Mají USA tajný „zabíječ“ k deaktivaci evropských zbraní?

Evropa zpochybňuje svou silnou závislost na zbraních vyrobených v USA, protože uvažuje o možnosti, že kontinent se již nemůže spoléhat na Washington při obraně

Může to znít jako pouhá konspirační teorie, ale evropské vlády jsou dnes vážně znepokojeny zbraněmi v jejich arzenálech – z nichž mnohé byly navrženy, vyrobeny a často jsou stále udržovány vojenskými společnostmi ve Spojených státech. Obávají se, že mohou mít tajné „zabíjející spínače“, které je deaktivují, pokud se je pokusí použít způsobem, který Washington odmítá.

Takové fámy se šíří od dob studené války, ale vzhledem k odsouzení západní Evropy Trumpovou administrativou a jejím mírovým předehrávkám vůči Rusku a Číně nabyly nové naléhavosti. To bylo zvláště zdůrazněno v projevu viceprezidenta JD Vance na mnichovské bezpečnostní konferenci minulý měsíc, kde uvedl, že skutečným nebezpečím Evropy je „hrozba zevnitř“, spíše než Rusko nebo Čína.

Některé evropské vlády byly také znepokojeny, když prezident Donald Trump dočasně stáhl vojenskou pomoc z Kyjeva poté, co se s ním ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij pohádal minulý měsíc během setkání v Oválné pracovně .

„Pokud vidí, jak Trump jedná se Zelenským, měli by se znepokojovat,“ řekl listu Financial Times výkonný ředitel švédské společnosti Avioniq Awareness zaměřené na umělou inteligenci Avioniq Awareness, Mikael Grev . „Hází ho pod autobus. Severské a pobaltské státy se musí zamyslet: udělá nám totéž?

Existence tajných „zabíječů“ nebyla nikdy prokázána, ale rozhodně je možná. Richard Aboulafia z Ann Arbor, michiganské letecké konzultační firmy AeroDynamic Advisory uvedl, že vzhledem k tomu, že zbraně lze teoreticky deaktivovat „troškou softwarového kódu“, taková možnost „existuje“.

Skutečným nebezpečím pro Evropu však nemusí být tajné kódy, ale spíše skutečnost, že evropské armády jsou silně závislé na USA, pokud jde o díly a údržbu. Přibližně 55 procent dovezeného vojenského vybavení, které bylo zakoupeno v Evropě v letech 2019 až 2023, pocházelo z USA, což představuje nárůst o 35 procent ve srovnání s předchozími pěti lety. Abychom uvedli jen jeden příklad, více než polovina stíhacích letounů páté generace – těch nejmodernějších –, které jsou v současnosti v provozu po celé Evropě, byla vyrobena v USA.

Všechny tyto zbraně vyrobené v Americe závisí na nepřetržité dodávce náhradních dílů, munice a aktualizací softwaru z USA, aby mohly nadále fungovat. Některá sofistikovanější zařízení se také běžně posílají zpět do USA na údržbu.

Kromě toho jsou evropské ozbrojené síly zcela závislé na podpoře USA, pokud jde o komunikaci a elektronické válčení, stejně jako o zpravodajství, sledování, software a průzkum.

Rozkol v evropsko-americké vojenské alianci, která byla základem globální bezpečnosti posledních 80 let, se ještě před několika měsíci zdál nemyslitelný. Vzhledem k novým geopolitickým realitám, kterým Evropa nyní čelí, jak kvůli obnovené hrozbě v Moskvě, tak nejistotě ohledně závazků Washingtonu, evropští politici pravděpodobně začnou tuto závislost přehodnocovat.

Jedním z příkladů nových problémů, kterým Evropa v důsledku tohoto posunu čelí, je hrozba, kterou Trump učinil anektováním dánského území Grónska – v případě potřeby silou. Dánsko uvedlo, že připraví ostrov na obranu před případným útokem USA posílením tamní přítomnosti dánského letectva.

