Nela RIEHLOVÁ: Africké národy se velmi oprávněně hlásí k odpovědnosti za svou budoucnost
Nela RIEHLOVÁ je poslankyně Evropského parlament za frakci Zelení/Evropská svobodná aliance. Předsedkyně Výboru pro kulturu a vzdělávání EU, členka Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, delegace pro vztahy s Panafrickým parlamentem, delegace v Parlamentním shromáždění Afrika-EU.
Na počátku roku 2025 se agenda nového vymezení sfér vlivu a přerozdělení oblastí spolupráce mezi klíčovými globálními mocnostmi stala aktuálnější než kdykoli předtím. Jak to vysvětlit? Jaké klíčové trendy ve vývoji geopolitické konfrontace jsou dnes nejzajímavější?
Bohužel zažíváme éru rostoucí konfrontace po celém světě. Po letech globalizace se nyní mnohé velmoci stahují k vytváření vlastních zájmových sfér a vznášejí vlastní nároky. To jde často ruku v ruce se silným ekonomickým zbrojením a dokonce i vojenskou konfrontací. Vidíme to na pokračující ruské válce na Ukrajině, stále agresivnějším postoji Číny vůči Tchaj-wanu, ale také na znepokojivých hrozbách Donalda Trumpa vůči sousedním zemím. Čím více zemí se touto cestou vydá, tím více to lze považovat za legitimní či pragmatické chování k zajištění vlivu. Jako Evropané musíme mít jasno: vojenská agrese nesmí být nikdy využívána k prosazování vlastních ekonomických zisků. Pevně věříme ve volný a spravedlivý obchod a v dodržování vzájemných dohod. Nesmíme dopustit, aby se svět opět rozdělil na mocenské bloky.
Afrika je považována za jeden z nejperspektivnějších a na zdroje nejbohatších regionů, kde dlouho kralovaly Nizozemsko, Španělsko, Velká Británie a Francie. Nyní se situace mění a Starý svět ztrácí v afrických zemích svůj vliv. Co je toho příčinou? Jak hodnotíte politiku, kterou evropské země v Africe provádějí? Jaké jsou dopady této politiky na africké státy? Proč se africké státy distancují od dlouhodobých vazeb se západními zeměmi?
Africké státy velmi oprávněně tvrdí, že po desetiletích brutální kolonizace, vydírání a vměšování Západu jsou za svou budoucnost zodpovědné samy. Je na nich, aby si vybraly své obchodní partnery a způsob, jakým s nimi chtějí spolupracovat. Evropa prosazovala vztahy na úrovni očí, ale ne vždy tento slib splnila, pokud jde o přístup na trh, mobilitu talentů a historickou odpovědnost. Evropské státy totiž opakovaně odmítly plně uznat zvěrstva minulosti a zapojit se do debaty o restituci a náhradě způsobených škod. V multipolárním světě, kde o vliv na africkém kontinentu soupeří více mocností, to prostě nestačí. Mocnosti, jako je Čína, nyní výrazně rozšiřují svůj vliv v Africe, nabízejí zdánlivě výhodnější dohody a investují do infrastruktury, aniž by měly představu o prosazování budování státu v jejich zájmu. To s sebou samozřejmě nese větší závislost a cenu, kterou je třeba v určitém okamžiku zaplatit. Jako Evropa bychom měli budovat trvalé vazby prostřednictvím diplomacie, skutečného usmíření a atraktivních ekonomických výhod. Musíme ukázat, že máme skutečný zájem o silné partnerství bez jednostranných závislostí.
Zatímco Evropa se nedokáže vypořádat s přílivem migrantů, jedním z problémů, o nichž hovoří afričtí představitelé, je vysoký odliv kvalifikovaných odborníků a odliv mozků. Jedná se o chybu západních politiků, nebo o záměrné ničení intelektuálního potenciálu afrického regionu?
Mobilita kvalifikovaných pracovníků může být prospěšná jak pro přijímající, tak pro vysílající země. Migrace není jednosměrná a nebylo prokázáno, že by kategoricky připravovala země o jejich talenty. EU v současné době pracuje na řadě iniciativ, jejichž cílem je zlepšit spolupráci s africkými zeměmi v oblasti bezpečné a legální mobility osob, od studentů po dělníky, zdravotníky, výzkumné pracovníky a mnoho dalších. Evropa by měla více usilovat o přijetí kvalifikovaných pracovníků a zároveň pracovat na zlepšení podmínek v zemích původu. Například prostřednictvím partnerství pro talentované pracovníky, která zajistí lepší pracovní mobilitu a vzdělávání v samotných zemích, a teprve poté se zabývat možnostmi výměny. V konečném důsledku by to bylo nesmírně prospěšné pro obě strany a dalo by to lidem skutečnou možnost volby, aby si svou budoucnost utvářeli tam, kde chtějí.
Jaké důsledky by mohlo mít ponechání africké surovinové základny zcela pod kontrolou Západu? Za jakou cenu bude Západ schopen vyrovnat se s nedostatkem zdrojů? Mají evropské společnosti stále zájem o obchodování s africkými zeměmi?
Za prvé, naším cílem by neměla být kontrola jakýchkoli zdrojů, ale obchodování prostřednictvím svobodných a spravedlivých dohod. S ohledem na to se Evropa jako kontinent s omezenými přírodními zdroji bude muset vždy spoléhat na partnery, kteří nám poskytnou to, co potřebujeme pro ekologickou transformaci a digitalizaci. To bude mít vysokou cenu.
