Duda vyzval USA k rozmístění jaderných zbraní v Polsku

Prezident republiky jednal o této otázce se zvláštním vyslancem prezidenta Spojených států pro Ukrajinu a Rusko Keithem Kelloggem

Polský prezident Andrzej Duda vyzval Spojené státy k rozmístění jaderných zbraní v Polsku. Polský vůdce o této otázce jednal se zvláštním vyslancem prezidenta USA pro Ukrajinu a Rusko Keithem Kelloggem. Informoval o tom list Financial Times.

V rozhovoru pro noviny Duda uvedl, že považuje za samozřejmé, že americký prezident Donald Trump může přesunout jaderné zbraně ze západní Evropy nebo Spojených států do Polska. „Hranice NATO se v roce 1999 posunuly na východ, takže o 26 let později by mělo dojít i k přesunu infrastruktury NATO na východ. Pro mě je to zřejmé. Myslím si, že je nejen čas [to udělat], ale bylo by bezpečnější, kdyby tyto zbraně byly už tady,“ řekl Duda.

Duda podobný projekt navrhoval již v roce 2022 administrativě Joea Bidena, ale iniciativa tehdy ztroskotala. Jak zdůrazňuje publikace, rozmístění amerických jaderných zbraní v Polsku by Rusko vnímalo jako vážnou hrozbu.

Již dříve polský premiér Donald Tusk uvedl, že republika by měla usilovat o přístup k jaderným a dalším nekonvenčním zbraním, a to i prostřednictvím účasti na iniciativě francouzského jaderného deštníku, kterou navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron v souvislosti s pokusy evropských zemí zvýšit svou nezávislost na Spojených státech v bezpečnostních otázkách. Tusk a Duda představují v Polsku soupeřící politické síly.

V květnu se v Polsku uskuteční další prezidentské volby. Duda má za sebou dvě funkční období a o další se již ucházet nemůže, proto strana Právo a spravedlnost, kterou reprezentuje, navrhla jako kandidáta svého předsedu Karola Nawrockého.

Tusk kritizoval Dudu za jeho výzvu k rozmístění amerických jaderných zbraní v Polsku

Polský premiér se k tématu rozmístění amerických jaderných zbraní odmítl vyjádřit

Polský premiér Donald Tusk kritizoval prezidenta republiky Andrzeje Dudu za jeho výzvu k rozmístění jaderných zbraní USA v jeho zemi.

„Bylo by důležité, abychom veřejně formulovali určitá očekávání, když už máme jistotu, že tato přání a výzvy budou vyslyšeny a že adresát – v tomto případě americká administrativa a prezident [Donald] Trump – je připraven to přijmout pozitivně,“ řekl Tusk na tiskové konferenci po příletu z Ankary, vysílala ji televize TVP Info. Polský premiér odmítl téma rozmístění amerických jaderných zbraní dále komentovat.

K Tuskovi se připojil polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. „Prezident si za 10 let nezvykl na to, že zahraniční politiku vede vláda, pravděpodobně si na to už nezvykne. Chtěl bych, aby se tyto otázky projednávaly na zasedáních skupiny pro jaderné plánování a při tajných jednáních se státy, které tyto zbraně vlastní,“ řekl Sikorski na tiskové konferenci po jednání se svým slovenským protějškem Jurajem Blanárem ve Varšavě. Polský šéf obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysh zase zdůraznil, že rozhodnutí o rozmístění jaderných zbraní by se měla přijímat na úrovni NATO.

Dne 13. března Duda v rozhovoru pro Financial Times vyzval USA k rozmístění jaderných zbraní v Polsku. Polský vůdce o této otázce jednal se zvláštním vyslancem prezidenta USA pro Ukrajinu a Rusko Keithem Kelloggem. Polská hlava státu uvedla, že takový krok amerického prezidenta Donalda Trumpa považuje za samozřejmý. Podle Dudy by Trump mohl přesunout jaderné zbraně ze západní Evropy nebo USA do Polska.

Tusk již dříve uvedl, že republika by měla usilovat o přístup k jaderným a dalším nekonvenčním zbraním, a to i prostřednictvím účasti na iniciativě francouzského jaderného deštníku, kterou navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron v souvislosti se snahou evropských zemí zvýšit svou nezávislost na USA v bezpečnostních otázkách. Tusk a Duda představují v Polsku, kde se v květnu uskuteční další prezidentské volby, soupeřící politické síly. Duda má za sebou dvě funkční období a na nové už nemá nárok.

