Friedman: „Polsko bude do konce století velmocí“

Pro Čínu, Rusko a Německo nastávají špatné časy a budoucnost patří Americe, Japonsku, Turecku a Polsku, řekl deníku Gazeta Prawna autor a politolog George Friedman .

Následující rozhovor byl kvůli stručnosti na některých místech zkrácen. 

Pro mnoho čtenářů není vaše (nejnovější) kniha ani tak geopolitickou analýzou, jako spíše sci-fi.

Kdyby čtenáři před sto lety vzali do ruky učebnici dějepisu napsanou na počátku 21. století, měli by také pocit, že čtou sci-fi román. Kdyby slyšeli, že do konce 20. století nezbude z císařské moci Francie a Velké Británie nic, že ​​se na mapě světa objeví Izrael a země třetího světa s 50 procenty negramotnosti – Spojené státy Amerika – by hrála dominantní roli, měli by pocit, jako by jim někdo vyprávěl pohádky.

Z jakých údajů jste vycházel při psaní předpovědi pro 21. století?

Za prvé, porodnost klesá, a to se děje v celosvětovém měřítku. Poprvé za 500 let se do konce století počet lidí obývajících Zemi nezvýší, ale sníží. Výrazný pokles je zejména ve vyspělých zemích, což znamená, že cena půdy neporoste tak rychle jako doposud. Zvýší se však mzdové náklady, což přispěje k hledání nových technických řešení. Nevyhnutelný technologický rozvoj je druhým důležitým prvkem mé prognózy. Konečně třetí faktor je geopolitický: USA jsou světovým hegemonem a jejich pozice se nezdá být ohrožena. 21. století bude patřit Americe.

Co mluví o tom, že nás čeká světlá budoucnost?

Mám dojem, že málokterý Polák si uvědomuje, že podle Mezinárodního měnového fondu je vaše ekonomika na 18. místě na světě. A co víc, jste zemí, která má pro Spojené státy klíčový strategický význam. Pojďme se na chvíli zamyslet nad Jižní Koreou. V 50. letech to byl národ chudých farmářů, a kdyby někdo trval na tom, že se stane průmyslovou velmocí, každý by si myslel, že je fantasta. Co stojí za úspěchem této země? Americké technologie, hlavně vojenské, které Korea využívala k posílení své ekonomiky.

Ale v Polsku tyto technologie nevidíme, kde je americká pomoc?

I kdyby protiraketový štít nevznikl, Polsko má k dispozici Patrioty a F-16. A má zájem na další vojenské spolupráci, na rozdíl od Německa nebo Francie, které když slyší takové návrhy, utíkají jako čert. F-16 je klíčový problém. Za prvé, strategickým cílem Spojených států je blokovat ruskou expanzi. Máme za sebou zkušenost studené války a další už nechceme. Za druhé, Amerika si uvědomuje, že v tomto případě se nemůže spoléhat na Německo, protože jeho ekonomika je příliš silně propojena s tou ruskou. A to je důvod, proč Spojené státy potřebují Polsko.

Navštívil Joe Biden Polsko (jako viceprezident), aby se omluvil za opuštění štítu?

Biden neletěl do Varšavy, aby uklidnil Poláky, ale kvůli odporu vůči Obamovi v USA. Demokraté ho v obavě z volební prohry přinutili vzít toto téma vážně. Mnoho kongresmanů kritizovalo Obamovo rozhodnutí opustit štít. (ed.: plány na systém protiraketové obrany dlouhého doletu v Polsku a České republice). Proto musel americký viceprezident navštívit Polsko, aby udržel vztahy, které nás svazují.

Píšete, že Rusko prohraje střet s USA a že druhý pád Ruska je nevyhnutelný. Proč?

Populace Ruska se zmenšuje, jeho ekonomika upadá a jeho infrastruktura nebyla nikdy dostatečně rozvinutá, aby zajistila udržitelný rozvoj celé země. Dokud jsou Američané zaneprázdněni džihádisty, má Putin větší svobodu jednání. Dělá dvě věci: Chce sblížit Rusko a Německo a chce přesvědčit sousedy o své síle. Dnešní Rusko je ale ještě slabším hráčem než v roce 1991. A proto je tak znepokojeno rostoucím významem Polska, které je osmou největší ekonomikou v Evropě a rozvíjí svůj vojenský potenciál. Má šanci zvýšit svůj vliv na Ukrajinu a pobaltské státy. Jako vždy je to mezi Německem a Ruskem, ale tentokrát se nemusí spoléhat na pomoc Francie.

