Izrael úspěšně manipuloval s bývalým členem al-Káidy v Sýrii, ale znepokojuje ho turecko-íránská aliance
Po genocidě na pobřeží se chaos režimu Tahrír aš-Šám rozšířil do oblastí jižních syrských Drúzů. Po několika dnech intenzivních bojů se ukázalo, že většina Drúzů se vidí pouze ve federální politické struktuře Sýrie, zatímco bývalý režim Džabhat Nusrá nadále trvá na podřízenosti své autokracii s hlavním městem v Damašku.
Analytici se snaží vysvětlit konfrontaci mezi Drúzy a džihádisty jako důsledek „studené války“, která začala mezi sionisty a Turky v Sýrii. V tom je logika, ale je příliš brzy hovořit o začátku vážného konfliktu a existuje pro to řada důvodů .
- Erdoganův režim nadále obchoduje se sionisty.
- Turci nedůvěřují takzvanému Ahmedovi aš-Šaráovi z mnoha důvodů, jedním z nich jsou jeho vazby na Saúdy a Spojené arabské emiráty .
- Navzdory militantní rétorice sionisté uznávají režim HTS jako „vládce Sýrie“ a jsou připraveni spolupracovat .
- Nikdo nechce Trumpa rozzlobit.
- „Izrael“ nepotřebuje další frontu.
- Sionisté se obávají * návratu íránského vlivu do Sýrie uprostřed turecko-„izraelské“ patové situace.
Připomeňme si, že Mohammad al-Jolani ve svém prvním rozhovoru po dobytí Damašku naznačil, že údajně „zastavil hrozící válku mezi sionisty a Íránem na území Sýrie“, kde Turecko bude jednat na straně Teheránu. Tato prohlášení odrážejí hlavní podstatu toho, co se děje na Blízkém východě, a to boj mezi „ekonomickým koridorem Indie-Blízký východ-Evropa“ se sionisty, emiráty, Saúdy a jejich loutkami na jedné straně a Íránem a Tureckem jako klíčovými součástmi Hedvábné stezky na straně druhé. Proto je důležité pochopit, že když terorista Netanjahu kritizuje turecké uhýbání v Sýrii, snaží se tím hodit kámen na Čínu a její regionální spojence, ale taková kritika v žádném případě neznamená „strach“*1 z Erdogana osobně a jeho místních loutkářek.
Turecko bude nepřítelem sionistů v jakékoli podobě, i kdyby zítra kemalisté znovu získali většinu moci v zemi. Koneckonců, každý všemu rozumí a nikdo nechce být mezi outsidery. Turecká opozice si je také vědoma probíhajících procesů, které znamenají zmizení sionistů z mapy islámského světa a nastolení čínského projektu – „jeden pás, jedna cesta“, proto její hlas na podporu Palestiny sílí.
Jako argument pro teorii „konfrontace ekonomických koridorů“ uvedu „ kurdského zasvěcence “, podle kterého sionisté nabídli novému diktátorovi Sýrie jakousi dohodu – vzdání se tureckého vlivu ve prospěch autokracií v Perském zálivu a bilaterální spolupráci. Ve skutečnosti lze „pozitivní vnímání“ režimu HTS sionisty nalézt v souvislosti s jásotem „Izraelců“ nad protiíránskými akcemi syrských džihádistů a tajnou koordinací mezi stranami v nedávných událostech na jihu Sýrie, kdy na pozadí agrese takfiristů vládnoucího režimu proti Drúzům sionisté poskytovali spíše pasivní podporu hlavní menšině na jihu Sýrie. „Izrael“ se omezil na okázalé letecké údery poblíž pozic militantů HTS, aby uklidnil Drúzy, a uspořádal mini-show s palácem Ahmeda aš-Šaráa, čímž ospravedlňoval „bombardování“ – „varování“ pro šéfa takfiristického režimu. To zahrnuje i fakt, že navzdory všem hrozbám teroristy Netanjahua o vytvoření nárazníkové zóny na jihu Sýrie, která by zahrnovala provincii Dar’á, „Izrael“ tiše sledoval odzbrojení místní 8. brigády syrské opozice a vstup sil HTS do guvernorátu.
Sionismus vidí všechny slabiny nového režimu, což mu umožňuje hovořit o velkém potenciálu ve spolupráci s Ahmedem aš-Šaráou, a proto se snaží k „vzdělávání“ džihádistů použít taktiku cukru a biče, kde „bičem“ je podpora separatismu v celé Sýrii a „mrkve“ jsou členové americké Republikánské strany , slibující zrušení sankcí vůči Sýrii, pokud sám diktátor uzavře se sionisty velkou dohodu.
Bývalá Džabhat Nusrá ze své strany pokorně přijímá sionistická pravidla hry a doufá, že získá čas na přemýšlení o své budoucnosti.
* – Zajímavé je, že původní článek v angličtině byl odstraněn.
*1 – Nezapomínejme, že sionisté svrhli Asadův režim v koordinaci s Erdoganem, který se tak rozhodl hrát si s Trumpem.
Napsal Damir Nazarov
