Arnaud Bertrand: V Evropě sílí povědomí, že Trumpovo volební vítězství dramaticky změní status quo

V Evropě sílí povědomí, že Trumpovo volební vítězství dramaticky změní status quo. Ale jak je v Evropě často typické, mnozí z toho vyvozují špatné závěry. Dobrým příkladem toho je příspěvek Raphaela Glucksmanna – představitele atlantických liberálních intervencionistů v EU.

Píše, že Trumpovo zvolení je známkou toho, že Evropa se musí sama stát Amerikou, jakou mohla být pod vedením Kamaly Harrisové: Evropou, která se sama vydává za obranu liberálních hodnot.

Jeho slova: „Zvolení Donalda Trumpa je noční můrou pro demokracii, lidská práva a Evropu. Toto je jeden z klíčových okamžiků, které mění běh dějin. Nyní jsme v Evropě sami. Sám tváří v tvář válce na našem kontinentu, sám proti Putinovi, sám proti pravicové a autoritářské vlně, která se valí přes naše národy a svět, sám proti klimatické katastrofě. Sám. […] Trump již oznámil, že obětuje Ukrajinu a vyjedná s Putinem evropskou bezpečnostní architekturu. Evropa se tak mohla ocitnout v pozici jako Československo v roce 1938 během Mnichovské dohody a čekat v kuloárech, až „velmoci“ rozhodnou o její budoucnosti a existenci. Nic nezaručuje, že naše demokracie a Evropská unie tento šok přežijí. Vše závisí na nás, na naší schopnosti proměnit se, kolektivně i individuálně, v militantní demokraty. […] Nyní jsme nuceni vrátit našim demokraciím sílu a smysl, které ztratily, obzory spravedlnosti a emancipace, které již nenabízejí. Nadcházející týdny a měsíce definují naši roli v historii. Demokracie není jistý úspěch, je to boj. Je čas to vést s větší silou a přesvědčením než kdy jindy.“

V jednom bodě má pravdu: Evropa je nyní ve skutečnosti velmi izolovaná. Ale obávám se, že cesta, kterou si zvolil, tuto izolaci jen prohloubí.

Trumpovo zvolení znamená, že už v něj nevěří ani vlajkonoši liberálního mezinárodního řádu: Donald Trump nevěří v nadřazený, proselytizující západní ideál, který musí utvářet svět k jeho obrazu. Pro Trumpa neexistuje zásadní rozdíl mezi hodnotami Evropy, Ruska nebo Číny – všichni jsou globální konkurenti a on chce prosazovat „Ameriku na prvním místě“, tedy chránit zájmy Ameriky před jejími konkurenty, včetně Evropy. Trump se od předchozích amerických prezidentů zásadně liší tím, že nemá žádný misionářský, liberální smysl pro poslání: nebude tlačit na země X nebo Y, aby přizpůsobily svou kulturu nebo domácí politiku jen tak, aby vyhovovaly liberálnímu cítění.

Toto je lekce, kterou Evropa musí pochopit: liberální řád je mrtvý, a pokud se Evropa pokusí oživit tuto iluzi, bude izolovanější než kdy jindy, protože téměř každý na této planetě – kromě Západu – tento svět odmítl. Hráli jen proto, že neměli na výběr a nechtěli si zahrávat s nejsilnější silou. Samotná Evropa však není ani „velmocí“, tak proč by je měl zbytek světa podporovat v jejich liberálním poslání?

To neznamená, že se Evropa musí vzdát svých hodnot – je vítáno zůstat liberální demokracií, ale je to konec éry, ve které se Západ považoval za nadřazeného ve všech směrech a cítil povinnost se „zlepšit“ zbytek světa. Nejenže je konec, ale s Trumpem už neexistuje ani soudržný „Západ“.

Co by tedy bylo pro Evropu správné? Za prvé, v tomto novém světě je naprosto klíčové, aby se Evropa naučila chápat druhé a oslovovat je jako sobě rovné, než aby je poučovala shora. Musíme se zbavit svého nemístného pocitu nadřazenosti; Jazyk „hodnot“ je nejen zastaralý, ale nyní dokonce odporný.

