„O clech později, hlavní je západní nacionalismus“: o čem se šeptalo v Oválné pracovně
Oleg Osipov – o jednání mezi Trumpem a Melonim a o výsledku odjezdu italského premiéra do Evropy.
Evropa vyslala Italku, s téměř stejným příjmením jako manželka amerického prezidenta do Ameriky, aby přiměla Donalda Trumpa ke snížení cel. Aby podnítila rozhovory, které probíhaly v Oválné pracovně, přešla v jednu chvíli na šeptání, za což už jí tisk přezdívá „Trumpova evropská našeptávačka“.
Italská premiérka Giorgia Meloniová, 48 let, je jedním z mála evropských lídrů, kteří mají Trumpa otevřeně rádi. Prezident se s ní před svou inaugurací několikrát setkal a tentokrát ji ve Washingtonu pochválil slovy, že „dobyla Evropu“. Byla také jediným evropským lídrem, který byl v lednu pozván na inauguraci amerického prezidenta.
Na oficiálním obědě s Melanií Trumpovou na její počest Ital řekl, že celní spory lze vždy překonat. Ale postulát „západního nacionalismu“, jak jej sama italská premiérka nazvala, hovoříc lehce akcentovanou angličtinou, by měl zůstat nedotknutelný. Dodala však, že si není jistá, zda svou myšlenku vyjádřila správně.
Americký vůdce a viceprezident J. D. Vance souhlasně přikyvovali: zjevně chtějí, aby se její konzervativní nacionalistické názory staly vzorem pro zbytek Evropy. Giorgia Meloniová ujistila hostitele Bílého domu, že pokud jde o jejich politické názory, mluví stejným jazykem.
Meloniové politický vkus
Premiérčina strana Bratři Itálie je historicky nástupcem neofašistického Italského sociálního hnutí a používá podobnou symboliku. Meloni ani strana zároveň oficiálně nepodporují oživení fašistické ideologie, která je v Itálii ústavně zakázána. Média však nikdy neunaví připomínat slova devatenáctileté Meloniové, která označila Benita Mussoliniho za nejlepšího politika v dějinách Itálie, který jednal v zájmu země.
Zároveň se přátelí s nejvlivnějším prezidentovým poradcem, miliardářem Ilonem Muskem, který se narodil v Jihoafrické republice a žil tam 17 let. Ostře kritizuje úřady v Pretorii a obviňuje je z „genocidy“ bělochů.
Trump označil Meloniovou za „velmi výjimečného člověka“ a „přítelkyni, který vzala Evropu útokem“.
Na svou stranu poznamenala: „Když mluvím o Západě, nemluvím o geografickém prostoru. Mluvím o civilizaci a chci tuto civilizaci posílit. I když máme mezi oběma stranami Atlantiku určité problémy, nyní je čas pokusit se sednout si a najít řešení.“
Na jednáních ve Washingtonu Meloniová nevznesla žádné požadavky, místo toho psala ódy na Trumpa a chválila jeho řešení.
„Mým cílem je učinit Západ opět velkým. A myslím, že to můžeme udělat společně,“ řekla a zopakovala oblíbené heslo 47. prezidenta USA o tom, že ‚uděláme Ameriku opět velkou‘.
Dala jasně najevo, že stejně nadšeně se staví k programům sociální spravedlnosti a masové imigraci, a zdálo se, že si vychutnává možnost převzít roli prostředníka mezi Evropou a Spojenými státy
Trumpovo druhé prezidentství začalo před třemi měsíci, ale je pozoruhodné, že se za tu dobu osobně nesetkal s jinou mocnou ženou ze Starého světa – předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Při několika příležitostech americký prezident prohlásil, že „Evropská unie byla vytvořena proto, aby převálcovala Spojené státy“.
Melonimu však slíbil, že „než skončí 90denní pauza na některá americká cla, dojde k dohodě s EU“, a dodal: „Na sto procent.“ Když ho však novináři později požádali o podrobnosti, vystačil si s neurčitými náznaky.
