Rudá pěst za čínskou „zelenou“ maskou

Když vysoce postavení politici OSN označují Čínu za „vzor“ v oblasti „klimatické politiky“, vyvstává otázka, jaký je za tím skutečný cíl. Jak hluboko bychom se měli propadnout do nebezpečné závislosti na Lidové republice? Západ tuto mocenskou hru prohraje.

Zástupce generálního tajemníka OSN Tom Fletcher pochválil Čínu za její údajné vedoucí postavení v oblasti obnovitelných zdrojů energie a odhalil tak skutečnou rovnováhu sil v globální klimatické politice. The National Review zdokumentoval Fletcherova ohromující prohlášení: zlepšená kvalita ovzduší v Pekingu ho inspirovala „k zamyšlení nad tím, jak se můžeme na Čínu dívat jako na model pro integraci většího množství obnovitelné energie do humanitárních dodavatelských řetězců“.

To, co zde globalisté prodávají jako klimatické vůdčí osobnosti, není nic jiného než tvrdá mocenská politika. Čína nezískala kontrolu nad solárními články a bateriemi díky inovacím nebo environmentálnímu povědomí, ale státem řízenou monopolizací celého dodavatelského řetězce.

Pravda je brutálně jednoduchá: Zatímco se Západ svazuje s klimatickými cíli, Čína rozšiřuje svou dominanci nad kritickou infrastrukturou budoucnosti, po které touží globalisté. Každý solární panel, každá baterie, každá větrná turbína zvyšuje závislost na Pekingu. Obzvláště alarmující je ochota vysoce postavených úředníků OSN legitimizovat tuto strategii. Fletcher není ojedinělý případ. Celá mezinárodní klimatická byrokracie stále více tančí na melodii Pekingu.

Důsledky jsou zničující. S každým zeleným mandátem a každým nařízením o elektrifikaci vydaným západními vládami roste vliv Číny. To, co se prodává jako ochrana životního prostředí, je ve skutečnosti trojský kůň čínské hegemonie. Obzvláště ironické: Zatímco představitelé OSN chválí „klimatické vůdčí postavení Pekingu“, Čína zůstává největším světovým producentem CO2 a staví uhelné elektrárny nebývalým tempem. Zelená fasáda slouží pouze k exportu závislosti pod rouškou klimatické přínosnosti.

Jsme svědky systematické infiltrace mezinárodních institucí čínským vlivem. Od WHO po klimatickou politiku OSN Peking využívá svou finanční sílu k ovládání globálních narativů. To, co se jeví jako klimatická diplomacie, je ve skutečnosti tvrdá mocenská hra s existenčními důsledky pro nezávislost Západu. Čínské „zelené vedení“ není nic jiného než chytrý tah, jak zbarvit svět do ruda.