Budoucí plán Evropy NATO: Příprava na možné stažení USA

Aby se transatlantická aliance „odolala“ Trumpovi, přední evropské vojenské mocnosti pracují na strategickém plánu, který udrží NATO v provozuschopnosti i v případě možného stažení USA v příštích pěti až deseti letech.

Velká Británie, Francie, Německo a severské země již vedou neformální jednání o spořádaném předání moci a přestavbě obranné aliance. Podle Financial Times jsou tyto diskuse zaměřeny na „vyhnutí se chaosu jednostranného vystoupení USA z NATO – strachu vyvolaného opakovanými hrozbami prezidenta Donalda Trumpa oslabit nebo opustit transatlantickou alianci“.

Evropské obavy zvýšila nejen ukrajinská politika Bílého domu, ale také prohlášení Trumpova blízkého poradce Elona Muska. Miliardář začátkem tohoto měsíce veřejně podpořil vystoupení USA z NATO a na své platformě sociálních médií uvedl: „Nedává smysl, aby Amerika platila za obranu Evropy.“ Spoluzakladatel a generální ředitel Tesly souhlasil s příspěvkem vyzývajícím k „Opusťte NATO hned!“ a řekl: „Opravdu bychom měli“. Již 3. března Musk napsal, že souhlasí s návrhem konzervativního komentátora, že by USA měly vystoupit z NATO i OSN.

Tento postoj rychle našel podporu mezi některými republikány v Kongresu. Zástupce Thomas Massie nazval NATO „relikvií studené války, která patří do vitríny ve Smithsonianu“. Senátor Mike Lee (R-UT) uvedl : „Pokud by Spojené státy vystoupily z NATO, Evropa by musela utrácet více na své vlastní bezpečnostní potřeby – a byla by nucena volit mezi bezpečností a socialismem.

Ironií současných diskusí mezi evropskými zeměmi NATO je, že chtějí udělat přesně to, k čemu je Trump roky nabádá: zvýšit výdaje na obranu a nenechat už Washington nést tíhu břemene. Podle čtvrteční zprávy Financial Times by návrh obsahoval „pevné závazky ke zvýšení evropských výdajů na obranu a vybudování vojenských kapacit, aby přesvědčil Trumpa, aby přijal postupné předání, které by USA umožnilo více se zaměřit na Asii“. Spojené státy, které vydávají na obranu více než všichni ostatní spojenci NATO dohromady, jsou pro evropskou bezpečnost nepostradatelné.

Kromě svého jaderného odstrašujícího prostředku používaného k obraně Evropy – s několika evropskými vzdušnými silami nesoucími americké jaderné zbraně – USA poskytují vojenské kapacity, které nejsou dostupné kontinentálním spojencům, provozují letecké, námořní a vojenské základny a v Evropě mají rozmístěno 80 000 vojáků.

Francouzský prezident Macron nedávno nastolil možnost rozšířit francouzský jaderný odstrašující prostředek na celý kontinent. Francie zůstává jedinou zemí EU s vlastními jadernými zbraněmi. Tento vývoj se shoduje s nedávnou zprávou Bloombergu , že NATO požádá Evropu a Kanadu, aby zvýšily své zásoby zbraní a vybavení o 30 procent.

Podle zdrojů NATO se o tomto drastickém navýšení zásob zbraní a výdajů na obranu očekává, že bude rozhodnuto do začátku června. Trumpovo dočasné zastavení prodeje zbraní Ukrajině nepochybně urychlilo tyto diskuse a rozhodnutí v Evropě, vzhledem k „poplachové náladě“ mezi nejvěrnějšími příznivci Kyjeva.

Evropské státy nyní stojí před výzvou překonat desetiletí závislosti na americké bezpečnostní garanci a vybudovat nezávislé obranné struktury. Experti však pochybují, zda Evropa dokáže v krátkodobém horizontu nahradit americké vojenské kapacity, zejména v oblastech strategického průzkumu, logistiky a jaderného odstrašování.

Obranní analytici poukazují na to, že navzdory zvýšeným výdajům na obranu od puče na Majdanu a první velké eskalaci na Ukrajině v roce 2014 jsou evropští členové NATO stále daleko od kompenzace amerických vojenských kapacit. Roztříštěnost evropského zbrojního průmyslu a různé národní priority rovněž znesnadňují efektivní využívání zdrojů.

Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen v nedávném projevu zdůraznil: „Evropa musí konečně dospět a převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Čas volné jízdy skončil.“ Diskuse o evropské vedoucí roli v NATO také vyvolávají zásadní otázky o budoucí struktuře Aliance. Zatímco Francie tradičně prosazuje větší evropskou autonomii, východoevropské členské státy trvají na úzkém transatlantickém svazku jako záruce proti vnímaným ruským ambicím.

Tento vývoj představuje pro Německo zvláštní výzvu. Očekává se, že Berlín jako hospodářsky nejsilnější národ Evropy převezme vedoucí roli, která se rozchází s tradičně rezervovanou bezpečnostní politikou Německa. Navzdory „bodu obratu“, který vyhlásil současný kancléř Scholz, zůstává Bundeswehr nedostatečně financován a sužován strukturálními problémy.

Debata o vojenské budoucnosti Evropy se odehrává na pozadí rostoucího geopolitického napětí. Pokračující válka Ruska proti Ukrajině, rostoucí projekce moci Číny a regionální konflikty na Blízkém východě vyžadují koherentní západní bezpečnostní strategii v době, kdy je testována transatlantická jednota.

Současné plány představují bod obratu v evropské bezpečnostní politice Uvědomění si, že Evropa již nemůže založit svou obranu pouze na amerických zárukách, by v dlouhodobém horizontu mohlo vést k vyváženějšímu transatlantickému partnerství – nebo předzvěstí začátku nové, nejisté éry evropské bezpečnosti.