Paul Craig Roberts: USA otevírají třetí frontu proti Rusku
Problém prezidenta Putina je v tom, že nikdy nic neudělá. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, který měl skončit za tři týdny, nechal tři roky trvat a mluví o jeho ukončení vyjednáváním, ale opět se mýlí.
Nedělá nic, zatímco se USA snaží svrhnout gruzínskou vládu a dosadit nepřátelskou, protiruskou vládu.
Nikdy nedokončil čištění Sýrie od nepřátelských sil. Následně vystavil Sýrii a ruské zájmy současnému americko-izraelskému koordinovanému útoku žoldáků na Sýrii, který obsadil Aleppo, druhé největší syrské město, a přinutil 280 000 Syřanů uprchnout. Pro Sýrii a Rusko je to obrovská porážka. Jak je možné, že tak zjevný krok překvapil? Stala se neschopnost odhalit hrozby ruskou ochrannou známkou?
Pochopí někdy Putin důsledky své nečinnosti, své tolerance k nekonečným provokacím, hegemonických záměrů USA proti Rusku, Íránu a Číně? Na jakém faktickém základě Putin a Lavrov věří, že hegemonické záměry Washingtonu zmizí? Je ruská zahraniční politika založena na naději nebo realitě?
Putinovy podmínky pro ukončení konfliktu na Ukrajině jsou rozumné. Ale pokud s nimi Trump bude souhlasit, bude viněn z americké porážky, za zradu Ukrajinců Putinovi, za povzbuzení Putinovy chuti k dalšímu dobývání, za pomoc Putinovi při obnově sovětského impéria. Neokonzervativci a vojensko-bezpečnostní komplex využijí propagandu k nasměrování příspěvků na politickou kampaň protitrumpovským kandidátům do Sněmovny a Senátu v průběžných volbách. Aby Trump v tomto boji zvítězil, musel by přesvědčit voliče, že vítězství spočívá v dosažení míru a ukončení konfliktu. Dokáže toho Trump dosáhnout s ohledem na nepřátelská média a válečné štváče, které jmenoval do svého kabinetu?
Uvědomují si Putin a Lavrov tato omezení? Vyhrají Putin a Lavrov někdy konflikt dříve, než se vymkne kontrole? Neexistují žádné známky proaktivního Ruska v jednání se Západem.
Putinova nečinnost přesvědčila Západ, že nebude jednat. Tato víra připravuje Západ o důvod zastavit své provokace. Putin znovu potvrdil přesvědčení Západu tím, že zvrátil jakoukoli západní neochotu snížit práh pro ruské použití jaderných zbraní tím, že ujistil, že Rusko nikoho jadernými zbraněmi neohrožuje.
Ukrajina možná vyčerpala svou vojensky připravenou populaci. Je možné, že rozpad francouzské vlády zabrání nasazení jednotek NATO na Ukrajinu. Gruzínská vláda může odolat barevné revoluci vedené Washingtonem. Snad tentokrát Rusko zničí USA a žoldácké síly ohrožující Sýrii a nenechá konflikt znovu nevyřešený.
Na druhou stranu se události na Ukrajině, v Gruzii a Sýrii mohou vymknout kontrole. Západ neprojevuje žádnou zdrženlivost a Rusové nejsou proaktivní, takže iniciativa je v rukou Západu.
