James Carden: Amerika naposledy?

V průlomovém článku publikovaném tento týden v časopise New York Magazine novinářka Suzy Hansenová poznamenává, že

Demokraté se nechali vtáhnout do bezpráví Netanjahuem a jeho zvirušeně rasistickými členy kabinetu, jako jsou [ministr financí Bezalel] Smotrich a Itamar Ben-Gvir. I když USA přemýšlejí o věku [prezidenta] Bidena, jen málokdo se ptá, jak jeho senilita ovlivnila směřování jeho politiky v Gaze. Místo toho veteráni administrativy nadále opakují, že Biden se i nadále angažuje v zahraniční politice, jako by tato politika byla skutečně dobrá a ne chybná, katastrofální nebo potenciálně zločinná.

Biden a jeho ministr zahraničí Antony Blinken bezpodmínečně podporovali masakr, při kterém od 7. října 2023 zahynulo přes 56 000 lidí a dalších 127 000 bylo zraněno. Tyto konzervativní odhady však pocházejí z ministerstva zdravotnictví Gazy. Lékařský časopis The Lancet odhaduje, že počet obětí by mohl dosáhnout až 186 000.

Všimněte si, že to zdaleka nedosahuje Smotrichova cíle, kterým je vyhladovět 2 miliony Palestinců.

Mlčení, s nímž demokratičtí zákonodárci reagovali na genocidu, je ohlušující. (Na pravici se odpor vůči izraelské agresi do značné míry omezuje na nezávislé mediální osobnosti, jako je Tucker Carlson, a zastánce libertariánského protiválečného hnutí – National Review, The Dispatch, The Bulwark a zbytek neokonzervativní bandy, jak se zdá, nemohou dostat dost krve, zatímco takzvaní „národní konzervativci“ neboli Nat-Cons jsou stejně špatní.)

Nyní se k tomu přidává nezákonný a neoprávněný překvapivý útok Izraele na Írán.

Oficiální verze, kterou prosazuje Trumpova administrativa, je nesmyslná. Na jedné straně se od nás očekává, že věříme, že USA, jak to vyjádřil Marco Rubio, který v té době působil ve dvou funkcích, „nebyly zapojeny“ do „jednostranných“ útoků Izraele na Írán. Na druhou stranu prezident řekl televizi ABC News: „Dali jsme jim příležitost a oni ji nevyužili.“

Tak co je pravda – byli jsme zapojeni, nebo ne?

Upřímně řečeno, nikdo nevěří, že by Izrael byl schopen provést takové útoky bez americké podpory ve formě vojenského tankování, cílení, zpravodajství, sledování a průzkumu. Útoky dokazují, když nic jiného, ​​že neokonzervativní vliv ve vládě zůstává silný, a to navzdory zprávám, že Rada národní bezpečnosti byla zbavena íránských jestřábů a zjevných izraelských agentů.

Je pravda, že prezident je ze všech stran obklopen mocnou skupinou proizraelských hlasů, včetně svého zetě, mediálních tyranů jako Mark Levin a Rupert Murdoch, dárců jako Miriam Adelsonová (která dala 100 milionů dolarů na Trumpovu kampaň v roce 2024) a zvirušených proizraelských agentů na citlivých pozicích v rámci ministerstva zahraničí (zejména jednoho v oddělení politického plánování). Tím, že jim prezident dovolí přehlušit rozumnější hlasy, riskuje opakování stejné chyby, které se dopustili všichni jeho předchůdci od roku 1992: ztotožnění požadavků izraelské krajní pravice (a její skvěle financované lobby zde ve Washingtonu) s americkými zájmy.

Přesto se zdá, že právě tu chybu dělá. Na pondělním setkání G7 v Calgary Trump ostře odmítl podepsat prohlášení lídrů vyzývající Izrael k deeskalaci napětí. Netanjahu mezitím vyzývá k odstranění nejvyššího vůdce íránského státu, zatímco Írán naléhavě usiluje o návrat k jednáním.

Která strana se zdá rozumnější?

Pokud má heslo „Amerika na prvním místě“ něco znamenat, musí Trump stáhnout Washington, a zejména Netanjahua, z okraje další války na Blízkém východě.