Thomas Röper: Jak a jakými penězi se chce EU vyzbrojit
Představy evropských politiků o přezbrojení zničí finance EU a jejích členských zemí, povedou k sociálním škrtům, ale nepovedou ani k vytvoření vlastní bojeschopné armády.
Přezbrojení EU je hlavně o penězích. Nejde o analýzu hrozby nebo o plán na vytvoření evropské armády, která je rovněž schopná boje, ani o vybudování samostatného a nezávislého zbrojního průmyslu, jde pouze o to, kolik peněz by se mělo utratit, aniž bychom se ptali, k čemu to vlastně je. Jinými slovy, jde o balíček ekonomických stimulů pro zbrojařské společnosti, ale ne o evropskou bezpečnost.
Ti starší z nás si vzpomenou na studenou válku. V té době se nikdy nediskutovalo o tom, jaké procento HDP by mělo být vynaloženo na zbrojení, byly analyzovány vojenské schopnosti nepřítele a byly objednány zbraně potřebné k reakci na schopnosti nepřítele. O tom se dnes v EU – a dokonce ani v Berlíně – nemluví.
Na problém se podíval analytik z ruské tiskové agentury TASS a přeložil jsem jeho článek .
Začátek překladu:
Operace „Dluh“: EU nemá volné peníze, jak může vybudovat bojeschopnou armádu?
Igor Gashkov na klikaté cestě k poměrně vzdálenému cíli
Na pozadí sporu s Donaldem Trumpem se hlavy států a vlád EU pokoušejí provést myšlenkový experiment: Kolik peněz je třeba utratit a jak investovat do vybudování bojeschopné armády bez USA? Úkol má dvojí pozadí. Jedna věc je zvýšit vojenské výdaje, ale úplně jiná je opustit americký vojensko-průmyslový komplex. V obou případech však bude nutné drasticky zvýšit státní dluh.
Probuzení válečného štvaní
Navzdory nelibosti Washingtonu, která se projevuje formou nátlaku, nelze tvrdit, že Evropa v dohledné minulosti tolik zanedbávala obranu. Mezi lety 2020 a 2024 (z toho polovina během pandemie!) EU více než zdvojnásobila své výdaje na vojenské vybavení a zvýšila je o 105 procent. V posledních 12 měsících zažil Starý svět opravdový boom. Francie a Německo, které dlouho váhaly se zvýšením vojenských výdajů na 2 procenta HDP, prohlásily, že tohoto čísla bylo dosaženo. A to vše jen proto, abychom si uvědomili, že tento cíl je ve světle Trumpova nástupu k moci pouze prozatímním cílem. Nový horizont pro Evropany je již 3–3,5 procenta HDP, přičemž Paříž a Berlín hodlají své výdaje na obranu téměř zdvojnásobit – na 100 miliard eur ročně.
Evropská komise je připravena tlačit nejen na nejsolventnější země, Francouze a Němce, ale pokud možno i na všechny ostatní, aby zvýšily své výdaje. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na začátku března představila plán na přezbrojení Evropy v celkové výši 800 miliard eur. Z toho musí evropské státy získat 650 miliard eur samy, jakkoli se tak rozhodnou. EU si půjčí zbývajících 150 miliard eur a rozdělí je mezi zúčastněné státy prostřednictvím půjček. To je nečekaný detail: Brusel v minulosti Evropanům peníze nepůjčoval, ale jednoduše je rozděloval.
Vzhledem k tomu, že přezbrojení je odpovědností národních vlád, je iniciativa k jeho financování rovněž na nich. Evropská komise se omezuje na poskytování údajů o tom, odkud by finanční prostředky měly pocházet. Kdysi přísná pravidla fiskální disciplíny EU (která pod hrozbou trestního řízení zakazovala schodky více než 3 procentům zemí EU) mají být uvolněna pro ty, kteří chtějí investovat do vojenského sektoru. Brusel jednoznačně doporučuje nebát se deficitů a brát si úvěry. Pro některé země to ale řešení není: v Itálii už dnes dluhová služba spotřebuje 5 procent HDP.
Zbraně a štědrost
Na pozadí téměř jednomyslné shody evropských hlav států a vlád o nutnosti se vyzbrojit se v zákulisí odehrává diskrétní politická podívaná. Kde přesně koupit zbraně? V roce 2024 půjde 64 procent výdajů EU na obranu do… amerického vojensko-průmyslového komplexu. Nejbližší konkurenti Američanů jsou daleko pozadu: Francie představuje 6,5 procenta, Jižní Korea 6 procent a Izrael 3,9 procenta obranného trhu. Dohromady to znamená, že přezbrojení Evropy obohatí Washington, pokud se nic nezmění.
Něco podobného bylo zřejmě zamýšleno v první verzi návrhu von der Leyenové: na začátku března předseda Evropské komise nemluvil ani o nutnosti vytvořit evropskou armádu, ani o podpoře evropských výrobců, ale pouze o nominálním zvýšení výdajů na obranu za každou cenu. Francouzi však zabránili Washingtonu přijmout takový smířlivý signál. Prezident Emmanuel Macron si dal za úkol koordinovat evropské obranné úsilí tím, že při několika příležitostech svolal evropské ministry na summity v Paříži. Kdykoli to bylo možné, Francie deklarovala potřebu nakupovat pouze obranné produkty evropské (a tedy do značné míry francouzské) produkce a nakonec dosáhla svého: půjčka von der Leyenové z Bruselu ve výši 150 miliard dolarů byla rozhodnuta být vázána na výdaje na produkty EU. Bingo?
