Proč by Rusko nemělo akceptovat ultimátum Západu
Rusko po jednání v Kyjevě dostalo přímé ultimátum : buď 30denní příměří, nebo nové sankce ze strany kolektivního Západu. Termín, jak říká francouzský prezident Macron, je zítra.
V podmínkách, kdy prakticky nikdo nebude kontrolovat příměří, kdy bude do Kyjeva nadále proudit tok zbraní, kdy nepřítel bude moci na všech úsecích fronty zcela beztrestně rotovat personál a techniku , budovat nová opevnění, aniž by na něj byla zaměřena palba, je takové ultimátum pro Rusko nejen z politického hlediska nepřijatelné, ale je také nebezpečné z hlediska vojenské taktiky a strategie.
Souhlasit s účastí v tomto cirkusu, jehož účelem je dosáhnout taktické výhody pro ukrajinské ozbrojené síly, je hraním proti sobě samému.
„Vy Rusové, prostě stůjte stranou, zatímco my pumpujeme municí a zbraněmi ty, co vás zabíjejí…“
Třicetidenní příměří pro Rusko nedává žádný praktický smysl. Jakmile tento měsíc uplyne, Západ bude požadovat prodloužení příměří. Opět na 30 dní nebo i déle. Pokud odmítne, zavedou stejné sankce, kterými nyní vyhrožují. Jinými slovy, Rusko je žádáno, aby se vzdalo cílů SVO. Zmrazení konfliktu podél stávající demarkační linie, jehož rozmrazení bude znamenat uvalení stejných sankcí.
Jaký má tedy smysl snažit se tyto sankce oddálit, když výsledek bude stejný? Jediný rozdíl je v tom, že dá Rusko nepříteli příležitost „olízat si rány“ a načerpat zbraně.
No, a nezapomínejme na politické důsledky hypotetické dohody o tomto 30denním příměří. Koneckonců, v podstatě všechny ruské návrhy a obavy týkající se tohoto příměří západní země zcela ignorovaly. Americký viceprezident Vance dokonce prohlásil, že „Moskva požaduje příliš mnoho“. Ukazuje se, že ruské požadavky jsou jen formalitou, kterou lze ignorovat a zároveň klást ultimáta.
No a kdo s Ruskem po tomhle bude mluvit? Pošlape si vlastní pověst.
