O hrůze informuje pracovník Červeného půlměsíce, který přežil izraelský masakr

Při jednom z nejsmrtelnějších útoků na záchranáře na celém světě za poslední roky izraelští vojáci zabili 15 palestinských záchranářů a pohřbili je v hromadném hrobě.

30. března byla v masovém hrobě ve městě Rafah na jihu objevena těla více než desítky palestinských záchranářů. Ve válce, která je již považována za jeden z nejsmrtelnějších útoků na novináře a humanitární pracovníky v historii, způsobil tento masakr v pásmu Gazy celosvětovou hrůzu. Byla nalezena těla 13 palestinských zdravotníků – osm z Červeného půlměsíce a pět z Palestinské civilní obrany – a jeden zaměstnanec Organizace spojených národů. Tělo pracovníka civilní ochrany bylo objeveno o tři dny dříve, čímž se celkový počet zabitých humanitárních pracovníků zvýšil na 15. Jeden z mediků z Červeného půlměsíce, Asaad Al-Nasasra, zůstává nezvěstný.

Organizace spojených národů hovořila o „koordinované politice ke zničení zdravotnického systému v Gaze“. Mezinárodní výbor Červeného kříže a Červeného půlměsíce to popsal jako nejsmrtelnější útok na svůj štáb od roku 2017. Síly civilní obrany Gazy jej označily za jeden z „nejohavnějších masakrů“, jakých kdy byla svědkem.

„Byli jsme zastřeleni přímo a záměrně,“ řekl Munther Abed, jediný známý přeživší zdravotník, v rozhovoru pro Drop Site News . Jejich sanitka byla jasně označena jako zdravotnické vozidlo – se zapnutými světly a nápisem „Palestinian Red Crescent Society 101“. „Poznávací značka vozidla byla jasně viditelná, stejně jako uniformy posádky. Proč jsme tedy byli přímo zastřeleni? Toť otázka.“

Video pořízené Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) 30. března ukazuje exhumaci těl a jejich uložení do bílých vaků na těla. „Byli zasaženi jeden po druhém,“ hlásí Jonathan Whittall, zaměstnanec OCHA na místě. „Jejich těla byla shromážděna a pohřbena v tomto hromadném hrobě.“ Hrob byl označen nouzovým světlem sanitky.

Zdravotníci byli zabiti jen několik dní poté, co Izrael 18. března porušil příměří. Od té doby zabily izraelské vzdušné a pozemní údery více než 1200 Palestinců. Útok na Rafah 23. března byl pro civilní obyvatelstvo zvláště chaotický a krvavý.

Zpráva očitého svědka

Brzy ráno po masakru byli Abed a jeho kolegové Mustafa Khafaja a Ezz El-Din Shaat povoláni do vybombardovaného domu v západním Rafahu. „Šli jsme přímo na místo útoku,“ řekl Abed. „Naše auto bylo jasně označené. Sirény a vnitřní a vnější světla byla zapnutá.“

Seděl v zadní části sanitky, když se vozidlo dostalo pod silnou palbu izraelských sil. Abed se vrhl na zem. „Neslyšel jsem hlasy svých kolegů, jen jejich poslední dech.“

Pak uslyšel muže mluvit hebrejsky. Vojáci ho vytáhli z auta, odnesli do písku, mučili a zbili. Přitiskli mu obličej k zemi a později ho odhodili do příkopu, kde byl znovu zbit.

Když s nimi Červený půlměsíc ztratil kontakt, byly vyslány další tři záchranné týmy – i oni zmizeli. Ztrátu kontaktu nahlásil i tým civilní ochrany, který chtěl pomoci.

Abed sledoval, jak přijíždějí vozidla civilní obrany. „Voják střílel přímo na ni. Pak mě schoval za zeď. Slyšel jsem výstřely.“ Pak následovaly hodiny zajetí s dalšími civilisty. V pondělí ráno viděl, jak tanky, drony a vozidla přijíždějí a vykopávají velkou díru. „Zakopali všechna auta – Červený půlměsíc a Civilní obranu – a zasypali je pískem.“

Satelitní snímky Al-Džazíry z 23. března ukazují zásahová vozidla na kraji silnice v Západním Rafáhu v 11:00, obklopená izraelskými tanky. O dva dny později byla oblast pokryta hlínou, vozidla byla sotva viditelná a hliněný násep blokoval přístup.

Po hodinách zneužívání byl Abed propuštěn poté, co byla jeho identita ověřena Shin Bet. Šel bos ke Khan Younis. „Po tom všem mučení jsem chtěl z tohoto místa jen utéct.“ Je jediným, kdo masakr přežil.

Zvyšování výtlaku

23. března podal Červený půlměsíc několik žádostí izraelské armádě, aby umožnila záchranářům připojit se ke svým kolegům – všechny byly zamítnuty. Přístup byl povolen až téměř o týden později.

