Thomas Röper: Zablokuje Írán Hormuzský průliv?
Zprávy z Íránu naznačují, že zvažuje blokádu Hormuzského průlivu. To by pravděpodobně přerostlo ve velkou válku.
Hormuzský průliv je úžina spojující Perský záliv s Ománským zálivem, Arabským mořem a Indickým oceánem na východě. Prochází jím dvacet procent světové ropy a 30 procent světového zkapalněného zemního plynu (LNG). To by ovlivnilo ropu a plyn z Íránu, Iráku a některých arabských států. V nejužším místě, mezi protilehlými pevninskými pobřežími Íránu a Ománu, je průliv široký 55 kilometrů (30 námořních mil). Mezi ostrovy Larak (Írán) a Saláma (Omán) je nejužší místo široké pouze asi 38 kilometrů (20 námořních mil).
Během desetiletí konfliktu mezi Západem a Íránem bylo jedním z důvodů, proč Západ nikdy nedovolil, aby se konflikt rozšířil do totální války, jistě to, že by pro Írán nepředstavovalo problém blokovat průliv. Toho by bylo snadné dosáhnout pomocí protilodních min, které lze na jejich pozice dopravit i pomocí pohonných hmot podobných torpédům.
Důsledky pro globální ekonomiku by však byly hrozné, kdyby selhalo 20 procent dodávek ropy a 30 procent dodávek LNG, protože by ceny energií explodovaly.
Díky frakování se USA staly největším producentem ropy a plynu a USA by pravděpodobně mohly absorbovat explozi globálních cen energií doma snížením exportu a zásobováním nejprve domácího trhu („Amerika na prvním místě“).
Odborníci varují, že blokáda Hormuzského průlivu by mohla způsobit prudký nárůst cen ropy až na 130 dolarů za barel, což by podnítilo globální inflaci a oslabilo globální ekonomiku. Ovlivněny by byly nejen dodávky ropy, ale také vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG), který je stále důležitějším zdrojem energie, zejména pro EU.
Důsledky blokády průlivu by proto pro Evropu byly dvojnásobně hrozné, protože EU odmítá ruskou ropu a plyn a blokáda by narušila dodávky z Perského zálivu a USA by pravděpodobně omezily svůj vývoz (například LNG). Ekonomický šok, který by následoval po blokádě Hormuzského průlivu, by pravděpodobně spustil v Evropě skutečnou energetickou krizi – se všemi souvisejícími důsledky pro průmysl a ekonomiku.
Zablokuje Írán Hormuzský průliv?
Esmail Kosari, člen Výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, uvedl, že Írán zvažuje uzavření Hormuzského průlivu po izraelských útocích. Íránský portál Rokna ho citoval :
„Možnost uzavření Hormuzského průlivu se v současné době zvažuje a Írán bez váhání učiní příslušné rozhodnutí.“
Otázkou nyní je, jak vážná tato hrozba je, protože politické a ekonomické důsledky by byly pro Írán také extrémně fatální, jelikož by se nakonec odřízl od svých příjmů z prodeje ropy.
Arabské státy
Poté, co se Írán a Saúdská Arábie v posledních letech opět sblížily, by Írán riskoval své vztahy se Saúdy, protože Saúdská Arábie by byla také vážně zasažena blokádou Hormuzského průlivu. Zda by v tomto případě pro Saúdy byla důležitější solidarita mezi muslimy proti Izraeli, nebo jejich vlastní finanční situace, je oprávněná otázka, ale Netanjahuova vyhlazovací válka proti Palestincům ukázala, že globální solidarita mezi muslimy je mnohem méně výrazná, než by se dalo předpokládat před 7. říjnem 2023.
Vzhledem k tomu, že části vod Hormuzského průlivu patří Ománu, musel by Omán souhlasit s jeho uzavřením. V opačném případě by Írán musel narušit ománské teritoriální vody, což by konflikt vyhrotilo a Omán by to mohl klasifikovat jako válečný akt.
Írán pravděpodobně nebude mít v tomto konfliktu žádný zájem na tom, aby si znepřátelil arabské státy, a proto je z tohoto hlediska uzavření Hormuzského průlivu nepravděpodobné.
