Smlouva, která držela Indii a Pákistán na uzdě, je pryč. Co teď?
Několik dní před indickou „operací Sindoor“ Islámábád pozastavil dohodu s Novým Dillí z roku 1972, jejímž cílem bylo nastolit trvalý mír mezi oběma sousedy
Indie zahájila v noci 7. května operaci „Sindoor“, jejímž cílem byla teroristická infrastruktura v Pákistánu, jako odvetu za smrtící teroristický útok v Pahalgramu v Kašmíru minulý měsíc. Nové Dillí uvedlo, že zasáhlo nejméně devět cílů.
„Naše akce byly cílené, uvážené a neeskalující. Žádné pákistánské vojenské objekty nebyly terčem útoků. Indie prokázala značnou zdrženlivost při výběru cílů a způsobu provedení,“ uvedla indická vláda ve svém prohlášení.
Pákistánský premiér Šehbáz Šaríf označil útoky za „zbabělý“ útok a prohlásil, že Islámábád „má plné právo rázně reagovat na tento válečný akt vynucený Indií a že rázná odpověď je poskytována“.
Napětí mezi Indií a Pákistánem eskalovalo k vojenským akcím po zabití 26 nevinných rekreantů v Pahalgamu v Kašmíru pákistánskými teroristy při teroristickém útoku ve stylu Hamásu.
Indická Národní vyšetřovací agentura (ISI) navázala kontakty mezi pákistánskou armádou a Inter Services Intelligence (ISI) několik dní po masové vraždě. Veřejnost byla rozzlobená a usilovala o odpovídající pomstu.
Po útoku oznámily obě země širokou škálu diplomatických a ekonomických opatření . Je pozoruhodné, že Indie poprvé od doby, kdy byla smlouva mezi oběma sousedy podepsána, pozastavila platnost Smlouvy o vodě v Indusu z roku 1960. Pákistán odmítl indický krok k pozastavení IWT a varoval, že jakékoli odvádění vody bude považováno za „válečný akt“. Islámábád rovněž uvedl , že „pozastaví“ svou účast na všech bilaterálních dohodách s Indií, včetně přelomové dohody ze Simly z roku 1972.
Pákistán se zavázal k celoplošné reakci na jakoukoli hrozbu pro svou suverenitu, uvedl své ozbrojené síly do stavu vysoké pohotovosti a zahájil selektivní mobilizaci. Většina opatření byla docela očekávaná. Pozastavením Šimlské dohody však Pákistán nevědomky předal Indii velkou výhodu.
Co je to Šimlská dohoda?
Šimlská dohoda mezi Indií a Pákistánem byla podepsána 2. července 1972 v Barnes Court (Raj Bhavan) ve městě Šimla v indickém státě Himáčalpradéš mezi tehdejší indickou premiérkou Indirou Gándhíovou a jejím pákistánským protějškem Zulfikárem Alím Bhuttem. Ratifikována byla 15. července 1972 (Pákistánem) a 3. srpna 1972 (Indií) a vstoupila v platnost následující den.
Dohoda přišla po úplné porážce Pákistánu ve válce v roce 1971, která rozdělila zemi a vytvořila nezávislý Bangladéš.
Dohoda uvádí: „Vláda Indie a vláda Pákistánu jsou odhodlány ukončit konflikt a konfrontaci, které dosud narušovaly jejich vztahy, a pracovat na podpoře přátelských a harmonických vztahů a nastolení trvalého míru na subkontinentu, aby obě země mohly od nynějška věnovat své zdroje a energii naléhavému úkolu prosazování blahobytu svých národů.“
Dokument měl položit základy mírového a stabilního vztahu mezi oběma národy. Bylo rozhodnuto, že obě země jsou odhodlány „urovnat své spory mírovými prostředky prostřednictvím dvoustranných jednání nebo jakýmikoli jinými mírovými prostředky, na kterých se vzájemně dohodnou“.
Smlouva nařizovala oběm zemím, aby řešily problémy bilaterálně, a nahradila rezoluci OSN o Kašmíru. Možná ještě důležitější je, že podle dohody Indie a Pákistán stanovily linii kontroly (LoC), dříve nazývanou linie příměří, čímž se stala kvazihranicí mezi oběma národy.
