Nařízení EU o vozidlech s ukončenou životností: Vyvlastnění majitelů automobilů zadními vrátky?
Regulační šílenství EU ovlivňuje také, a to zejména, sektor mobility. Není žádným tajemstvím, že soukromá motorizovaná doprava je v zeleně ideologickém Bruselu stále více vnímána jako vymírající druh. Zásahy, které si eurokraté dovolují vnutit svým strukturálním změnám proti vůli velkých částí populace, jsou však stále drzejší. Plánované nařízení EU o vozidlech s ukončenou životností představuje nový útok na vlastnictví nemovitostí – maskovaný jako neškodná iniciativa na ochranu životního prostředí a recyklaci.
Plány, že by EU mohla vytvořit možnost efektivního vyvlastnění majitelů automobilů prostřednictvím „nuceného sešrotování“, se již loni setkaly s kritikou. Informovali jsme: Nové nařízení o vozidlech s ukončenou životností: Sešrotování spalovacích motorů? Takto chce EU „prosadit“ dopravní transformaci .
To zahrnovalo nová kritéria pro určení, zda je auto stále považováno za „opravitelné“. Dokonce i převážně provládní noviny Focus tehdy dospěly k tomuto varovnému závěru:
Je docela dobře představitelné, že stále nové předpisy ztíží majitelům ojetých vozů udržování jejich vozidel v provozu i s opravami, protože budou prohlášeny za „neopravitelné“ nebo škodlivé pro životní prostředí.
Oficiálním zdůvodněním takových plánů je kontroverzní Zelená dohoda. Hlavním cílem je oběhové hospodářství – jinými slovy, EU chce recyklovat materiály, ze kterých je vaše vozidlo vyrobeno. Aby však k těmto materiálům získala přístup, musí omezit způsob likvidace vašeho vozidla.
Ostrá kritika povinnosti poskytovat důkazy pro prodejce automobilů
Rada Evropské unie tento plán od té doby znovu potvrdila (viz tisková zpráva ). Nyní vyvolává kontroverzi další bod: EU chce zavést požadavek, aby „pokaždé, když ojeté vozidlo změní majitele, prodávající doložil, že se nejedná o vozidlo s ukončenou životností“. Tisková zpráva tvrdí, že soukromé prodeje by byly (prozatím?) osvobozeny, pokud nebudou uzavřeny online. Zdá se, že to není v příslušných částech dokumentu jasně patrné.
Ani bavorský ministr dopravy Christian Bernreiter se v tiskové zprávě o plánech nenechal uklidnit: Považuje to za porušení národního zákona o registraci vozidel. „Požadavek na doklad by znamenal nové náklady pro občany a více práce pro úřady, ale nevytvořil by žádnou přidanou hodnotu. Už toho bylo dost! Brusel by měl naplno zahájit snižování byrokracie a urychleně zabrzdit jakékoli porušování vlastnických práv!“ Vidí nebezpečí, že vozidla odhlášená z registru budou rychle označena jako stará vozidla a stanou se tak bezcennými. Majitel by pak musel prokázat opak.
Takhle EU promění vaše staré auto v bezcenný šrot
Zdá se, že v EU zatím není jasno ohledně přesné povahy ověření. Je TÜV dostatečné – a pokud ano, co se stane se všemi vozidly, která neprojdou generální kontrolou? Podle současného plánování zůstává platné následující : Pro EU je „vozidlem s ukončenou životností“ vozidlo, které je odpadem ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, nebo vozidlo, které již není opravitelné podle kritérií v příloze I části A bodech 1 a 2 .
Výše zmíněný dodatek najdete například zde. To nás přivádí k témuž problému, který byl kritizován již v loňském roce. Specifikuje kritéria, která údajně činí auto technicky nebo ekonomicky (!) „neopravitelným“. Kritéria mimo jiné uvádějí (zvýraznění přidáno):
Oprava vozidla nedává ekonomický smysl, pokud je jeho tržní hodnota nižší než náklady na opravy nezbytné k jeho uvedení v rámci Unie do technického stavu postačujícího k získání osvědčení o technické způsobilosti v členském státě, ve kterém bylo vozidlo registrováno před opravou.
Nejenže to zní vtíravě (koneckonců, ekonomická rozhodnutí činí majitel vozidla, nikoli EU), ale také to tak je. Znamená to: Vůbec nezáleží na tom, zda si můžete vozidlo „ekonomicky“ opravit mimo EU, kde je kvůli absenci plánovaného hospodářství a regulačnímu šílenství mnoho věcí mnohem levnějších. Pokud jsou náklady v EU tak vysoké, že převyšují tržní hodnotu vašeho vozu, je považováno za neopravitelné – a stává se tak vozidlem s ukončenou životností.
Zásadní je také to, pokud chybí identifikační číslo vozidla, majitel vozidla je neznámý, po dobu delší než dva roky od data splatnosti nebyla provedena žádná celostátní technická kontrola nebo je skladování vozidla považováno za nevhodné (protože není dostatečně chráněno).