Mezi 18. a 23. březnem bylo vysídleno přes 140 000 Palestinců. V neděli 23. dne uprchly desítky tisíc lidí ze Západního Rafahu za chaotických okolností – uprostřed ostřelování a protichůdných příkazů k evakuaci.

Novináři události zdokumentovali: rodiny prchaly pěšky, s věcmi na zádech nebo na voze. Mnozí hlásili, že byli stříleni na prchající civilisty. Novinář Mustafa Jabr z Tal al-Sultan to popsal jako „peklo“. „Bylo to jako Soudný den. Výstřely, zranění lidé, děti, staří lidé, všichni utíkali.“

Abed viděl zastřelené děti. „Jedna matka držela svého syna – mrtvého, střeleného do hrudi. Další držela dceru – také střelenou.“

Mnozí o příkazech k evakuaci nic nevěděli. Alaa Hassan (23) řekl, že on a kolegové byli obklíčeni izraelskými vojáky, když se pokusili opustit budovu. „Kolega byl okamžitě zastřelen. Ošetřili jsme ho rychlou lékařskou péčí, ale nemohli jsme zavolat pomoc – cílem byli samotní záchranáři.“

Na videu je vidět jeho zraněný kolega Mohammed, na zemi je krev a venku jsou slyšet výstřely a letadla. „Volal jsem do Červeného půlměsíce – říkali, že sami zdravotníci byli obklíčeni.“

Nakonec uprchli k příbuzným a přivedli Mohameda do Khan Younis. „Nechali jsme všechno, co jsme měli.“

Civilisté byli ostřelováni i v následujících dnech. 26. března izraelské tanky střílely na stanové tábory. Tým OSN zdokumentoval, jak byli zastřeleni civilisté při pokusu o útěk. Video natočené ve vozidle OSN ukazuje zraněnou ženu před vozidlem. Dva muži se k ní vrhnou – jsou zastřeleni.

27. března tým OCHA našel tělo důstojníka civilní obrany Anwara al-Attara. Byl zmrzačen. Mluvčí Mahmúd Basal řekl: „Naše vozidla byla bombardována. To potvrzuje, že se stalo něco hrozného.“

30. března – o týden později – byla nalezena zbývající těla, kromě Asaada Al-Nasasra. Abed říká, že ho naposledy viděl živého, svázaného, ​​svlečeného do spodního prádla.

Videa OCHA ukazují zničená zásahová vozidla a výkop masového hrobu. Podle Bazala byl hluboký dva až tři metry. „Jedna byla sťata, další svlečena, nejméně 20 kulek uvízlo v jedné z nejméně poškozených.“ Forenzní expert řekl The Guardian , že pět těl mělo několik děr po kulkách a jedno bylo roztrháno zvířaty, takže zůstala jen o málo víc než kostra.

Mezinárodní nečinnost

Mluvčí izraelské armády oznámil vyšetřování 3. dubna. Dříve bylo uvedeno, že nedošlo k žádným „svévolným útokům na sanitku“. Vozidla byla „podezřelá“. Podle armády byl mezi mrtvými člen Hamásu – jeho tělo se však nenašlo.

Armáda na dotazy Drop Site News nereagovala .

Izraelská armáda opakovaně útočila na zdravotnický personál, nemocnice a humanitární pracovníky s nepodloženým tvrzením, že z těchto zařízení operuje Hamas.

Ve stejný den jako útok na zdravotníky Izrael bombardoval Násirovu nemocnici a zabil 16letého chlapce a člena Hamasu Ismaila Barhouma.

Zvláštní zpravodajka OSN Francesca Albaneseová uvedla: „I kdyby byla potvrzena vojenská přítomnost ve zdravotnických zařízeních, zdravotnický personál a pacienti by neztratili svůj chráněný status.“ Izrael zatím neposkytl žádné věrohodné důkazy o vojenském využití napadených nemocnic. Bylo zabito přes 1 000 zdravotnických pracovníků a mnoho dalších bylo zatčeno a mučeno – někteří k smrti.

Navzdory předchozí koordinaci byly několikrát napadeny i konvoje s pomocí. 29. ledna 2024 byli zabiti dva zdravotníci, přestože jejich trasa byla koordinována s izraelskou armádou. Human Rights Watch zdokumentovala osm takových útoků v roce 2024 – zemřelo nejméně 31 humanitárních pracovníků a civilistů, včetně sedmi z World Central Kitchen.

Útok z 23. března ale vyčnívá. „To, co se zde děje, odporuje veškerému lidstvu, všem zákonům,“ řekl Jonathan Whittall 2. dubna. „Toto je válka bez hranic.“

Pro Munthera Abeda zůstávají vzpomínky bolestné:
„Miluji svou práci. Moji kolegové byli jako bratři. Nebyl to první zločin – a my se ptáme: Kde je naše ochrana podle mezinárodního práva?“

„Mám noční můry z toho, co jsem viděl.“

Autor: Kavitha Chekuru

( S příspěvky Sharif Abdel Kouddous, Zaki Awadallah a Jawa Al Muzaiel )