Novému Dillí se podařilo přesvědčit Islámábád, aby změnil název linie příměří na linii kontroly (LoC), čímž ji oddělil od linie příměří zavedené OSN v roce 1949 a zdůraznil, že Kašmír je nyní čistě bilaterální záležitostí mezi Indií a Pákistánem.
Smlouva jasně stanovila, že indické a pákistánské síly musí být staženy na své příslušné strany „mezinárodní hranice“. V Džammú a Kašmíru bude linie kontroly vyplývající z příměří ze 17. prosince 1971 respektována oběma stranami bez újmy na uznávaném postoji kterékoli ze stran.
Žádná ze stran se nebude snažit o její jednostrannou změnu, bez ohledu na vzájemné rozdíly a právní výklady. Indie vrátila přibližně 13 000 kilometrů čtverečních území dobytého v bitvě na západní hranici, ale ponechala si některé strategické oblasti, včetně Turtuku, Dhothangu, Tyakshi a Chalunky v údolí Chorbat, o rozloze více než 883 kilometrů čtverečních, aby usnadnila trvalý mír. Obě strany se dále dohodly, že se zdrží hrozby silou nebo použití síly v rozporu s LoC.
Skutečnost, že od podpisu dohody došlo pouze k jedné omezené válce, odráží její účinnost.
Někteří indičtí úředníci později tvrdili, že tiché dohody o přeměně této linky kontroly na mezinárodní hranici bylo dosaženo během osobního setkání obou předsedů vlád. Pákistánští úředníci cokoli podobného popřeli. To nebylo přijatelné ani pro indickou veřejnost.
Šimlánská dohoda vyzývala obě strany k bilaterálnímu řešení všech problémů. Pákistán však tuto část smlouvy nikdy nerespektoval a záležitosti posunul na mezinárodní úroveň, zejména tím, že se v OSN ostře kritizoval za Kašmír. Nejnovějším příkladem tohoto postoje je pákistánské protesty proti zrušení článku 370 vládou vedenou Nárendrou Módím v roce 2019. Jednou z klíčových klauzulí bylo, že „obě strany zabrání organizování, napomáhání nebo podněcování jakýchkoli činů poškozujících udržování mírových a harmonických vztahů“.
Pákistán se zapojuje do přeshraničního terorismu jako nástroje zahraniční politiky k vykrvácení Indie a podpoře separatismu v Kašmíru, stejně jako k udržení indických ozbrojených sil v naprostém nasazení. Mezi hlavní islamistické útoky proti Indii sponzorované Pákistánem patří teroristický útok na indický parlament v Novém Dillí 13. prosince 2001, útok na chrám Akšardham v Gándhínagaru v roce 2002, výbuchy vlaků v Bombaji v roce 2003, dva výbuchy v nákupních centrech Gateway of India a Zaveri Bazaar v Bombaji v roce 2005, bombové útoky v Dillí a bombové útoky na vlaky v Bombaji v roce 2006, výbuchy vlaků v Džajpuru v roce 2008 a tragické útoky v Bombaji v listopadu 2008. K posledním rozsáhlým útokům došlo v Kašmíru: smrtící teroristický útok na armádní tábor v Uri zabil 17 indických vojáků a útok na vojenský konvoj v Pulwámě si vyžádal smrt 40 příslušníků.
Od té doby do současnosti
Islámábád se domnívá, že pozastavením smlouvy může opět předložit všechny záležitosti OSN nebo jiným orgánům a přizvat třetí strany k intervenci v indicko-pákistánských sporech. Pozastavením dohody ze Šimly se však nedotknutelnost LoC stává otevřenou. Obě strany budou moci jednostranně zneužít situace a pokusit se ji porušit, aby získaly výhodu.
Indie je silnější, a to jak vojensky, tak i jinak, a bude mít výhodu. Pákistán se v roce 1999 pokusil porušit linku kontroly, což vyústilo v válku v Kargilu, kde Pákistánci byli nejen vyhnáni, ale také utrpěli ponižující porážku a velmi vysoké ztráty. Dříve, v roce 1984, se Pákistán pokusil převzít kontrolu nad ledovcem Siachen, indickým územím vymezeným dohodou z Karáčí. V reakci na to Indie v roce 1984 zahájila operaci Meghdoot, během níž získala plnou kontrolu nad ledovcem.