Cílená intervence na trhu a dopravní politika zadními vrátky
To samozřejmě nutně neznamená, že bude muset být sešrotováno. Nakonec bude nutné povolat odborníky na vozidla, ale ti samozřejmě nepracují zadarmo. A co pak? Co dělat s vozidly, která byla podle daných předpisů degradována na konec životnosti? Takže auto nemáte opravovat a ani ho nesmíte prodat. Najednou máte v garáži bezcennou hromadu harampádí, které nakonec můžete odvézt jedině na vrakoviště. To je rozhodně forma vyvlastnění. Možná forma, která by v některých státech mohla podpořit prosperující černý trh, protože mnoho lidí miluje svá auta a je na nich závislých, i když nespadají pod pseudovelkorysé výjimky pro „klasické vozy“. Ale cesta je jasná.
Tato špinavá hra by se dala dotáhnout ještě dál: Každý, kdo chce zrušit spalovací motory, by mohl jednoduše zavést tučnou sankční daň na náhradní díly pro benzínová nebo naftová vozidla, aby se usnadnilo řízení „ekonomické nenapravitelné situace“, s argumentem, že klimatická apokalypsa by mohla být spuštěna, jakmile by se auto znovu uvedlo do provozu. To by se podobalo německé diktatuře vytápění: Nemůžete nařídit celému Německu, aby spontánně vyměnilo své topné systémy, ale můžete vynutit, aby v případě poruchy spolehlivého plynového topení bylo nutné nainstalovat drahé a neefektivní tepelné čerpadlo, ať už si to majitel domu přeje, nebo ne. Nakonec to jednoduše vytlačí nežádoucí technologie z trhu. EU s chytře formulovanými kritérii vytváří páky pro automobilový průmysl. Na označení ale přidává „ochranu životního prostředí“, možná proto, aby to nebylo tak zřejmé.
Člověk se však vydává za naivního, pokud věří bombastickým environmentálním a klimatickým prohlášením EU. I eurokraté často vědí, že vtipné modelové výpočty o údajné klimatické nouzi jednoduše ignorují důležité aspekty. Týká se to však také zájmů zeleného průmyslu, který touží po levných materiálech i po odbytu (obojího lze dosáhnout vytěsněním starých vozidel a ponecháním jejich dílů v Unii a jejich recyklací zde, takže každý, kdo si je ještě může dovolit, je nucen kupovat si nová). Zároveň se jedná o dopravní politiku, která funguje jako zadní vrátka, protože každý, kdo takto přijde o své staré vozidlo a nemůže si dovolit nové, prostě zůstane bez auta – a to je jistě globalistický cíl. Možná dalším krokem bude podpora elektrokol.
EU nechce předávat díly – a argumentuje úmrtími v dopravě ve třetích zemích
Zajímavé je také zacházení se zeměmi mimo EU v rámci plánů. Plán zdůrazňuje potřebu snížit „vnější ekologickou stopu Unie “. Doslova uvádí, že musí být vytvořeny i předpisy pro vývoz:
To by mělo zajistit, aby do třetích zemí mohla být vyvážena pouze ojetá vozidla, která jsou v Unii považována za způsobilá k pojízdnosti, čímž se sníží riziko, že vývoz ojetých vozidel z Unie přispěje ke znečištění ovzduší nebo dopravním nehodám ve třetích zemích. Aby celní orgány mohly ověřit, zda jsou tyto požadavky při vývozu splněny, měla by být každá osoba vyvážející ojetá vozidla povinna poskytnout orgánům identifikační číslo vozidla a prohlášení potvrzující, že ojeté vozidlo není vozidlem s ukončenou životností a že je považováno za způsobilé k pojízdnosti.
Důraz je zde pravděpodobně spíše na to, aby se například lidem v afrických zemích zabránilo v užívání levných vraků z EU, které lze levně opravit s jakýmikoli náhradními díly a znovu je uvést do provozu. I když by to v praxi znamenalo udržitelnost, EU chce auta recyklovat a sama z toho profitovat. Zdá se, že se to maskuje poněkud odvážným tvrzením, že by EU tímto způsobem snížila „dopravní nehody ve třetích zemích“ – a samozřejmě znečištění ovzduší. Jasně: žádné dopravní nehody bez aut, žádné výfukové plyny bez aut.
Ale to samozřejmě vůbec není úkolem EU, protože každý stát si může vytvořit vlastní předpisy, pokud si to přeje, a v případě potřeby zakázat dovoz nežádoucích vozidel. To není jen vměšování se do vlastních občanů, ale i do zbytku světa, kterému jinak tak rád daruje daňové peníze. Myšlenka povyšovat se na roli patrona se v tuto chvíli zdá dost zvláštní, protože o to nikdo nepožádal.
Co z toho občané získají?
Při čtení plánů by se člověk mohl zamyslet nad tím, zda se s obzvláštní skepsí dívá na útok na majetek občanů, který je zde patrný, nebo na jeho popis jako aktu milosrdenství a laskavosti. Každopádně zůstává nejasné, co by z takové nové regulace měli mít obyvatelé EU. Lze identifikovat různé výhody pro určitá odvětví a regulačně nakloněnou kastu politiků s určitou ideologií, ale ani jednu pro lidi, kteří financují EU a kdysi doufali v liberální odbory na oplátku. Spíše se zdá, jako by záměrem bylo jednoduše jim stále více a více vzít. Zbývá doufat, že plány nebudou v této podobě realizovány.
Komentář od Vanessy Rennerové