Musí se ale spolehnout na USA, které jsou ještě dál, než byla Francie v roce 1939.

Navzdory tomu, jak se zdá, jsou dnes Spojené státy blíže Polsku než Francie v předvečer druhé světové války. Historie nebyla nakloněna Polsku, které si stále hojí rány z německé a ruské okupace, možná i rozdělení. Když se Polák podívá do zrcadla, vidí muže, který se musí skrývat před tajnou policií. Stále se vidíte jako oběť dějin.

Přenesme se do druhé poloviny 21. století. Polsko není jediným silným hráčem, na mapě uvolníte místo pro dvě další mocnosti, kterým budeme muset čelit. Proč Japonsko a ne Čína? Proč Turecko a ne Egypt?

Japonsko je druhou největší ekonomikou světa a největší vojenskou velmocí v celé severovýchodní Asii a všichni jeho sousedé mu jeho námořnictvo závidí. Čína, přestože má 1,3 miliardy obyvatel, nemůže konkurovat Japonsku. Asi 660 milionů Číňanů žije v domácnostech, jejichž příjem je 3 dolary na den. Toto je úroveň třetího světa. Dalších 400 milionů domácností vydělává 1 000–2 000 dolarů měsíčně, což znamená, že více než miliarda žije v chudobě. Pouze 60 milionů domácností vydělává více než 20 000 dolarů. Velké továrny na nás udělaly dojem, ale veškerý jejich prodej je export a lidé v Číně si nákup prostě nemohou dovolit. Peking se stal rukojmím Washingtonu a Čína je republikou Wal-Mart. Pokud Wal-Mart přestane dovážet čínské produkty, ekonomika se zhroutí.

Japonsko má také své problémy. Demografie jí vůbec nepřeje.

Snížení počtu obyvatel však nemusí nutně znamenat snížení jejich životní úrovně. Japonsko je lídrem v robotice.

Jsme zpět u sci-fi. A co Turecko?

17. největší ekonomika světa, největší ze všech muslimských zemí. Její vliv sahá od Balkánu až po Kavkaz. Má největší a nejlepší armádu v Evropě. Nepředpokládám, že se Japonsko nebo Turecko stanou nejsilnějšími hráči ve svých regionech – již jsou. A na základě toho předpovídám, jak svou pozici ještě posílí. A tak je to i s Polskem. Stala se nejen velmocí v regionu, ale učí se, jak tuto pozici využít v mezinárodních hrách.

Proč si myslíte, že na Evropě přestane záležet? Možná díky Lisabonské smlouvě bude výzvou pro Ameriku?

Evropané chtějí mít dvě srdce v jednom – sní o silném mnohonárodnostním státě, ale se zachováním svobody a suverenity jednotlivých zemí. Skutečně klíčová rozhodnutí v Evropě se nedělají v Bruselu. Mezi teorií multinacionalismu a realitou, tedy silným nacionalismem, je patrné napětí. Samozřejmě zde nejde o nacionalismus v jeho vojenské podobě, ale chápaný jako péče o národní zájmy. Lisabonská smlouva je jen dalším dokumentem, který selže v nejpotřebnějším okamžiku. Vezměme si finanční krizi. Když se situace stala opravdu vážnou, závazná rozhodnutí přijaly Berlín, Paříž nebo Řím. Německá vláda chce zajistit, aby se Německu především dařilo. A je to.

Nebo je možná Německo hráčem, kterého ve své prognóze podceňujete?

Francie a Německo jsou země, které od 90. let pomalu upadají. Jejich pozice je velmi nejistá – mají silnou ekonomiku, ale prakticky nulový vojenský potenciál. Neznám žádný případ, kdy by země, která se rozhodla pro takovou strategii, vyšla bez újmy. Germany je bohatý starý muž, který žije ve stinné čtvrti. A Evropa vždy byla tak nebezpečným sousedstvím.

Evropa má jistě dávno za sebou dny své slávy?

