Pavel Šik: Včerejšek se zapíše do historie jako den, který v celé nahotě ukázal prázdnotu současného evropského politického aktivismu
Zatímco do Rijádu jeli jednat velký kluci, my mohli pozorovat divadlo evropských politických skalár, v kterém se všechny chaoticky snažily zakrýt si své nahé zadky.
Včerejšek se zapíše do historie jako den, který v celé nahotě ukázal prázdnotu současného evropského politického aktivismu. Jakkoli se dá pochopit hysterie ukrajinského vůdce, kterému hrozí od jeho vlastního národa oprávněná pomsta za roky zbytečné války namísto dohody, tak aktivistické svolávání bojových porad hysterického Macrona bude pro mnohé mnohem bolestivější.
Sir Anthony Russell Brenton, britský diplomat a bývalý britský velvyslanec v Rusku včera ve Financial Times napsal krátký text s názvem Trump prostě řekl to, co všichni dávno vědí: Bezohledné rozšiřování NATO, a zejména snaha o začlenění Ukrajiny, posílilo hluboce zakořeněné obavy Ruska o bezpečnost a pomohlo vyprovokovat válku. Samotná válka je v podstatě ve slepé uličce, nikdo nevidí “stříbrnou kulku”, která by ji ukončila, takže je čas pokusit se zastavit krveprolití prostřednictvím jednání. Úspěšná diplomacie závisí na sdíleném realismu ohledně základních skutečností a Trump nás k tomu výrazně přiblížil.
Vlastně nenapsal nic jiného, než mnozí z nás psali celé roky a potvrzuje to i fakt, že se jedná o zástupnou válku Spojených států, které v Nato měly a stále mají hlavní slovo a od kterých idea Ukrajiny v Nato i pochází. Proto je zcela logické, že konec této války bude vyjednán zase pouze Spojenými státy. A jakkoli tehdy v roce 2008 neměla Evropa i přes jednotlivé nesouhlasné hlasy sílu se tomuto americkému kovbojskému šílenství postavit, tak ani nyní nemá sílu nový směr změnit.
Jenže realismus, o kterém Sir Brenton mluví, je pro Evropu mnohem bolestivější než pro Spojené státy. Pragmatičtí Američané se svým pohledem na efektivnost mají obrovskou výhodu uznat včas realitu a vítězství nepřítele stejně jako Rusové, protože jsou z historie zvyklí na neustálé měření sil všude po světě. Jednoduše řečeno, jednou někomu zadek nakopají oni a podruhé zase někdo jim. Současná Evropa ale tyhle zkušenosti nemá a tak se po letech vzdušných zámků politických jistot v celku chová jak zhýčkaná dcera milionáře vysazená v africkém ghettu realistické politiky.
Kdyby alespoň nyní všichni drželi h*bu..
Včera jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak se evropský narativ posledních let o boji dobra proti zlu bez jednotných amerických notiček hroutí. Největší tragédií na tom všem je fakt, který Sir Brenton zmiňuje a to ten, že o zástupné válce všechny evropské politické elity věděly. Proto se současní evropští lídři nemohou jen tak postavit před své občany a tuhle smutnou realitu jim sdělit. Sami totiž kolem této lži roky stavěli předepsanou propagandistickou pohádku o jakémsi dobru a zlu.
Tyto elity se nyní snaží zabránit bolestnému pocitu, který je podobný pocitu zneužité ženy, aby se šířil Evropou. Nejen Ukrajinci byli krvavě zneužiti, ale zneužita byla i celá evropská veřejnost masírovaná mainstreamovými médii, co jednotně přebíraly stále dokola pohádkové vyprávění politiků o jakémsi dobru a zlu. Evropské politické skaláry se v hysterii snaží zabránit tomu, aby evropští občané i Ukrajinci pochopili, že nebyli zneužiti nějakými Rusy, kteří měli strach z nevypočitatelných Spojených států a roky nahlas varovali, ale vlastními elitami, které je roky obelhávaly.
Tento bolestný pocit je navíc umocněn tím, že evropské pohádkářské politické elity tu pohádku nepsaly samy, ale pouze odříkávaly připravený text. Proto nyní chaoticky pobíhají po jevišti, protože ten suflér, inspicient neboli ženská, co jim roky napovídala připravený text, je najednou pryč.