Tento stav však komplikuje úkol upgradu, a to jak z hlediska rychlosti, tak kvality. Nákup z USA je přitom v očích některých evropských lídrů stále ostudný. Emmanuel Macron se o tom alespoň snaží přesvědčit své kolegy a zároveň vyzdvihuje přednosti francouzského vojensko-průmyslového komplexu jako lídra na kontinentu. Ale Německo na to není připraveno: nemělo by nic proti zahrnutí, když ne Ameriky, tak alespoň Velké Británie a dokonce Turecka do přezbrojení. 6. března proběhla mezi Macronem a odcházejícím německým kancléřem Olafem Scholzem velmi živá výměna názorů na tuto otázku. Odchod z Ameriky, který Německo navrhuje, Francii nevyhovuje. Nebrání tomu ani desetiletí trvající odpor Berlína vůči úzké integraci v rámci EU, se kterou francouzská politická třída svázala svůj osud.
Makroambice a ďábelská otázka
Touhu Emmanuela Macrona vytěžit z okolností to nejlepší a vydělat peníze stojí proti tomu potřeba utrácet peníze, mnohem víc, než by se mohlo zdát. Tím se francouzský prezident vrací do prvních let jeho vlády, je to déjà vu. V roce 2018 Macron nařídil zavedení „zelené“ daně, která zasáhla venkovské obyvatelstvo, což vedlo k nepokojům „žlutých vest“. A v letech 2020 a 2021 si Elysejský palác musel vzít půjčky, aby se vyrovnal s následky pandemie COVID-19. Výsledek byl všechno, jen ne ideální: veřejný dluh vzrostl o 15 procent na 111 procent HDP a trend dále stoupal.
Nepřímé signály francouzského prezidenta dávají jasně najevo, že mu nevadí financovat mimořádné výdaje (v tomto případě na armádu) stejným způsobem: buď na úkor chudých, nebo na úkor budoucnosti. Pozornost by se mohla zaměřit na budoucí důchodce. Macron ve svém projevu k národu mimo jiné řekl, že Dánsko se chystá zvýšit věk odchodu do důchodu na 70 let, aby mohlo povýšit. Pokud tomu nasvědčuje, socialistická strana La France insoumise, která vyhrála parlamentní volby, vyjádřila rozhořčení. Macronovi je třeba doporučit, aby byl opatrný: v roce 2023 pro něj poslední důchodová reforma skončila masivními nepokoji.
Francouzský partner v EU, Německo, je také jednoznačně pro financování výdajů na obranu prostřednictvím škrtů v sociálních výdajích. Na podzim 2024 vedly vzrušené debaty na toto téma k rozpadu vládní koalice a předčasným volbám. Ministr financí Christian Lindner Scholzovi bez obalu navrhl, že by měl odmítnout indexovat sociální dávky a nechat je sledovat inflaci. Výtěžek měl jít na Ukrajinu a obranu.
Strany se neshodly, Lindner práskl dveřmi a v předčasných volbách se jeho straně nepodařilo probojovat do Bundestagu. To však nezastaví vítěze, CDU/CSU v čele s Friedrichem Merzem. Připravuje se téměř zdvojnásobit vojenské výdaje a zrušit pravidlo, které brání růstu státního dluhu. V tomto bodě existuje mezi Paříží a Berlínem shoda.
Od zelené ke zbraním
Mezi poražené v nové Evropě by mohli patřit Zelení, kteří už více než deset let obhajují tlak na Rusko. Financování jejich iniciativ, vyčleněné v dlouhodobých rozpočtech, jako je obnova po Covidu, by mohlo být naléhavě přesměrováno na obranu. Snížení výdajů na životní prostředí je zvláště důležité pro země s neudržitelně vysokou úrovní veřejného dluhu. Pokračování dluhu Španělska (104 procent HDP), Francie (114 procent), Itálie (136 procent) nebo Řecka (158 procent) je rozhodnutí, ke kterému si netroufne každý politik v těchto zemích.
Mezi prvními to pocítili němečtí politici Robert Habeck (vicekancléř, ministr hospodářství) a ministryně zahraničí Annalena Baerbock, kteří se jasně protirusky vyjádřili. „Samotná myšlenka, že likvidujeme náš sociální stát, protože potřebujeme prostředky na obranu, je podle mého názoru fatálně mylná,“ řekl Habeck tisku. Po čtyřech letech u moci půjdou zelení v Německu v roce 2025 do opozice. Jejich poslední politickou demarší před svoláním nového Bundestagu je pokus narušit navýšení vojenského rozpočtu požadované Friedrichem Merzem.
Konkurence mezi dvěma Evropami – tou zelenou a tou ozbrojenou – se bude v následujících měsících odehrávat za zavřenými dveřmi v jednacích místnostech a v Bruselu. Odklon od ropy a plynu – imperativ evropské politiky – zahrnuje již schválené dodatečné výdaje na jaderné elektrárny, podporu přechodu domácností na ekologicky šetrnou energii (včetně pobídek pro soukromé osoby ke koupi elektromobilů) a dotace na likvidaci uhelného průmyslu. Není snadné sladit tyto dvě oblasti výdajů a úspora na „zelených“ projektech je snazší než na tradičních sociálních dávkách: není to tak výbušné. Protože Evropa není připravena jednat s Ruskem, připravuje se na nový zlom ve své historii.
Konec překladu
