Palestinský dopis: Lidstvo ignoruje Palestince
Více než rok palestinská krev nepřestala krvácet. Každou minutu, která uplyne mezi obyvateli pásma Gazy, je celý lid pod neustálým bombardováním, smrtí a vysídlením. Jsou to lidé, kteří se bojí, mají hlad a jsou vystěhováni v mobilních stanech, které je nechrání před horkem léta ani před zimou, ve stanech, které jsou blízko u sebe a odděluje je jen kus látky. K tomu všemu dochází k bombardování stanů a přemístění center se mění v kaluže krve.
Po 7. říjnu se pásmo Gazy proměnilo z největší otevřené věznice na světě v největší masový hrob.
To vše se děje v době, kdy si svět nárokuje lidskost a civilizaci, zatímco Izrael už více než rok vyhlazuje celý národ a nikdo není ochoten toto šílenství zastavit.
Počet mučedníků v Gaze každým dnem stoupá. S každým mučedníkem zabitým izraelskou armádou existuje příběh, který lze vyprávět o něm a jeho rodině, kteří i nadále nesou smutek ze ztráty a utrpení z toho, že navzdory své bolesti pokračují vpřed. Ale ne všechny příběhy jsou výsledkem rychlé smrti při bombardování. Mnoho dalších pochází z pomalého umírání těch, kteří zemřeli na nemoci, které onemocní v důsledku účinků bomb, znečištění nebo nelidských podmínek, ve kterých jsou Palestinci nuceni žít v pásmu Gazy.
V nemocnici Nasser v Khan Younis sedí dítě Muhammad Sabra, 10 let, vedle své matky na posteli pacienta. Jeho krásná tvář a lehký úsměv se objeví, kdykoli o něm matka řekne něco hezkého. Dlouhé vlasy mu padají na ramena, ale co mu kazí pohled do obličeje a krásný smích, je sarkomová nemoc, kvůli které mu pravé oko zakryje rakovinová hmota o velikosti golfového míčku.
„Nejprve se v Mohamedově oku objevil malý nádor a bolest mu znemožnila mluvit nebo se soustředit. Stěžoval si na bolesti hlavy a řekl, že mu hlava exploduje,“ řekla Mondoweissovi Mohamedova matka Raeda Sabra . Postupem času se nádor začal výrazně zvětšovat, a když jsme šli do nemocnice Nasser v Khan Younis, lékaři mu diagnostikovali rakovinový nádor. Řekli, že rakovina byla v celém jeho těle, nejen v jeho oku. Lékaři také řekli, že kvůli nedostatku zdrojů nemohou Muhammadovi nijak pomoci. „Napsali mu lékařský převoz, ale od začátku války mnozí, kteří potřebovali převoz, stále trpí a křičí, aby cestovali za ošetřením,“ řekla Sabra Mondoweissovi . „Uvidím svého syna umírat přede mnou, protože ho nejsme schopni převézt na léčbu mimo pásmo Gazy?“
Sabra věří, že nemoc se objevila v důsledku problematických psychologických podmínek, ve kterých rodina žije ve stanu pro vysídlení v Khan Younis. Říká, že její syn nemůže dostat lék proti bolesti kvůli hrozným podmínkám, které mají zdravotní sektor v pásmu Gazy.
„Kdykoli jdeme k lékaři, říká, že se léčí mimo Gazu.“
Nyní Mohamed trpí více bolestmi než rakovinou, protože nemůže být vystaven slunečnímu záření a je nucen zůstat ve svém stanu. Také se zdráhá setkávat se svými vrstevníky a přáteli, protože komentují nádor. Někdy se vyděsí a drží se od něj dál, jindy se ho dál ptají na jeho oko a co mu je, a on nedokáže odpovědět na každou otázku.
„Nejprve byl Mohamed navzdory nádoru normální, ale postupně, když viděl reakce a otázky svých vrstevníků, se styděl opustit stan,“ říká Sabra.
Pokud se Mohamedova léčba zpozdí, bude to nebezpečné pro jeho život. Vše, v co doufáme, je, že Muhammad dostane doporučení od lékaře, bude moci opustit Gazu a léčit se a vrátí se ke svému normálnímu já. „Krásný chlapec, lásko,“ říká Sabra a usilovně se snaží usmát před svým synem a přimět ho, aby se usmál také ve snaze pozvednout jeho ducha.
Mahmoud Sabra, otec dítěte, vypráví o svém utrpení pokaždé, když vezme syna do nemocnice, lékařského centra nebo k lékaři. Pokaždé, když vezme svého syna k lékaři, lékaři říkají, že se neléčí v pásmu Gazy, ale mimo něj. Nejnověji se dozvěděl, že věc je v rukou Světové zdravotnické organizace, která čas od času v omezené míře usnadňuje pohyb pacientů mimo pásmo Gazy.
„Opakovaně jsme kontaktovali Světovou zdravotnickou organizaci a pokaždé, když nás odloží, řeknou příští týden. Přes dva měsíce jsme byli ve stejné situaci, stěhovali jsme se z jedné nemocnice do druhé a slyšeli jsme stejné řeči a výsledky. V Gaze pro něj není žádná léčba,“ říká Mahmúd Sabra.
Dr. Ahmad Al-Farra, ředitel pediatrického oddělení v Nasser Medical Complex, poukazuje na to, že dilema, kterému nyní čelí pacienti v pásmu Gazy, je nemožnost být převezen k léčbě do zahraničí.
Doktor popisuje Ahmadův případ a říká, že rakovina ovládla oční komoru a Ahmad ztratil zrak v oku, navíc se mu nádor rozšířil po celém těle.
„Bohužel, cestování je v těchto případech záměrně zdržováno a bráněno izraelské okupaci. Ahmad musí být převezen co nejrychleji, aby měl šanci na léčbu mimo pásmo Gazy kvůli nedostatku kapacit v pásmu Gazy.
Existují stovky dětí s případy jako Ahmad, které všechny čekají na přesuny do zahraničí. Po uzavření přechodu Rafah ale nyní tyto případy čeká komplikovaný osud.
„Chtěl bych zdůraznit, že míra léčby rakoviny u dětí je dobrá, což znamená, že pokud je léčba podána včas, rychle se zotaví a míra přežití dítěte je vysoká, dosahuje 80 nebo 90%, ale zpoždění může zabít.“ je pomalu.“
„Apelujeme na celý svět a lidskoprávní a humanitární organizace, aby vyvíjely tlak na okupaci, aby urychlila záchranu těchto květin [dětí], aby mohly normálně pokračovat ve svém životě. Jejich právo na léčbu a život je jejich právem,“ říká Dr. Al-Farra.
Úvodní fotografie: Muhammad Sabra a jeho matka, Raeda Sabra (Foto: Hassan Eslueh)