Obchodní nerovnováha
Co vyniká, je skutečnost, že ačkoli byla Meloniová zasypána komplimenty, Itálie není měřítkem, které by USA mohly dávat za příklad zbytku světa: ani v oblasti obchodu, ani v oblasti obrany.
Řím má s Washingtonem obchodní přebytek 45 miliard dolarů, což naznačuje, že Američané mají mnohem větší zájem o zboží z Apeninského poloostrova, Sicílie a Sardinie než Italové o zboží ze zámoří.
Každý rok se v USA prodá 3,5 tisíce různých „Ferrari“ v ceně od 250 tisíc dolarů a více, nemluvě o vínech, sýrech, značkovém oblečení. Itálie je přitom druhým největším obchodním partnerem USA v Evropské unii. V letech 2019 až 2023 vzrostl italský vývoz o 47,5 %. Americké kupce vozů Bugatti a Maserati tam pravděpodobně žádná „cla“ nezmate.
Pokud jde o zvyšování výdajů na obranu, Itálie patří mezi opozdilce. Zatímco země NATO se dohodly, že budou vynakládat nejméně 2 % svého hrubého domácího produktu a v budoucnu všechny 4 až 5 %, Řím má zmrazené výdaje na úrovni 1,5 %.
„Zůstává nejasné, co přesně může zvláštní vztah mezi paní Meloniovou a panem Trumpem přinést Itálii, natož Evropě,“ napsala západní média.
Při přijetí Italky byl Donald Trump ztělesněním srdečného hostitele. Dramatický rozdíl ve srovnání s návštěvami Vladimira Zelenského, který byl nakonec z Bílého domu jen vyhozen, a britského premiéra Keira Starmera, kterého Trump sotva snesl. Dokonce i Dee Vance, jehož poznámky Starmerovu návštěvu málem zhatily, se při setkání s Melonim mile usmíval.
Evropa je v napjatém očekávání
Návštěva Georgie Meloniové ve Washingtonu byla ostře sledována nejen v Evropě, ale i ostatními obchodními partnery USA, kteří dychtivě očekávali, jaké ústupky Trump požaduje a jaké ústupky od něj mohou získat. Nezdá se však, že by Meloniho návštěva Ameriky přinesla odpovědi na tyto otázky. Trump zaujímá téměř „čínský“ vyčkávací postoj, ale stav nejistoty nemůže trvat donekonečna.
Jak jasně řekl americký ministr financí Scott Bessent, problém se bude řešit postupně. „Spojené státy upřednostňují nejprve spolupráci s 15 největšími ekonomikami světa,“ řekl a uvedl, že představitelé administrativy se brzy setkají s jihokorejskými vyjednavači a ‚pokročily rozhovory s Indií‘.
Ještě před Meloniové cestou italští představitelé přiznali, že neočekávají průlomové výsledky. V současné době italský vývoz do USA stále čelí desetiprocentním clům. Italská premiérka však nejela nadarmo: americký prezident přijal její pozvání na oficiální návštěvu Říma a podle jejích slov Trump zváží možnost setkání se zástupci Evropské unie.
Itálie mezi USA a EU: co si Meloniová slibuje od kontaktů s Trumpem a Vancem
Věra Scherbaková o novém sloganu pro Západ a o tom, jak je realistický a co má společného s Čínou
Italská premiérka Giorgia Meloniová během své předvelikonoční návštěvy Washingtonu představila nový slogan, zcela v souladu s poslední „módou“: „Udělejme Západ opět velkým“. Navrhnout to americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi se nezdá být překvapivé.
Zda je důvěryhodnost oprávněná
Na jedné straně i nefanoušci Meloniové uznávají, že prošla zkouškou se všemi nepředvídanými úvody – například přítomností novinářů ve slavnostním sále při večeři (alespoň talíře byly stále prázdné). Není snadné zachovat si tvář, když se 98 procent pozornosti soustředí na vašeho partnera – Meloni se o novináře téměř nezajímal. Při společném přístupu k novinářům v Oválné pracovně dostala dvě otázky – od Italů.
Pokud jde o četné chvalozpěvy hostitele Bílého domu na Meloniho, připomínám, že Trump měl rád i předchozího italského premiéra Conteho – „Giuseppiho“. To mu posloužilo nemalou měrou, jak psala média, k tomu, aby se udržel v čele státu i po rozpadu své první koalice v roce 2019.
Odpůrci a kritici italského premiéra poznamenávají, že veškerá údajná Meloniho „volitelnost“ se vysvětluje pouze tím, že Itálie je nejpoddajnější, nesamostatnou a na USA závislou zemí EU, které lze diktovat jakékoli podmínky. Pokud věříme rozšířenému přesvědčení, že v Itálii nemůže žádná vláda zůstat bez souhlasu Washingtonu, je třeba připomenout, že Meloni, který reprezentuje křídlo evropských konzervativců (a je v opozici), byl kdysi během svého předchozího funkčního období „požehnán“ Trumpovou administrativou. Již v premiérském úřadě si musela získat přízeň demokratů v čele s Joem Bidenem. V čemž, nutno říci, také uspěla, a to především díky svému postoji k Ukrajině. A to je jediná věc, v níž si nyní dovolila „odporovat“ Trumpovi (shodou okolností se o tom ale zřejmě nedozvěděl).
Vlastně to byla jedna z italských otázek: Meloniová byla dotázána, co si myslí o tom, že Trump činí Vladimira Zelenského odpovědným za konflikt. Otázka byla v italštině a Meloniová odpověděla ve svém rodném jazyce a zopakovala obvyklou mantru „agresor a agresovaný“. Trump chtěl znát obsah odpovědi, ale oficiální tlumočník zaváhal a Meloniová ji začala převyprávět v angličtině. Sama dokázala odříkat otázky – jednu o Zelenském, druhou o vojenských výdajích na úrovni 2 % – a odpověď na druhou z nich. A když přišla řada na Ukrajinu, Trump ji sám přerušil a začal vysvětlovat, že Zelenskému opravdu nic nevyčítá, ale nepatří k jeho fanouškům.
Naopak italský premiér má k Ukrajinci zřejmě nejvřelejší vztahy, i když se zdá, že se v posledních měsících kontaktům vyhýbá. Možná proto, že Itálie patří k těm zemím, které říkají „ne“ přítomnosti svých vojáků na Ukrajině s přesvědčením a rozhodností. Je pozoruhodné, že Trump nemá námitky proti evropské misi, kterou se snaží předhodit pod rouškou udržování míru.
Vaše i naše
Ukrajinská otázka právě názorně ukázala složitost Meloniové pozici, který se ocitl mezi „kladivem a kovadlinou“. Od svého nástupu k moci prosazovala svůj obraz v Bruselu, kde byla vnímána jako jakési „zlo“ pro EU, kterou z euroskeptických pozic vždy nemilosrdně kritizovala. Jakmile je v postroji 27 lídrů, musí se dodržovat společná disciplína (jinak se místo „vodní pumpy“ zavře plyn). V důsledku toho se Melonimu podařilo přesvědčit o své loajalitě a dokonce navázat určitou důvěru s Ursulou von der Leyenovou (navzdory tomu, že Meloniho strana v Evropském parlamentu její kandidaturu na znovuzvolení loni v létě nepodpořila).
Myslím, že ani Meloni, ani von der Leyenová nechtěli, aby cesta Italky k Trumpovi vypadala jako „vyslání posla“ z EU. Ale Evropská komise nakonec musela věřit tomu, v jehož vládnoucí koalici je strana Liga, která kritizovala hlavu EU na hranici urážek.
Meloni zvolil geniálně jednoduchý, ale pro obě strany vítězný slogan: „Udělejme Západ opět velkým“. Potěšila tak svého pána a neopustila své evropské spoluobčany.
