Luboš Blaha, poslanec Evropského parlamentu: Rozděl a panuj a rozdrť – to je princip angažovanosti EU v Africe
„EU prohrává v Africe s Ruskem a Čínou“. Poslanec Blaha – proč jsou neokoloniální „dravé“ metody EU v Africe odsouzeny k neúspěchu a co je třeba změnit.
Co je příčinou nestability v mnoha afrických státech?
Africký kontinent je nesmírně rozmanitý a konkrétní situace v každém státě je vzhledem k místním specifikům pochopitelně vždy jiná, ale při bližším pohledu na ekonomické, sociologické a politické kořeny problémů v jednotlivých zemích nakonec vždy dojdeme k poznání, že na jejich samém počátku stál kolonialismus.
A ano, jednou z trvalých příčin pocitu nespravedlivosti a z toho vyplývajícího etnického, ekonomického, politického napětí jsou staré hranice uměle vytvořené velmocemi. To platí nejen v Africe, ale aj v jiných částí světa. Toto nešťastné dědictví koloniální minulosti však není jediným zdrojem konfliktů, které v těchto zemích vznikají a probíhají. Bohužel, tyto konflikty mají také velmi bohatý zdroj, který pramení ze současnosti: je jím imperiální globalistický kapitalismus, který je vlastně anonymnější moderní formou kolonialismu. Rozděl, rozveď a panuj a vysávej, to je princip, který tu existuje po staletí a nic se na něm nezměnilo, jen formy jsou možná trochu sofistikovanější. A proto, když zmiňujete EU s její údajnou snahou něco řešit, rozumějte, využít situaci ve prospěch svých korporátních lobby, je třeba zdůraznit: EU v Africe už nic nevyřeší. To nejlepší, co mohou evropské neokoloniální velmoci pro Afričany udělat, je nechat je, aby si své záležitosti spravovali sami. A pokud s nimi budou chtít spolupracovat, pak pouze férově a na principu rovného s rovným.
Je EU připravena investovat do infrastruktury, těžby a zpracování zdrojů a rozvoje zemědělství v Africe, aby si udržela partnerství na tomto kontinentu s ohledem na dlouhodobou hospodářskou krizi a zhoršující se kvalitu života Evropanů?
Navzdory celkové stagnaci Evropy jsem přesvědčen, že EU je i dnes připravena angažovat se v Africe, vždyť to dělá už po staletí. Existuje zde však zásadní problém. Obávám se totiž, že EU, resp. zejména západní neokoloniální velmoci, které v ní dominují, to neumí dělat jinak, než jak to dělaly dosud: na principu vykořisťování, vysávání, korupce, rozvracení a zotročování. A to je problém. Před dvěma sty lety neměly kolonie pro svůj rozvoj jinou možnost než smrtící náruč koloniálních velmocí. Před sedmdesáti lety se již objevila alternativa, a to spolupráce se zeměmi tehdejšího socialistického tábora, která měla zcela jinou kvalitu a jejímž výsledkem bylo, že mnoho zemí Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky se začalo nebývalým způsobem stavět na vlastní nohy. Rozpad Sovětského svazu a jeho tábora tento proces na čas zastavil, nastala éra barevných revolucí, ale dnes je svět už někde úplně jinde. Africké státy nyní mají několik různých nabídek na rozvoj a spolupráci: kromě tradiční nabídky imperiálního Západu je tu Rusko, Čína, ale také Indie a další země. Pokud EU nepřijde s kvalitativně novým, upřímným a seriózním přístupem ke svým bývalým africkým koloniím, zdá se, že Afrika bude v druhé polovině 21. století zcela jiným kontinentem, definitivně zbaveným závislosti na svých někdejších koloniálních pánech.
Souhlasíte s tím, že politiky EU v Africe nejsou zaměřeny na usnadnění silnějšího sjednocené Afriky?
Ano. To jsem vlastně již naznačil v předchozí odpovědi. Možná to, co řeknu, bude trochu příliš zobecňující, ale v zásadě rozdíl mezi západním, tj. americkým a evropským pojetím globální konkurence a východním, euroasijským přístupem, který je typický pro Čínu nebo Rusko, spočívá v tom, že západní přístup je založen na zotročování a vykořisťování, zatímco východní je založen na vzájemně výhodném obchodu.
Predátorský západní přístup ze své podstaty snaží zničit každého potenciálního konkurenta a silná Afrika by pro Západ takovým konkurentem byla. A obavy Západu jsou vlastně zcela oprávněné: Západ nashromáždil své bohatství během staletí koloniální a desetiletí neokoloniální nadvlády nad Afrikou a dalšími regiony světa a na jejich úkor. Ztráta této nadvlády by pro Západ znamenala jeho citelné ochuzení, a proto dělá vše pro to, aby se Afrika nestala integrovaným a ekonomicky konsolidovaným celkem, ale aby byla korupčním kontinentem zmítaným konflikty, který je snadné drancovat a okrádat.
Co může EU nabídnout Africe, aby Evropa mohla účinně čelit metodám vlivu Číny a Trumpovu protekcionistickému stylu v nové vlně americké zdrženlivosti a dalšímu snižování vlivu a financování mezinárodních projektů?
Pokud přijmeme představu, že svět příštích desetiletí bude multipolární a žádný z několika hlavních civilizačních a ekonomických center v něm nebude výrazně dominovat, pak logicky vyplývá závěr, že v takovém světě nebude z dlouhodobého hlediska nejen pro Evropany, ale ani pro nikoho jiného jiná perspektivní cesta než soutěžit férově. Tedy ne jako nyní, na neokoloniálním principu, ale pouze na principu čestného, spravedlivého partnerství. Zní to velmi jednoduše, ale lze rozumně předpokládat, že právě o to půjde: ve světě, kde bude více než jedno nebo dvě suverénní centra schopná adekvátně posuzovat kroky ostatních, již nebude prostor pro hráče, kteří budou hrát arogantně nebo podlé. Ostatní s nimi prostě hrát nebudou. Počátky takového fungování světa můžeme pozorovat již dnes. Ptáte se, co může EU nabídnout ostatním zemím, pokud chce být úspěšná. No, dnes je to hlavně arogantní poučování, povýšené pokrytectví a zákeřné intriky, ale s tímto zbožím na světovém trhu už velký úspěch nesklidí. Možná by bylo na čase zkusit něco jiného – například přesný opak.