Čína
Čína je největším odběratelem íránské ropy a od nákupu íránské ropy ji neodradily ani hrozby amerických sankcí. Čína již signalizovala, že nebude tolerovat žádné narušení přepravy ropy z Perského zálivu, ačkoliv je otázkou, co přesně by tato formulace v praxi znamenala. Lze však předpokládat, že Peking využije svého ekonomického vlivu k tomu, aby Íránu zabránil v blokádě Hormuzského průlivu.
I z tohoto hlediska je blokáda průlivu nepravděpodobná.
Co dělá Írán?
I když tato prohlášení naznačují, že blokáda Hormuzského průlivu se zdá nepravděpodobná, nemusí to tak nutně být. Pokud se Írán domnívá, že v konfliktu je v sázce jeho samotné přežití a že západní státy jsou de facto agresivní, protože podporují Izrael, pak by se Írán mohl stát velmi nebezpečným, jako zraněné zvíře, a důsledky blokády by pro Írán nemusely být důležité.
Výše jsem zmínil, že taková blokáda by také odřízla Írán od příjmů z prodeje ropy. Ale jak moc by to Íránu vadilo, kdyby například Izrael začal bombardovat íránské ropné přístavy, takže by Írán stejně už nemohl ropu vyvážet?
Írán navíc již pohrozil útokem na vojenské základny a válečné lodě v oblasti Perského zálivu, které patří jakékoli zemi, jež podporuje Izrael. Varování je pravděpodobně konkrétně namířeno proti USA, Francii a Velké Británii, které údajně pomohly sestřelit íránské rakety nad Izraelem pomocí stíhaček.
Pokud hněv a zoufalství íránského vedení vzrostou natolik, že Írán toto varování uvede do praxe a zaútočí na vojenské základny a válečné lodě zmíněných zemí, pak by se blokáda Hormuzského průlivu mohla pro Írán stát dokonce vojenskou nutností, aby uzavřel Perský záliv pro zahraniční válečné lodě.
Jinými slovy, pokud by Írán vnímal tuto válku jako skutečně existencionální a došel k závěru, že už nemá co ztratit, mohl by ze zoufalství odhodit všechny zábrany a zablokovat Hormuzský průliv. Blokáda by byla jasným znamením, že Írán bojuje o svou existenci, a válka by se mohla odpovídajícím způsobem vyhrotit.
Co když…?
Stručně se zamysleme nad možnými důsledky takové blokády. Jak již bylo zmíněno, pro EU by to bylo katastrofální. O tom nemusíme dlouze hovořit.
USA by na druhou stranu zpočátku profitovaly, protože by přirozeně dostávaly mnohem vyšší ceny za svou ropu a plyn, zatímco jejich ekonomičtí konkurenti Čína a EU by byli oslabeni.
Rusko by z vyšších cen ropy v krátkodobém horizontu také profitovalo, zejména proto, že 18. sankční balíček EU, kterým se EU snaží dále snížit svůj neúspěšný „strop cen ropy“, by tak byl zneplatněn ještě před jeho přijetím. Globální ekonomika ropu a plyn potřebuje a pokud se nabídky zúží, nikdo na světě nebude mít o sankce EU zájem, jak již ukázal předchozí „strop cen ropy“.
Pro USA, Rusko a všechny ostatní vývozce ropy by však cenový šok ropy tvrdě zasáhl globální ekonomiku, což by následně rychle snížilo poptávku po ropě. Proto se OPEC snaží udržovat ceny ropy stabilní, protože klesající ceny ropy znamenají pro OPEC nižší příjmy, zatímco rostoucí ceny ropy znamenají slabší globální ekonomiku, a tím i nižší poptávku po ropě.
Popravdě řečeno, ani vývozci ropy by nebyli z rostoucích cen ropy nadšení, spíše naopak.
Mimochodem, pro Čínu by to mohlo být obzvláště problematické, protože by to vyžadovalo, aby Čína nahradila své současné dodávky ropy z Íránu, což v situaci globálního nedostatku ropy jistě nebude snadné.