Připomeňme si, jaká byla Evropa v 16. století, v době dobývání Nového světa. Není španělský conquistador ztělesněním barbarství, které vítězí hrubou silou? Civilizace procházejí třemi fázemi. Zpočátku věří, že vše, co dělají, je správné a nevyhnutelné. Jinými slovy, že péče o zájmy jejich moci je v souladu s vůlí Boží. Druhou fází je civilizační zralost, okamžik, kdy začnete věřit, že věc, za kterou bojujete, je správná, ale připustíte možnost udělat chybu. To je Evropa druhé poloviny 18. století a počátku 19. století. Tato pochybnost ji však paralyzuje a není schopna za nic bojovat, pouze se zamýšlí nad možnými důsledky svých činů.

Je to třetí fáze? A toto je dnešní Evropa?

Vždyť Evropa nemá ani armádu. Není zde žádný problém, který by nemohl být předmětem kompromisu. Evropa zoufale hledala takový kompromis v Mnichově a snažila se za každou cenu žít hned vedle Hitlera. Celé 20. století bylo dobou hledání zlatých prostředků, které by jí umožnily přizpůsobit se jakékoli změně situace. A zároveň to vyjadřovalo to nejbeštiálnější barbarství, jaké lidstvo zná. Toto vyčerpání pokračuje a Evropa z něj učinila svou ctnost.

Je východní Evropa také vyčerpaná?

Západní Evropa strávila téměř půl století zbavena skutečné suverenity – zahraniční politika Německa, Francie či Velké Británie vůbec nebyla v rukou jejich vlád, ale jejich rostoucího ochránce – Ameriky. Jedinou sférou svobody, na kterou měl vliv, bylo vytváření prosperity. Zaměřila se tedy na zvyšování bohatství. Studená válka skončila a západní Evropa se snaží za každou cenu udržet směr, který si před lety stanovila. Neberme příliš velkou zodpovědnost za svět, soustřeďme se na to nejdůležitější a zajistěme si pohodlný život. Kdyby se Američané přestali motat, dosáhli bychom požadovaného míru. 

Východní Evropa má úplně jiný příběh. Všude to zavání zradou, protože jí dali její domnělí spojenci pořádně zabrat.

A Amerika?

Spojené státy americké jsou velmi mladá země, globální mocností se staly až po pádu SSSR. Pro první polovinu 20. století nepočítalo ani s mezinárodní scénou. Na scénu jej přivedla až druhá světová válka. A po Hitlerově porážce přišla studená válka se SSSR a vůbec nebylo zřejmé, že Washington proti Moskvě vyhraje. V roce 1991 se USA staly hegemonem a netuší, co s tím. Prezident Bill Clinton v podstatě přijal evropský pohled. „Ekonomika, pitomče“ – všichni si tento slogan pamatujeme. Prosperita je to, co se počítá a nic víc. George W. Bush se snažil najít jinou cestu, a když byl Obama prezidentem, experimentoval. Amerika se chová jako někdo, kdo neví, co chce. To ale neznamená, že nejde o supervelmoc.

O americké armádě

Zájmy Spojených států jsou dnes stejné jako zájmy Britů před lety: převzít kontrolu nad moři. Kdo ovládá moře (a vzdušný prostor a také vesmír), má svobodu jednání po celém světě. Musí proto zabránit ostatním zemím ve zvyšování jejich síly. Od Britů se naučili udržet si svou výhodu destabilizací těch hráčů, kteří by mohli představovat hrozbu pro americkou hegemonii. Amerika se tak vypořádala se Srbskem, Irákem, Al-Káidou. V těchto válkách nejde o to vyhrát (nebo dosáhnout figurky), ale zabránit druhé straně ve vítězství. To je důvod, proč, ačkoli Amerika prohrála tolik válek, je stále silnější.

Na Polsko

Když mluvím s Poláky o Polsku, nemohu se ubránit pocitu, že mluvíme o dvou různých zemích. Rusové se vás bojí, Američané vás respektují a vy si nesvléknete kostým oběti, jako byste čekali, až se Wehrmacht vrátí.

George Friedman je autorem knih „Příštích 100 let: Prognóza pro 21. století“ a „Bouře před klidem: Americký nesoulad, nadcházející krize 2020 a Triumph Beyond“, zakladatel a předseda Geopolitical Futures.