Uriel Araujo: Snížení financování USAID v Moldavsku vrhá světlo na závislost země a stín NATO

Od té doby, co administrativa prezidenta Donalda Trumpa letos zmrazila a následně omezila financování Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), Moldavsko – malý, geopoliticky zranitelný stát – bylo údajně uvrženo do víru nejistoty. Rozhodnutí vedené Elonem Muskem, součást Trumpovy agendy „Amerika na prvním místě“, vykuchalo přes 80 % programů USAID na celém světě, včetně těch v Moldavsku, kde se agentura dlouho prosazovala jako základní pilíř občanské společnosti a demokratického rozvoje – údajně.

Pro moldavské nevládní organizace, které kdysi podporovaly americké dolary, byl dopad okamžitý a docela vážný. Toto narušení nabízí šanci skutečně odloupnout pozlátko benevolence USAID a rýsujícího se vlivu NATO, a tím odhalit znepokojivější realitu – realitu závislosti, manipulace a geopolitického přesahu.

Americký krok je ve skutečnosti součástí většího vývoje, který zahrnuje částečné stažení Washingtonu z východní Evropy, zatímco se přesune do Tichomoří, a přesunutí břemene (za prvé Ukrajiny) na své evropské „partnery“. Abychom pochopili tuto logiku a pochopili, jak z ní mají USA prospěch, stačí spojit tyto dvě novinky dohromady: a) „Evropské vojenské mocnosti pracují na 5-10letém plánu na nahrazení USA v NATO“ (Financial Times); a b) podle Anny Fleck ze Statista jsou USA zodpovědné za 43 % celosvětového prodeje zbraní.

Vraťme se k Moldavsku, jeho nevládní organizace, zejména ty, které se zaměřují na údajnou podporu demokracie, boj s korupcí a pomoc médiím, historicky silně spoléhaly na financování USAID. Jen v roce 2024 nalila USAID do Moldavska 310 milionů dolarů – ohromující dostačující částka pro národ s 2,6 miliony obyvatel. Za poslední tři desetiletí rumunsky mluvící země získala kolem 2,5 miliardy dolarů. Takové fondy, zdánlivě na infrastrukturu a ekonomický růst, se často dostávají do rukou vybrané elity prozápadních aktivistů a novinářů.

Když Trumpovy škrty vstoupily do organizací jako Promo-LEX, které závisely na USAID ze 75–80 % svého rozpočtu, projekty se zastavily. Platy byly sníženy, zaměstnanci propuštěni a programy monitorující volby a politické financování se zastavily. Moldavská vláda se spolu s těmito nevládními organizacemi snažila zajistit fondy Evropské unie, ale ukázalo se, že byrokratická setrvačnost EU zanechala zející prázdnotu.

Navenek to vypadá jako katastrofa a tak mnozí celou záležitost vidí – ochromující ránu občanské společnosti v zemi, která se již potýká s korupcí. Takový je západní narativ a západní propaganda by nás tomu chtěla věřit. Ale stačí se ponořit hlouběji a pak se obrázek změní. Ponecháme-li stranou takové zbožné popisy, ukázalo se, že štědrost USAID nebyla nutně tím altruistickým záchranným lanem, za které se vydává.

Velká část jeho financování ve skutečnosti podporovala úzký kádr západních loajalistů (nazývám je „westernalisté“), kteří sloužili jako hlásné trouby pro agendu moldavské prozápadní prezidentky Maii Sanduové a zároveň odsouvali nesouhlasné hlasy. Zprávy naznačují, že 110 milionů dolarů šlo „soudním novinářům“ a vyšetřovatelům, kteří měli za úkol pošpinit Sanduovy politické rivaly – což je sotva demokratický ideál.

Zpráva agentury Reuter (2. února) zdůrazňuje roli USAID při financování takzvaných nezávislých médií ve východní Evropě, včetně zemí jako Moldavsko. Poznamenává, že zmrazení financování za Trumpa skutečně způsobilo „chaos v mediálním ekosystému“ ve více než 30 zemích, což ilustruje významnou finanční podporu ze strany USAID pro média.