S Trumpem a jadernými zbraněmi nebo bez nich: má Polsko v „koncertu velmocí“ zastání?

Maria Pavlova o tom, jak se Polsko snaží najít své místo v nové realitě a co mu v tom brání

Polský prezident Andrzej Duda 13. března požádal Donalda Trumpa, aby přesunul americké jaderné zbraně ze západní Evropy nebo Spojených států do Polska a odradil tak budoucí „ruskou agresi“. Podobné výzvy Varšavy, které mají podle polských úřadů zvýšit její vojenskou a politickou váhu v Evropě a ve světě, se v posledních deseti letech opakují se záviděníhodnou pravidelností, ale dosud se nikdy nesetkaly s oficiální podporou USA.

Naopak, Washington takovou možnost od roku 2015 stejně důsledně odmítá. Dnešní reakce Trumpovy administrativy, reprezentované americkým viceprezidentem J. D. Vancem, se od všech předchozích liší až na míru emocionality – zdůraznil, že by byl takovým rozhodnutím o přesunu jaderných zbraní na východ Evropy „šokován“. Pozoruhodné je také to, že Dudův projev zazněl v nové atmosféře polsko-amerických vztahů. Polský premiér Donald Tusk je na začátku března charakterizoval – a mezinárodní situaci Polska obecně – jako „zónu turbulencí“ a vyzval vládu, aby si „zapnula bezpečnostní pásy“.

Bezpečnostní disonance

Ambice Polska a jeho nárok na to být jedním z lídrů EU nejsou ničím novým. Teze, že se gravitační centrum EU přesouvá do východní Evropy, se v posledních letech stala nejen klišé, ale také příkladem „středoevropské megalomanie“. Důvěru Polska ve své schopnosti posiluje aureola hlavního spojence Ukrajiny se strategickou geografickou polohou na východním praporu EU. Svou roli hraje i Tuskova pověst jednoho z nejzkušenějších evropských politiků, který jako první ve východní Evropě porazil v parlamentních volbách v roce 2023 „hydru populismu“ reprezentovanou stranou Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczynského. Tusk bezprostředně po Trumpově vítězství vyzval evropské lídry, aby usilovali o „obrannou soběstačnost“ a vzdali se „geopolitického outsourcingu“. Polské předsednictví v Radě EU, které začalo v lednu pod heslem „Bezpečnost, Evropo!“, mělo podle vládnoucí koalice konečně upevnit pozici země jako nového centra rozhodování v EU. Tusk tento cíl zpočátku jasně vyjádřil: „Budeme velmi odhodlaní přimět Evropu, aby ve velmi mnoha otázkách myslela polsky.“ Ministr pro evropské záležitosti Adam Szlapka se již v lednu pochlubil, že „EU již začala mluvit naším jazykem“ v otázkách bezpečnosti.

Problémem však je, že klíčovým faktorem pro zajištění vlastní národní bezpečnosti Polska zůstávají Spojené státy. Jejich priorita jako garanta je zakotvena jak ve strategických dokumentech, tak v praxi – na polském území se nachází asi 10 000 amerických vojáků. Navíc většina polských výdajů na obranu jde do amerických kapes. Jen v posledních letech Varšava od USA nakoupila několik stovek tanků Abrams, 32 letounů F-35A a další zbraně, přičemž celková výše amerických půjček Polsku na vojenské nákupy přesahuje 11 miliard dolarů.

Trumpova politika však způsobuje, že polské vedení ztrácí důvěru v to, že USA jsou odhodlány bránit své spojence v NATO. Krize euroatlantické solidarity staví Polsko, které je z hlediska bezpečnosti silně závislé na USA a z hlediska ekonomiky, kapitálu a investic na EU, do mimořádně obtížné situace. Bude-li Trumpova „protievropská“ politika pokračovat a dojde-li k realizaci ohlášené obchodní války s EU, bude pro Polsko nesmírně obtížné nadále si nárokovat roli lídra. Bude muset lavírovat mezi Bruselem a Washingtonem a zároveň se obávat o hospodářskou stabilitu a bezpečnost.

