Hans-Jürgen Geese: Válka je otcem všech věcí
„Poznej svého nepřítele a poznej sám sebe a ve 100 bitvách nikdy nebudeš v nebezpečí.“
Sun Tsu byl jedním z největších generálů, kteří kdy chodili po Zemi. Vyhrál všechny své bitvy. Nicméně impérium „Wu“, kterému sloužil, bylo v úpadku.
Válka nakonec nemusí být otcem všech věcí, ačkoli řecký Hérakleitos tvrdil přesně to: „Válka je otcem všech věcí a králem všeho. Některé činí bohy, jiné lidi, některé otroky, jiné svobodnými.“
Při pohledu na naši dobu bychom mohli mít sklon souhlasit s dobrým Hérakleitem. Jako útěcha: Hérakleitos je také zodpovědný za moudrá slova „Panta Rhei“, která znamenají: „Všechno plyne“ je nadějí pro lidi, kteří momentálně žijí v zoufalství a popírají smysl života. „Všechno plyne“ také říká, že mnoho generací před námi žilo v podobných situacích? A přesto jsme tu ty a já.
Ano, nějakou útěchu a jiskřičku naděje bychom v tuto chvíli skutečně mohli použít, protože nadvládu na zemi jakoby převzala moc zla. Potřebujeme Sun Tsu na straně dobra. Proč? Protože dojde k velké rozhodující bitvě. Buď jak buď.
Bitva o Dunkerque
26. května 1940 německá armáda obklíčila anglické a francouzské jednotky v Dunkerque. Asi 400 000 čekalo na svůj osud. Německá armáda ale nezaútočila. Hitler umožnil evakuaci Angličanů a Francouzů. Asi 370 000 z nich se dostalo do Anglie. Tato událost vešla do dějin jako „zázrak Dunkerque“. Ve skutečnosti to byla jedna z největších chyb, kterých se německé vedení během druhé světové války dopustilo. Místo zničení anglické armády nastala o pár let později situace, kdy byla zničena německá armáda. Nejen to, Britové také odvetili bombardováním německých měst a zabitím stovek tisíc německých civilistů.
Jistý Adolf Hitler měl neodolatelnou touhu být přítelem Angličanů. Předpokládám, že ten muž nečetl Sun Tsu, jinak by se bezpodmínečně řídil jeho zásadou znát vašeho nepřítele. Hitler neznal svého nepřítele. Z nedávné historie bylo zřejmé, že Anglie nebyla přítelem Německa a že Anglie neměla v úmyslu sdílet svou světovou moc s Německem. Zbožné přání ve válce je fatální chyba.
Poučení z tragiky tohoto příběhu spočívá v rozporu, který často vzniká mezi zbožnou touhou a krutou realitou. Rusko i Írán by dnes udělaly dobře, kdyby si připomněly poučení z událostí v Dunkerque.
Rusko a NATO
Před pár dny hovořil náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov se svým americkým kolegou Charlesem Brownem. Jak víte, NATO s převážně logistickou podporou od Američanů vyslalo na ruské území řadu raket. Gerasimov dal dobrému Charlesi Brownovi jasně najevo, že pokud se takový útok bude opakovat, Rusko obratem pošle několik raket směrem k zemím NATO. Zdálo se, že hrozba měla účinek, protože několik dní nedošlo k žádným novým útokům na ruskou vlast. Nyní však NATO znovu eskalovalo. A tak Rusové marně čekali, až zazvoní mírové zvony.
Proč Rusko nechce čelit realitě? Stále platí: NATO, respektive Američané, mají za cíl buď Rusko s pomocí Ukrajiny porazit, nebo ho alespoň rázně oslabit, aby Rusko v dlouhodobém horizontu spadlo Američanům do klína jako zralé ovoce. To je jejich přání již více než 100 let.
Ukrajina ve skutečnosti prohrála válku už dávno, se stovkami tisíc mrtvých. To ale nebrání tomu, aby NATO nyní požadovalo, aby Ukrajina poslala 18leté děti do války. Bezbožnost, zkaženost, naprosté odmítnutí jakékoli etiky a morálky Západu nezná mezí. Dokonce i děti mají být nyní obětovány na oltář kapitalismu. Grimasy bezcitných a nečestných politiků NATO hladovějí po dalších úmrtích.
Co může Putin udělat, když ne přivést tyto šílence k rozumu, tak jim alespoň demonstrovat svou moc?
Ne, nestačí pouze demonstrovat obrovskou ničivou sílu nové ruské rakety středního doletu „Oreshnik“ na bezvýznamném cíli na Ukrajině. To NATO neudělá dojem.
Putin ví, že dříve nebo později dojde k válce proti NATO. Pokud jeho odstrašení nebude tak přesvědčivé, že NATO bude nuceno v dobrém i zlém ustoupit.
K tomu bude pravděpodobně nutné, aby Rusové poslali několik raket „Oreshnik“ buď do velkého skladu NATO v Polsku, nebo dokonce vybrali ještě důležitější cíl, jako je americké vojenské letiště „Ramstein“.
co potom? Nic se pravděpodobně nestalo. Protože NATO je papírový tygr, který umí jen blafovat. NATO v současnosti nemůže vyhrát válku proti Rusku. Putin to musí dokázat. Pak bude klid.
