraelem a Íránem je příměří, ke kterému by pravděpodobně bez Trumpova zásahu nedošlo tak rychle.

Jedinou otázkou je, zda příměří bude dodrženo.

Thomas Röper

 

Sdílet: