Chris Hedges: Americké koncentrační tábory
Jakmile režim začne posílat lidi do koncentračních táborů – včetně Salvadoru – vytvoří systém zadržování, který má přednost před řádným procesem a způsobí, že občané zmizí v černé díře.
Naše pobřežní koncentrační tábory se v současnosti nacházejí v El Salvadoru a Guantánamu na Kubě. Ale nečekejte, že tam zůstanou. Jakmile budou normalizováni, nejen pro imigranty a obyvatele deportované ze Spojených států, ale také pro občany USA, budou migrovat domů. Od našich věznic, kde je zneužívání a týrání již běžnou záležitostí, je to jen malý krůček ke koncentračním táborům, kde jsou vězni odříznuti od okolního světa – „zmizí“ – je jim odepřeno právní zastoupení a tísněni v páchnoucích přeplněných celách.
Vězni v táborech v Salvadoru musí spát na podlaze nebo na samotce ve tmě. Mnozí trpí tuberkulózou, plísňovými infekcemi, svrabem, těžkou podvýživou a chronickými chorobami trávení. Vězni, včetně více než 3 000 dětí, jsou krmeni zkaženým jídlem. Jsou biti. Podle Human Rights Watch jsou mučeni, včetně waterboardingu nebo umístění nazí do sudů s ledovou vodou. V roce 2023 ministerstvo zahraničí označilo podmínky zadržování za „život ohrožující“, a to ještě předtím, než salvadorská vláda v březnu 2022 vyhlásila „nouzový stav“. Situace se podle ministerstva zahraničí výrazně „zhoršila“ „přidáním 72 000 vězňů ve stavu nouze“. Od vyhlášení výjimečného stavu zemřelo v táborech, které jsou součástí „války proti gangům“ salvadorského prezidenta Nayiba Bukeleho, asi 375 lidí, uvádí místní lidskoprávní skupina Socorro Jurídico Humanitario.
Tyto tábory – „Centro de Confinamiento del Terrorismo“ (Centrum pro boj s terorismem), známé jako CECOT, kam jsou přiváženi deportovaní z USA a kde je drženo asi 40 000 lidí – jsou vzorem, předzvěstí toho, co nás čeká.
Kilmar Ábrego García, obráběč kovů a člen odborů, byl unesen 12. března 2025 před zraky svého pětiletého syna. Byl obviněn z členství v gangu a deportován do Salvadoru. Nejvyšší soud souhlasil s okresní soudkyní Paulou Xinisovou, která klasifikovala Garcíovu deportaci jako „protizákonný čin“. Představitelé Trumpa obvinili Garcíovu deportaci z „administrativní chyby“. Xinis instruoval Trumpovu administrativu, aby „usnadnila“ jeho návrat. To však neznamená, že se vrátí.
„Doufám, že nenavrhujete, abych propašoval teroristu do Spojených států,“ řekl Bukele tisku na setkání s Trumpem v Bílém domě. „Jak ho mám propašovat – jak ho mám přivézt zpět do Spojených států? Mám ho propašovat do Spojených států? To samozřejmě neudělám… Otázka je absurdní.“
Tohle je budoucnost. Jakmile je část populace démonizována – včetně občanů USA, které Trump nazývá „domácími zločinci“ – když je jejich lidskost zbavena, když ztělesňují zlo a jsou považováni za existenční hrozbu, konečným výsledkem je odstranění těchto lidských „kontaminantů“ ze společnosti. Vina či nevina nehraje žádnou roli, alespoň v očích zákona. Občanství neposkytuje žádnou ochranu.
„Prvním zásadním krokem na cestě k totalitarismu je zabití právnické osoby v člověku,“ píše Hannah Arendtová v knize The Origins of Totalitarianism. „Bylo to provedeno na jedné straně odstraněním určitých skupin lidí z ochrany zákona a současně použitím nástroje odnárodnění k přinucení netotalitního světa, aby uznal bezpráví, na druhé straně umístěním koncentračních táborů mimo normální trestní systém a výběrem vězňů mimo normální soudní proces, ve kterém konkrétní zločin s sebou nese předvídatelný trest.“
Ti, kdo budují koncentrační tábory, budují společnosti strachu. Neúnavně varuje před smrtelnými nebezpečími, ať už ze strany imigrantů, muslimů, zrádců, zločinců nebo teroristů. Strach se šíří pomalu jako sirný plyn, dokud nenakazí všechny sociální interakce a nezpůsobí paralýzu. To chce čas. V prvních letech Třetí říše nacisté provozovali deset táborů s asi 10 000 vězni. Ale jakmile se jim podařilo rozdrtit všechna konkurenční centra moci – odbory, politické strany, nezávislý tisk, univerzity a katolické a protestantské církve – systém koncentračních táborů explodoval. Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, nacisté provozovali přes 100 koncentračních táborů s asi milionem vězňů. Následovaly vyhlazovací tábory.
Ti, kdo tyto tábory zakládají, je zveřejňují. Jsou určeny k zastrašování. Jejich brutalita je jejich prodejní argument. Dachau, první nacistický koncentrační tábor, nebyl, jak píše Richard Evans v „Příchod Třetí říše“, „implicitním řešením nečekaného problému přeplněnosti věznic, ale dlouho plánovaným opatřením, které si nacisté představovali prakticky od samého počátku. Bylo široce propagováno v místním, regionálním a celostátním tisku a sloužilo jako ostré varování každému, kdo zvažoval odpor vůči nacistickému režimu.“
Imigrační a celní úředníci v civilu (ICE) projíždějící čtvrtěmi v neoznačených autech unášejí legální obyvatele, jako je Mahmúd Khalil. Tyto únosy jsou podobné těm, kterých jsem byl svědkem v ulicích Santiaga v Chile za diktatury Augusta Pinocheta nebo v San Salvadoru, hlavním městě Salvadoru, během vojenské diktatury.
ICE se rychle stává naší domácí verzí gestapa nebo lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti (NKVD). Dohlíží na 200 věznic. Podle zprávy Centra pro soukromí a technologie v Georgetownu jde o impozantní domácí dozorčí agenturu, která shromáždila údaje o většině Američanů.
„Přístupem k digitálním záznamům státních a místních samospráv a nákupem databází obsahujících miliardy datových bodů od soukromých společností ICE vytvořila infrastrukturu dohledu, která jí umožňuje sestavit podrobné dokumentace téměř o každém, zdánlivě kdykoli,“ uvádí zpráva. „Ve svém úsilí zadržet a deportovat jednotlivce, ICE má – bez jakéhokoli soudního, legislativního nebo veřejného dohledu – přístup k záznamům obsahujícím osobní údaje o velké většině lidí žijících ve Spojených státech, jejichž data se mohou dostat do rukou imigračních úřadů jednoduše žádostí o řidičský průkaz, řízením motorového vozidla nebo registrací u místních služeb pro přístup k teplu, vodě a elektřině.“
Unesení, včetně turecké občanky a doktorandky na Tufts University, Rümeysa Öztürk, jsou obviněni z vágního chování, jako jsou „aktivity na podporu Hamasu“. Ale to je výmluva, obvinění, která nejsou o nic reálnější než vykonstruované zločiny za stalinismu, kdy byli lidé obviňováni z příslušnosti ke starým pořádkům – kulakové nebo příslušníci maloburžoazie – nebo z toho, že jsou trockisté, titoisté, agenti kapitalismu nebo sabotéři známí jako „záškodníci“ a usvědčeni ze spiknutí s cílem svrhnout režim. Jakmile se zaměří na skupinu lidí, zločiny, ze kterých jsou obviněni, jsou téměř vždy výmysly, pokud vůbec nějaké.
Vězni v koncentračních táborech jsou odříznuti od okolního světa. Zmizí. Budou vymazáni. Zachází se s nimi, jako by nikdy neexistovaly. Téměř všechny snahy o získání informací o nich se setkávají s mlčením. I jejich smrt, pokud zemřou ve vazbě, se stává anonymní, jako by se nikdy nenarodili.
Ti, kdo řídí koncentrační tábory, jsou, jak píše Hannah Arendtová, lidé bez zvědavosti a mentální schopnosti vytvářet si názory. Jak poznamenává, „už ani nevědí, co to znamená být přesvědčený“. Jednoduše poslouchají, jsou podmíněni chovat se jako „zvrácená zvířata“. Jsou opojeni božskou mocí, kterou mají, proměňovat lidi v třesoucí se stáda ovcí.
Cílem každého systému koncentračních táborů je zničit všechny individuální vlastnosti a přetvořit lidi na ustrašené, poslušné a poslušné masy. Prvními tábory jsou cvičiště pro vězeňské dozorce a agenty ICE. Učí se brutálním technikám infantilizace vězňů, infantilizace, která brzy pokřiví celou společnost.
250 údajným členům venezuelského gangu, kteří byli deportováni do Salvadoru v rozporu s rozhodnutím federálního soudu, byl odepřen řádný proces. Byli namačkaní v letadlech, která ignorovala příkaz soudce k návratu, a po příletu je svlékli, zbili a oholili do plešatosti. Vyholené hlavy jsou znakem všech koncentračních táborů. Omluva je, že jde o vši. Ale samozřejmě jde o dehumanizaci, a proto nosí uniformy a jsou označeni čísly.
Autokrat si otevřeně libuje ve své krutosti. „Těším se, až uvidím, jak tito nemocní teroristé dostanou 20 let vězení za to, co dělají Elonu Muskovi a Tesle,“ napsal Trump na Truth Social. „Možná by si mohli odpykat tresty ve věznicích v Salvadoru, které se nedávno proslavily svými příjemnými podmínkami!“
Ti, kdo budují koncentrační tábory, jsou na to hrdí. Předkládají je tisku nebo alespoň patolízalům, kteří se za tisk vydávají. Ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noemová, která zveřejnila video ze své návštěvy salvadorské věznice, použila vězně bez košile a vyholenou hlavou jako rekvizity pro své hrozby vůči imigrantům. Pokud je v něčem fašismus dobrý, pak je to podívaná.
Nejprve si přijdou pro imigranty. Pak přijdou do kampusu pro aktivisty se zahraničními studentskými vízy. Pak si přijdou pro držitele zelené karty. Další na řadě jsou občané USA bojující proti genocidě Izraele nebo plíživému fašismu. Pak si pro vás přijdou. Ne proto, že jsi porušil zákon. Ale protože monstrózní stroj teroru potřebuje neustálý přísun obětí, aby se uživil.
Totalitní režimy přežívají neustálým bojem se smrtícími, existenčními hrozbami. Jakmile je jedna hrozba odstraněna, vymyslí novou. Vysmívají se právnímu státu. Soudci mohou odsuzovat tuto nezákonnost, pokud sami nejsou očištěni, ale nemají žádný způsob, jak prosadit svá rozhodnutí. Ministerstvo spravedlnosti, předané Trumpově oblíbenkyni Pam Bondiové, je, stejně jako všechny autokracie, navrženo tak, aby blokovalo vymáhání, nikoli je usnadňovalo. Již neexistují žádné právní překážky, které by nás mohly chránit. Víme, kam to vede. Už jsme to viděli. A to není dobré.