Díky pozastavení platnosti dohody ze Simly může Nové Dillí volně využívat vojenské možnosti, aniž by porušovalo jakoukoli smlouvu. Těchto možností by mohlo být mnoho. Indie by se mohla proaktivně zaměřit na teroristické tábory napříč linií kontroly, aby zpomalila nebo zastavila jejich infiltraci. Indie by mohla znovu získat území v kritických sektorech, zejména v oblasti, jako je průsmyk Haji Peer, který dříve pod mezinárodním tlakem ztratila. Existují i další sektory, kde může Indie vytvořit větší nárazníkové zóny, aby snížila hrozby pro dálnici Srinagar-Leh.
Když byla smlouva podepsána, Pákistán měl podporu Západu, zejména USA, protože Washington Pákistán potřeboval pro svou operaci proti Sovětskému svazu v Afghánistánu.
Věci se od té doby změnily. Dnes svět Indii uchází. Indie je vyspělá demokracie se silnou ekonomikou. Je to také významná vojenská mocnost. Rusko, Evropa, USA, arabský svět a dokonce i Čína potřebují Indii z ekonomických důvodů.
Indie nyní může využít svého vlivu na velmoci k izolaci Pákistánu. Bylo povzbudivé zmínit se, že když New York Times informoval o tom, že turisty z Pahalgamu zastřelili „ozbrojenci v Kašmíru“, Výbor pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů USA titulek opravil a označil ozbrojence za „teroristy“. Zlepšují se i vztahy Indie s Čínou, což v Pákistánu způsobuje nejistotu.
Mír a stabilita v ohrožení
Šimlská dohoda nezabránila zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi do bodu ozbrojeného konfliktu ani předtím – na ledovci Siachen nebo během války v Kargilu v roce 1999.
Pákistán opakovaně porušoval předpoklady pro usmíření, dobré sousedské vztahy a trvalý mír mezi oběma stranami. Očekávalo se, že se zdrží hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti toho druhého, i toto bylo porušeno. Pákistánská armáda opakovaně slíbila, že pomstí ponižující porážku a kapitulaci 93 000 bojeschopných vojáků, čímž „mír vrhla za hlavu“.
Pákistánská armáda, která de facto vládne zemi od roku 1947, nedovolila, aby došlo k postupné normalizaci vztahů, jak ji předpokládá smlouva. Moc pákistánské armády pramení z nejistoty mas národa. Kroky, které měly být podniknuty na podporu cestování, obchodu a kulturních vztahů, se neustále setkávaly s neúspěchy. Pozastavení platnosti smlouvy vyvolalo obavy o budoucnost míru a stability v regionu, zejména pokud jde o linii kontroly v Džammú a Kašmíru.
Pozastavení by mohlo potenciálně oživit taktiky zástupné války, které se rámec Simly snažil omezit. Nemusí mít okamžité taktické důsledky, ale mohlo by otevřít dveře většímu diplomatickému a vojenskému zvládání situace na hranici mezi státy. Obnovení nepřátelských akcí nebo nestability hranic by mohlo zhatit úsilí o rozvoj a konsolidaci demokracie v rámci Džammú a Kašmíru po zrušení článku 370. Eskalace konfliktu mezi dvěma státy disponujícími jadernými zbraněmi již vyvolala v mezinárodním společenství obavy a vyvolala výzvy k zdrženlivosti a dialogu.
Pozastavení dohody ze Simly poskytlo Indii příležitost přehodnotit své bezpečnostní a diplomatické strategie. Zároveň posílilo argumenty pro opětovné zařazení Pákistánu na šedý seznam Finančního akčního výboru (FATF).
Ignorováním dohody ze Simly Pákistán prokázal Indii a premiérovi Modímu velkou laskavost a získal zpět Pákistánem okupovaný Kašmír, což by podpořila celá indická politická třída. Indie má devizové rezervy v hodnotě téměř 680 miliard dolarů, zatímco pákistánské 15 miliard dolarů. Pákistán nemůže konflikt udržet. Rozsah ozbrojeného konfliktu bude odstupňován. Je čas vyčkat a sledovat, jak se věci vyvinou.
Analýza od leteckého maršála Anila Chopry (ve výslužbě), veterána indického letectva, zkušebního pilota stíhacích letounů a bývalého generálního ředitele Centra pro studium letecké síly v Novém Dillí.