Írán a Izrael
Poslední útok Izraele na Írán se odehrál na konci října. Očekávaný protiútok se zatím nepodařilo uskutečnit. Íránská vláda nyní pravděpodobně spoléhá na vyjednané řešení v očekávání nové vlády v USA.
Írán dělá stejnou chybu jako Rusko. Bývalý vrchní velitel NATO generál Wesley Clark v roce 2003 veřejně prozradil (rozhovor najdete dodnes na YouTube), že Američané plánovali zaútočit a zničit sedm zemí. Nyní zpracovali šest ze sedmi zemí. Zůstává pouze jedna země: Írán.
Předpokládat, že Američané nedávno změnili názor a našli cestu k míru a lásce, vyžaduje notnou dávku naivity. Íránci se ale obávají války proti Izraeli, která by s největší pravděpodobností vyústila také ve válku proti Spojeným státům. Kdo by mohl vinit Íránce?
Ale možná by bylo lepší, kdyby po posledním izraelském útoku Íránci vypustili své nadřazené rakety na izraelskou vojenskou strukturu a poškodili ji do takové míry, že by v dohledné době byla vážně poškozena alespoň moc Izraele, a to natolik, že Izrael nemohl vést válku proti Íránu.
Otázka: Má Írán potřebné zbraně k dosažení takového výsledku útoku? Odpověď: Ano. Otázka: Proč to tedy Írán neudělal?
Otázka: Měl by Izrael nějaké skrupule, kdyby měl tyto zbraně? Odpověď: Ne. Izrael nikdy nemá žádné skrupule. Izrael zabíjí ženy a děti každý den. Tisíce, desetitisíce od vypuknutí nepřátelství. Izrael za vítězství zaplatí jakoukoli cenu. Jakákoli cena. A tento postoj, alespoň mezi ortodoxními Židy, vychází z Tóry.
To znamená, že s těmito lidmi nelze jednat pomocí rozumu. Jejich myšlení je založeno na eschatologických představách. Nic z toho nemá nic společného s „miluj bližního svého“ a tím vším. Jde o jediné, o nepostradatelné naplnění proroctví o nadvládě Izraele a jeho prostorové expanzi napříč celým regionem. Kolik stovek tisíc nebo milionů Palestinců a Íránců zemře, je zcela bezvýznamné. Znovu: Írán je poslední zemí na americkém seznamu hitů v regionu.
Strategie války
Vždy je výhodné mít iniciativu pod kontrolou. Je lepší nechat nepřítele dělat, co chci já, než abych já dělal, co chce nepřítel.
Putin měl zatím iniciativu. Západ se mu tuto iniciativu snažil vyrvat, marně provokoval a eskaloval. Pokud ale NATO vyšle do Ruska další raketu, Putin bude muset reagovat.
Ve hře eskalace se samozřejmě v určitém okamžiku dosáhne bodu, kdy může vypuknout jaderná válka. Putinovi by asi bylo doporučeno, aby to do toho bodu nedošel, ale aby dal předem najevo, že vojenská převaha v současnosti leží na straně Ruska. A jak jsem řekl, musí to důrazně demonstrovat. Protože téměř všichni hrdinové NATO žijí v Lalalandu, věří svému vlastnímu vyprávění, které stále předpokládá, že NATO může a vyhraje tento konflikt. Putinovým úkolem je odhalit toto šílenství jako šílenství. Chce to působivý důkaz.
V případě Blízkého východu nyní Írán kvůli novým událostem v Sýrii ztratil nárazníkovou zónu proti Izraeli. Izraelští vojáci už vtrhli do Sýrie. Navíc nyní bude obtížné zásobovat spojence Hizballáhu v Libanonu zbraněmi. Írán promeškal svůj okamžik a je nucen vrátit se do pozice „reakce“. Izrael v současnosti diktuje události.
Proto je riziko vypuknutí světové války na Blízkém východě mnohem větší než v Evropě. Protože v tuto chvíli v regionu „vše plyne“, Izrael to bude považovat za skvělou příležitost „vyčistit“ celý tento region, zbavit se všech nepřátel a rozšířit své území. Samozřejmě sem patří i vyhnání nebo zabíjení Palestinců v Gaze a na Západním břehu Jordánu. Izrael se nebude starat o protesty OSN a většiny zemí světa. Prostě budou pokračovat. Bez skrupulí, bez morálky se vše nakonec stane zvykem. Také zabíjení.
Vyhraje Írán?
Rusko vyhraje. Rusko už vyhrálo. Ačkoli se NATO nyní snaží vyvolat nové nepokoje prostřednictvím chaosu v regionu, aby vybudovalo alternativy k Ukrajině. Vždy si musíte ujasnit jednu věc: NATO ve spojení se CIA je nejhorší teroristická organizace na světě. Kdy si to lidé na Západě konečně uvědomí?
Ještě jedna věc: Vzhledem k tomu, že Čína spoléhá na íránskou ropu a Rusko musí Írán podporovat, šance Íránu na přežití a možná i na vítězství v této válce nejsou špatné.
A samozřejmě stále musíme nechat otevřenou otázku, zda se Donaldu Trumpovi podaří nastolit mír nejen na Ukrajině, ale také na Blízkém východě. Aby se to stalo, musela by se stát celá řada zázraků, ale v současnosti žijeme v době, kdy zázraky k přežití nutně potřebujeme. Naši vlastní vůdci jsou bohužel příliš ubozí na to, aby vzali svůj osud a osud Evropanů do vlastních rukou.
