Ted Snider: Vyměňte Írán za Al-Káidu

Spojené státy a jejich partneři na politickém Západě se obrátili na staré pořekadlo: „Lepší ďábel, kterého znáš“, přijali ďábla, kterého neznají. V Sýrii vyměnili Írán za Al-Káidu.

Když padl Bašár al-Asad, bylo postiženo mnoho jeho mezinárodních partnerů. Nikdo ale nebyl zasažen tak silně jako Írán. Írán nebyl schopen vojensky konkurovat svým mnohem lépe vyzbrojeným nepřátelům a spoléhal se na řadu regionálních zástupců. Tato přední linie obrany a odstrašování nyní zmizela.

Jestliže byl Hizballáh srdcem zástupného systému, Sýrie byla logistickým mostem mezi Íránem a Libanonem, na kterém závisela. Účinnost Hizballáhu závisela na bezpečnosti Sýrie. Sýrie byla mostem, přes který proudily íránské zbraně do Libanonu. Tento most je nyní rozbitý.

Írán silně spoléhal na vojenské základny a továrny na rakety v Sýrii, které jsou nyní všechny ztraceny. Byli ztraceni jak politicky, tak fyzicky. Politicky jsou ztraceni, protože noví vládci v Sýrii, Hayat Tahrir al-Sham (HTS), přísahali nepřátelství vůči Íránu. Vůdce HTS Abu Mohammad al-Jolani ve svém vítězném projevu řekl, že Asad proměnil Sýrii v „hřiště pro íránské ambice“. Jakmile byl Damašek dobyt, íránskou ambasádu zaútočili syrští rebelové. Al-Jolani řekl: „Jsme otevřeni přátelství s každým v regionu – včetně Izraele. Nemáme žádné nepřátele kromě Asadova režimu, Hizballáhu a Íránu.

Jsou fyzicky ztraceni, protože beze zbytku protivzdušné obrany stovky náletů zlikvidovaly prakticky všechny vojenské struktury a zbraně v Sýrii a zajistily bezzubý nový režim. Izrael varoval: „Pokud nový režim v Sýrii dovolí Íránu, aby se znovu usadil, nebo povolí předání íránských zbraní Hizballáhu, odpovíme důrazně a vyžádáme si vysokou cenu.“

Asad byl nevýkonný a brutální diktátor. Nakonec padl, z velké části proto, že ztratil podporu své armády a svého lidu. Syrská armáda nebyla připravena zemřít, aby zachránila Asada. Ale Assad byl vyměněn za al-Káidu.

Vůdce HTS Abu Mohammad al-Jolani začal svou kariéru v radikální opozici jako bojovník a člen al-Káidy v Iráku, než se stal zakladatelem fronty al-Nusra, syrské odnože al-Káidy. V roce 2016 Jolani tvrdil, že přerušil své styky s al-Káidou. Je však považován za pragmatického radikála a odtržení bylo v té době vítáno s velkou skepsí. USA uvádí HTS jako zahraniční teroristickou organizaci a ministerstvo zahraničí nabídlo odměnu 10 milionů dolarů za informace vedoucí k dopadení Jolani.

Od té doby Jolani prodal svou reformaci Západu. Slíbil, že nebude provádět teroristické útoky proti Západu a nebude provádět odvetné masakry v Sýrii. Když vládl syrské provincii Idlib, nenutil ženy nosit plné závoje a neprováděl masakry ve stylu ISIS. Ale vládl autokraticky a konzervativně a rozdrtil své rebelské soupeře. Byl obviněn ze špatného zacházení s disidenty způsobem, který OSN klasifikovala jako válečný zločin. Zpráva Agentury Evropské unie pro azyl ze září 2020 podrobně popisuje zprávy o „vážném porušování lidských práv, včetně obtěžování, zabíjení, únosů a mučení, jakož i nezákonného zadržování civilistů“ ze strany HTS během jeho vlády v Idlibu.

Zbývá zjistit, zda lze věřit Jolaniným tvrzením o zrání a změně. Už se objevují zprávy o tom, že ozbrojení bojovníci popravují věrné.

Vzhledem k tomu, že Sýrie prohrála ve prospěch Íránu a zástupná obranná politika se rozpadá, bude Írán nucen najít novou bezpečnostní strategii. Zdá se, že se mu otevírají dvě možné cesty.

První by bylo udělat poslední, váhavý krok k vývoji atomové bomby. Írán ale vždy tuto cestu z náboženských a morálních důvodů vylučoval, počínaje zakladatelem Íránské islámské republiky, ajatolláhem Ruholláhem Chomejním. Současný íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí toto rozhodnutí opakovaně zopakoval. Chameneí trvá na tom, že „z ideologického a fiqhi [islámského jurisprudence] perspektivy považujeme vývoj jaderných zbraní za nezákonný. Používání takových zbraní považujeme za velký hřích.“ V roce 2003 vydal ajatolláh Chameneí fatwu, která prohlásila jaderné zbraně za zakázané islámem.

A Chameneí nebyl ani odpadlík, ani výjimka: „V této otázce panuje naprostá shoda,“ řekl velký ajatolláh Jusef Saanei, jeden z nejvyšších íránských duchovních. „V islámu je samozřejmé, že je zakázáno mít jaderné bomby. To je věčný zákon, protože základní funkcí těchto zbraní je zabíjet nevinné lidi. Toto nelze vrátit zpět.“

Zdá se, že tato cesta je pro Írán blokována jak islámskou judikaturou, tak skutečností, že USA by takové rozhodnutí velmi brzy uznaly a drasticky by je zastavily.

Tento problém se však pro Írán rychle stává existenčním a zdá se, že Západ je ochoten Írán vyzvat a marginalizovat ho.

Zbývá tedy pouze jedna pravděpodobná cesta. Írán by se mohl vydat konvenčnější cestou a rozšířit své vlastní obranné schopnosti. K tomu by se asi důrazněji obrátil na Rusko a Čínu.

Smůla je, že nic z toho se nemělo stát. Jak už to tak bývá, pokud by USA chtěly oddělit Sýrii od Íránu, diplomacie mohla být účinnější než agrese. Bývaly doby, kdy toto diplomatické okno bylo otevřené, pokud Západ nepromeškal příležitost.

Od prvních let své vlády dával Asad najevo, že chce vztah se Západem. Tehdejší předseda výboru pro zahraniční vztahy John Kerry se vrátil ze schůzky s Asadem a prohlásil, že Asad se chce angažovat se Západem…Asad je připraven udělat věci, které musí udělat, aby zlepšil své vztahy se Spojenými státy. změnit.”

Když se ukázalo, že součástí toho, co Sýrie potřebovala udělat pro zlepšení svých vztahů se Západem, bylo distancovat se od Íránu, Asad se zdá být dokonce ochoten to udělat. Jerome Slater, profesor politologie, uvádí, že v roce 2006 řekli vysocí syrští představitelé izraelským novinářům, že Sýrie se v rámci mírové dohody distancuje od Íránu. V červenci 2008, řekl Slater, hlavní izraelský vyjednavač řekl, že Asad je „stále otevřenější mírové dohodě s Izraelem, která by mohla výrazně oslabit vliv Íránu na Blízkém východě“.

Západ se odvrátil a propásl příležitost diplomaticky distancovat Sýrii od Íránu. Místo toho vyměnili Írán za al-Káidu.