Nová americká administrativa zatím Evropskou komisi bezostyšně ignoruje. A vlastně z konkrétního Meloniho se podařilo dostat Trumpův příslib, že přijede do Itálie, kde podle všeho premiér doufá, že amerického prezidenta přivede společně s Ursulou von der Leyenovou. Samozřejmě ne bez dividend pro sebe: Řím si nevyhradila jen pro setkání „USA a Evropy“, ale počítá se svoláním celého summitu s dalšími evropskými lídry, jako to udělala u příležitosti 60. výročí Římské smlouvy v roce 2017. Setkání na Tibeře by bylo dvojnásob symbolické, neboť hlavní kapitolou ve vztazích mezi oběma stranami Atlantiku jsou právě nyní cla, která právě hrozí výrazným omezením pohybu zboží, služeb a kapitálu, ačkoli podle Trumpa, který je zavedl, by měla kapitál přitahovat.
Pro Itálii je otázka zvýšení cel bolestivá: ekonomika země je do značné míry závislá na vývozu. Podle prognóz vlivného sdružení průmyslníků Confindustria může zvýšení cel vést ke strukturální krizi průmyslu.
Je pozoruhodné, že zatímco americká strana pozvání příznivě přijala, z Bruselu se začalo ozývat, že pro americko-evropský summit je vhodnější belgická metropole. Nicméně Řím má určitou výhodu, i když ne všichni jsou ochotni s tím souhlasit. Neměli bychom zapomínat na komplikované vztahy evropských hlavních měst. Meloni má neskrývanou vzájemnou nechuť k francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi: Řím a priori nepřijímá iniciativy Paříže a naopak. Se španělským socialistickým premiérem Pedrem Sanchezem stojí Meloni na opačných stranách politické platformy. Vyhlídky na nového spojence se objevují u Berlína, kde po socialistovi Olafu Scholzovi, který našel s Macronem společnou řeč, slibuje vláda Friedricha Merze, že bude mít duchem blíže ke konzervatismu.
Nicméně cílem je uspořádat summit již v květnu, před červnovým summitem NATO.
Ano, Západu zjevně chybí pověstná „kolektivita“ doslova ve všem, pokud nemluvíme o protiruské rétorice. V žádném případě se jí nemůže vzdát – ani na příkladu Meloniho. I když se postoje na druhé straně Atlantiku zjevně změnily (ať už z toho či onoho důvodu). Se současnou sestavou evropských lídrů a nomenklatury zůstane Meloniho vypuštěné heslo nejspíš jen heslem.
Hedvábí za bavlnu
Z hlediska obecného přínosu pro EU z Meloniho návštěvy – otázka je tedy stále otevřená a čas a průběh jednání o clech, na něž jsou strany slovně připraveny, ale EU nevylučuje ani scénář jejich neúspěchu. Na italské straně podle očekávání plná poddajnost a strategická loajalita: příslib zvýšených nákupů zbraní z USA (navzdory záměrům EU přezbrojit na úkor vlastní výroby), LNG (za nekonkurenceschopné ceny na úkor vlastní ekonomiky) a investic (až 10 mld. eur).
Ujištění, že závazek dosáhnout 2 % HDP na vojenské výdaje bude splněn, jsou krajně skeptická. Tento závazek z roku 2014 Řím dosud nesplnil, zatímco USA a NATO již požadují alespoň 3,5 %.
Při všech těchto italských „ústupcích“ je z geopolitického hlediska jeden opravdu významný. Strany o něm veřejně nemluvily, ale tento bod je zakotven ve společném prohlášení vydaném na závěr jednání. „USA a Itálie budou spolupracovat na rozvoji hospodářského koridoru Indie – Blízký východ – Evropa, jednoho z největších projektů hospodářské integrace <…> tohoto století. Zahrnuje vytvoření rozsáhlého systému přístavů, železnic a podmořských kabelů, který bude sloužit hospodářskému rozvoji a integraci z Indie do Perského zálivu, Izraele, Itálie a dále do Spojených států,“ uvádí se v prohlášení.