Zadruhé, Evropa příliš dlouho žila ve falešné iluzi, že Amerika bude chránit její zájmy: ve skutečnosti tomu tak nikdy nebylo a za Trumpa tomu tak bude ještě méně. Evropa se musí naučit, co znamená suverenita, definovat a bránit své vlastní zájmy.

Konkrétně to znamená udělat přesný opak toho, co navrhuje Glucksmann – tedy zdvojnásobit Ukrajinu. Jaké tam má Evropa zájmy? Představte si, že Putin a Trump uzavřou mír a Evropa bude dál bojovat sama za Ukrajinu: Čeho by mohla sama dosáhnout, čeho se jí ještě se značnou podporou USA nepodařilo? To je čistá pošetilost a může skončit jedině ponížením. Navíc válka na Ukrajině nebyla od počátku v zájmu Evropy: vedle Ukrajiny je Evropa první, kdo trpí válkou a sankcemi. Samotnému Rusku se daří – letos dosáhne 3,9% růstu poté, co loni dosáhlo 3,6%. Je zjevně v zájmu Evropy, aby válka skončila a aby Evropa – nikoli USA – znovu projednala evropskou bezpečnostní architekturu s Ruskem a také obnovení energetických toků, jejichž narušení způsobilo velké ekonomické škody. Amerika těží z rozdělené Eurasie („rozděl a panuj“), ale samotná Eurasie ne…

Totéž platí pro Čínu: za Bidena Evropa věrně následovala USA ve své čínské politice, od polovodičů po elektrická vozidla. Ale USA chtějí zůstat na špici světa, to je jejich boj: evropské zájmy jsou ve světě se silnými kompenzačními silami vůči USA lépe chráněny. Když je jen jeden obr, nastává tyranie; je-li jich několik, vytvoří se rovnováha. Evropa by si měla vytvořit nezávislý vztah s Čínou a přestat se na zemi dívat z atlantické, nebo v horším případě „hodnotové“ perspektivy.

Nebo si vezměme Izrael: Mnoho zemí v Evropě, zejména Francie, má dlouhodobě spíše propalestinskou zahraniční politiku, v neposlední řadě kvůli vlastním muslimským populacím a jejich muslimským sousedům na druhé straně Středozemního moře. Nedávný posun Evropy směrem k vášnivé obraně Izraele podobné USA nedává z hlediska evropských zájmů téměř žádný smysl…

Evropa se nakonec musí naučit věnovat více pozornosti potřebám a hlasům svých občanů – to je VELKÁ lekce z Trumpova vítězství. Kamala Harris prohrála, protože byla šokujícím způsobem vzdálená tomu, co Američané chtěli – klasický případ elitářského ostrovtipu. Propagace Cheneyho? 🤦Evropa je zde také extrémně vinna, jak ukazuje Glucksmannův příspěvek: Pokud si myslí, že morální gesta kolem abstraktních pojmů, jako jsou hodnoty nebo vyhlídka na válku s Ruskem, jsou pro občany EU byť jen vzdáleně atraktivní, pak zcela ztratil kontakt s realitou. Evropané chtějí, aby se jejich životní podmínky zlepšily po dvou dekádách, ve kterých jejich vůdci neudělali nic jiného, ​​než že zvládli úpadek a přijali rozkazy z Washingtonu (včetně samotného Glucksmanna)…

Kéž bych mohl říci, že mám naději, že se Evropa poučí a konečně se probudí, ale to by byla lež: většina vůdců EU je bohužel jako Glucksmann, zcela odtržená od reality světa, do kterého vstupujeme a který vedeme. Evropa na pokraj propasti. Měli fantastickou příležitost během prvního Trumpova prezidentství prosadit svou nezávislost, najít vlastní hlas a posílit svou suverenitu a úplně ji promarnili. Teď mají neuvěřitelné štěstí, že mají druhou šanci, jako je tato, a vypadá to, že už jsou na dobré cestě ji také promarnit…