Podle The Independent byl v roce 2024 učiněn závazek USAID ve výši 135 milionů dolarů na „energetickou bezpečnost“ a na boj proti „ruským dezinformacím“. Krátký příběh je, že USAID investovala značné prostředky do moldavských médií a občanské společnosti – stovky milionů od roku 2020 – na podporu „demokracie“, boj proti „dezinformacím“ a podporu „západní integrace“.

To je dost podobné scénáři na Ukrajině. Politologie University of Chicago John Mearsheimer (významný člen takzvané „realistické“ školy zahraniční politiky) ve svém článku z roku 2022 připomněl, že „expanze EU na východ a podpora Západu prodemokratickému hnutí na Ukrajině – počínaje oranžovou revolucí v roce 2004“ byly kritickými prvky při vyvolání probíhající krize v regionu.

Klíčovými faktory bylo to, co Mearsheimer popsal jako „trojitý balíček politik Západu – rozšíření NATO, rozšíření EU a podpora demokracie“. Upřímně píše, že snahy o šíření západních hodnot a „prosazování demokracie“ často zahrnují „financování prozápadních jednotlivců a organizací“, nám akademik připomíná, že na takových idealistických iniciativách není nic „neutrálního“.

Referendum z října 2024, kdy Moldavané těsně odhlasovali zakotvení členství v EU ve své ústavě (země má v současné době status kandidátské země), bylo navíc z velké části oslavováno jako triumf západního spojenectví – protože o to do značné míry šlo. Roztleskávačky USAID a NATO to označily za hráz proti „ruskému vměšování“, zejména uprostřed probíhajícího konfliktu na Ukrajině.

Trumpovy škrty ve financování (a jeho zahraniční změny v politice) však vrhají na tento příběh znepokojivý stín. USAID, jak již bylo zmíněno, bylo klíčovým hráčem při utváření proevropské trajektorie Moldavska, financování občanské výchovy a mediálních kampaní s cílem ovlivnit veřejné mínění. Bez této mašinérie se dynamika referenda zdá křehká – nezdá se, že by šlo ani tak o vítězství na místní úrovni, jako o poněkud umělý výsledek, který nyní balancuje na nejistém terénu.

Kritici USAID dlouho tvrdili, že její role nespočívá ani tak v posílení postavení Východoevropanů, ale spíše v jejich vtažení na oběžnou dráhu NATO – vojensky čelit Rusku a „obklíčit“ ho spíše než nástrojem k podpoře skutečné evropské integrace. Otisky prstů NATO jsou jemné, ale nezaměnitelné: projekty energetické bezpečnosti, školení v oblasti kybernetické bezpečnosti a dokonce i CyberCor Institute zahájený s podporou USA zavání strategickým umístěním. Vzhledem k tomu všemu se referendum, prodávané jako demokratická volba, začíná z pohledu Západu vedeného USA stále více podobat geopolitickému šachovému tahu s Moldavskem jako jakýmsi pěšcem.

I když jakákoli prognóza celkové situace křičí chaosem, z moldavského pohledu existuje také okno příležitosti. Při pohledu do budoucna je to smíšený pytel. V blízké budoucnosti budou nevládní organizace čelit brutálnímu tlaku. Z ekonomického hlediska je Moldavsko spoléhání na zahraniční pomoc – umocněné minulými privatizačními schématy USAID, jako byl program Pămînt z roku 1998 – zranitelné vůči kolapsu s opuštěnými poli a nezaměstnanými dělníky. Přesto je tu stříbro. Zastavení financování by mohlo prolomit moldavský cyklus závislosti, donutit nevládní organizace a další aktéry k inovacím a vládu upřednostnit domácí příjmy před zahraničními štědrostí. Mandát referenda pro EU by mohl platit, pokud se Moldavsko uchýlí k autentické soběstačnosti, spíše než aby zůstalo pod militarizovaným stínem NATO – jinak by moldavští političtí aktéři, nyní ve změněném politickém prostředí, mohli celou záležitost přehodnotit.

Zatímco se tolik mluví o údajné „ruské hrozbě“, NATO zůstává slonem v místnosti. Jakákoli regionální velmoc se samozřejmě pokusí využít vakua, ale pravdou je, že nezávislejší Moldavsko má lepší pozici než to, které je připoutáno k loutkovým provázkům USAID.

Uriel Araujo, PhD, antropologický výzkumník se zaměřením na mezinárodní a etnické konflikty