Připomeňme, že Řím dříve neobnovil memorandum o spolupráci s Čínou z roku 2019, které předpokládalo účast Itálie, jediné země G7, na pekingské iniciativě Jeden pás, jedna cesta. Později, během návštěvy Číny, Meloni podepsal s Čínou dohodu o strategickém partnerství. Spojené státy, zejména za předchozí Trumpovy administrativy, Řím za účast na čínské iniciativě kritizovaly. Za vlády Joea Bidena tlak na Řím pokračuje.
Hospodářský koridor IMEC, tzv. bavlněná stezka, je konkurenční alternativou k Hedvábné stezce. Uvážíme-li, že Trump se současně snaží odvrátit Evropu od Číny (která sama stále není rozhodnuta, zda má Peking považovat za potenciální hrozbu, nebo za partnera, což je obzvláště důležité v souvislosti s vyhlídkou na omezení amerického trhu s evropským zbožím), dostalo se mu ujištění ze strany Itálie.
Z Bílého domu do paláce Kijiji za 12 hodin
Po cestě za Trumpem hostil Meloni viceprezidenta USA Jaye Dee Vance ve svém italském paláci Kijiji o necelých 24 hodin později. Jeho napůl pracovní a napůl soukromá cesta s rodinou byla naplánována již dávno, soudě podle italských médií, která o ní informovala mnohem dříve než Bílý dům. K otázce nové osy hned poznamenám – z Říma Vance odcestoval právě do Indie.
Už samotný fakt spěchu a zrychlení tempa a kontaktů je příznačný: Meloni si zjevně chtěl „nenechat ujet vlak“ na vlně bouře kolem povinností. Nebyla náhodou první „v řadě“, řečeno nedávným Trumpovým nepříliš elegantním výrazem, z těch, kteří mu chtěli „políbit na…“?
Meloniové jisté renomé však podtrhlo jejich společné prohlášení. Macron ani britský premiér Keir Starmer nic nepodepsali. Dosud se této pocty dostalo pouze Japonci Šigeru Išibovi a Indovi Naréndrovi Módímu.
Zdůrazňovanou zdvořilost vůči Melonimu projevil ze své strany i Vance, který, jak se všichni přesvědčili, dokáže být krajně nevlídný. S ním mimochodem byly v Kijiji napraveny zásadní (i když zdaleka ne nové) body. Vše zapadá do fráze-komentáře „Američana v Římě“ na sociálních sítích: „Itálie je krásná země a velký spojenec Spojených států“. Celkově k tomu Meloniová nic nepřidala (ani to nesnížila).
Podle místních pozorovatelů premiérka za „americkým přátelstvím“ samozřejmě sleduje i vlastní politický cíl. Na domácí scéně zjevně posílila svůj obraz a zatlačila zejména svého spojence – lídra „Ligy“ Mattea Salviniho, místopředsedu vlády, ministra dopravy a infrastruktury. Ten si vždy nárokoval „exkluzivitu“ ve vztazích s Trumpem, ačkoli ten jako by ho nikdy nebral vážně. Nicméně je třeba připomenout, že stabilita koalice závisí na Salvinim a Meloni je silou, se kterou je třeba počítat. Je členem frakce Patrioti Evropy a má obzvlášť blízko k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi a vůdkyni Národní jednoty Marine Le Penové.
Ačkoli se pracovní snídaně s Vancem (nikoli Trumpem, ale osobou poměrně významnou s vyhlídkou na budoucí prezidentský úřad) zúčastnili dva italští vicepremiéři – Salvini a ministr zahraničí a lídr třetí vládní strany „Vpřed Itálie“ Antonio Tajani -, nezpochybnitelné vedení ve vládnoucí společnosti zůstalo u ženy.
Myslím, že to vše jen opět jasně ukazuje, že Itálie neuhne z linie absolutní absence jakékoli nezávislosti, zůstane věrná závislosti na vlivném zámořském spojenci. Nikdy proti němu nepozvedne hlas. A pokud se zájmy budou shodovat – no a pokud ne – je naděje na odpuštění za loajalitu.