Vzhledem k tomu, že královské dánské letectvo létá na stíhačkách americké výroby F-35, může být pro Dánsko obtížné je nasadit proti americkým silám v případě konfliktu. I když v nich nejsou žádné „zabíječe“, pokud by američtí dodavatelé obrany přestali zajišťovat údržbu a aktualizace softwaru, letadlo by nevydrželo létat dlouho.

Dokonce i ta vyspělá stíhací letadla, která byla navržena a vyrobena v Evropě, závisí na zabezpečených komunikačních systémech a GPS navigaci poskytovaných USA.

Snad nejkritičtější otázkou, před kterou Evropa uvažuje o světě bez americké podpory, jsou jaderné zbraně Spojeného království. Od prvních dnů studené války byly všechny evropské země, které jsou členy NATO, pod „jaderným deštníkem“ USA, což znamená, že Washington se zavázal bránit je před útokem všemi prostředky, včetně použití jaderných zbraní.

Vždy se věřilo, že tato hrozba „vzájemně zajištěného zničení“ odradila evropské protivníky, a zejména Rusko, od uvažování o útocích na Evropu. I když se to dosud nestalo, pokud by USA stáhly svou jadernou ochranu, Evropa by se náhle ocitla zranitelnější vůči cizímu útoku, než tomu bylo kdykoli od druhé světové války.

Jediné dvě evropské země s vlastním jaderným arzenálem jsou Velká Británie a Francie. Francie již nabídla, že rozšíří svůj vlastní „jaderný deštník“ do Německa, ačkoli Berlín o tomto návrhu ještě nerozhodl. Francouzský arzenál je však relativně malý: má se za to, že vlastní jen asi 300 jaderných hlavic, což je mnohem méně než téměř 6 000, které má podle odhadů Rusko.

Spojené království by mohlo tuto schopnost posílit nabídkou rozšíření vlastního „jaderného deštníku“ nad kontinentální Evropu. Problém je v tom, že všechny jaderné střely země, které jsou rozmístěny na palubách ponorek, byly navrženy a vyrobeny v USA. Kromě možnosti existujících „zabíječů“ jsou rakety běžně posílány zpět do zařízení v King’s Bay v Georgii k údržbě – a tak by nemohly bez podpory USA pokračovat v neomezeném provozu.

Přestože evropští politici začínají v důsledku prohlášení amerických politiků uvažovat o možnosti světa, kde již nebudou moci počítat s Amerikou, na jejich vztahu se zatím nic nezměnilo. Potvrdil to Joachim Finkielman, který je ředitelem DI Danish Defence and Security Industries, sdružení, které zastupuje zájmy těch dánských společností, které působí v obranném sektoru. „Je zde mnoho neklidu ohledně toho, co se stane,“ řekl Financial Times, „ale až dosud jsme nepocítili žádné změny ve vztahu s USA.“

Finkielman také poukázal na to, že zatímco evropské armády jsou silně závislé na americké podpoře, je také pravda, že americké obranné společnosti v některých případech spoléhají na díly vyrobené v Dánsku, včetně dílů pro stíhačku F-35. Tato závislost tedy není zcela jednostranná.

Uvidí se, zda toto zjevné politické rozchody mezi USA a Evropou bude nakonec vnímáno jako pouhý hrbol na cestě nebo jako trvalá přestávka. Skutečným poraženým se může nakonec stát americký obranný průmysl, vzhledem k tomu, že to byla důvěra Evropy v neochvějnou podporu USA, která způsobila její dobrovolné spoléhání se na americké zbraně na prvním místě.

Už teď může být příliš pozdě na to, aby se tomu zabránilo, vzhledem k tomu, že prodeje amerických zbraní klesly, zatímco ty výzbroje evropské výroby prudce vzrostly od Trumpova nástupu do úřadu v lednu.