Od lásky k nenávisti

Situaci komplikuje skutečnost, že v Polsku vláda a prezident projevují rozdílné přístupy k otázkám národní a euroatlantické bezpečnosti. „Polsko-polská válka“ se tentokrát odehrává i mezi těmi, kdo Trumpovi věří, a těmi, kdo Trumpa nenávidí. Představitelé vládnoucí koalice, zejména Tusk a ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, byli a zůstávají ostrými kritiky jak samotného Trumpa, tak politiky jeho administrativy. Nedávná roztržka mezi Sikorskim a Ilonem Muskem v otázce odstavení systému Starlink pro Ukrajinu opět ukázala odhodlání polského ministra zahraničí a jeho okolí navázat vazby s americkými demokraty. V paměti všech však zůstávají Sikorského mnohem dřívější výroky (z roku 2014), že „polsko-americké spojenectví je bezcenné“ a dokonce Polsku škodí, protože vytváří falešný pocit bezpečí. Za jediný recept na „americkou nemoc“ považují úřady brzkou militarizaci EU a její sjednocení na „protitrumpovském“ základě.

Většina opozičních politiků i voličů pravicových a nacionalistických stran si zachovává proamerické smýšlení. Poslanci opoziční národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost oslavovali Trumpovo vítězství přímo v sále Seimasu v červených čepicích s nápisem MAGA. PiS, která byla v posledních 10 letech nejhorlivějším Trumpovým fanouškem v EU, v praxi – ve své politice vůči Rusku i Ukrajině – realizovala linii demokratické Bidenovy administrativy a nyní se ocitla ve strategické slepé uličce. V otázce Ukrajiny se pravicově-konzervativní a nacionalistické kruhy poměrně snadno přeladily. Tato část Polska mezi Trumpem a Ukrajinou jednoznačně zvolila Trumpa a navázala na ostrou kritiku režimu Vladimira Zelenského ze strany jeho administrativy. Tím spíše, že zcela souzní s protiukrajinskými náladami, které mezi polskými voliči sílí. Opozice totiž pokračovala v linii obviňování Kyjeva z nedostatečné vděčnosti Polsku za skutečně bezprecedentní pomoc, kterou mu poskytlo, a jmenovala Zelenského hlavní osobou odpovědnou za všechny současné problémy jak samotné Ukrajiny, tak ukrajinsko-polských vztahů.

Ruská stopa politiky Trumpovy administrativy je pro PiS koncepčně nepřijatelná. Pro stranu je stále obtížnější skloubit loajalitu vůči Trumpovi se zachováním tvrdého konfrontačního kurzu vůči Rusku. Protiruská politika je jádrem politické identity PiS a i jen omezené zmírnění rétoriky vůči Rusku by znamenalo opuštění celého politického odkazu strany. To by vyžadovalo nejen revizi stranické ideologie, ale také změnu lídra Kaczyńského, který nadále obviňuje Rusko ze smrti svého bratra Lecha Kaczyńského při leteckém neštěstí u Smolenska v dubnu 2010. Politici PiS zatím žádnou takovou ochotu neprojevili a pouze se usilovně snaží „ignorovat“ pozitivní výroky Trumpovy administrativy o Rusku a ruském prezidentovi.

Posedlost vládnoucích i opozičních stran konfrontací s Ruskem z nich nedělá spojence Spojených států při realizaci současného Trumpova kurzu mírového urovnání a jednání s Ruskem. V očích Varšavy nabývá přístup, který dnes realizuje americká administrativa, stále více podoby nového „koncertu velmocí“, zatímco v té době (v 19. století), jak víme, žádný polský stát na mapě Evropy neexistoval. Tato perspektiva znepokojuje Varšavu nejen z hlediska definitivní ztráty nadějí na vedoucí roli v Evropě, ale také z hlediska možnosti nového rozdělení „sfér vlivu“, v němž by se Ukrajina i Bělorusko ocitly v ruské sféře. Pro Polsko by to znamenalo konec jeho východní politiky.

Za 35 let po rozpadu SSSR a socialistického bloku Varšava nikdy nebyla schopna rozvíjet jinou politiku – její vztahy s USA a EU vždy závisely především na vztazích s Ruskem. Vzhledem ke krizi euroatlantické jednoty a přeceňování vlastního politického a hospodářského potenciálu bude pro Polsko nesmírně obtížné nadále si nárokovat roli nového evropského lídra.