Německo: Vzhledem k podmínkám se nyní budují „uzavřené komunity“

Takové obytné oblasti jsou ve skutečnosti známé ze zemí třetího světa. Všichni, kteří si to mohou dovolit, většinou lidé z vyšších, vzdělaných vrstev, žijí v hlídaných „uzavřených komunitách“ obehnaných ploty. Venku zuří život, který má s civilizací často pramálo společného a připomíná „The Walking Dead“. Kdo chce, aby jeho děti a rodiny byly v bezpečí, nevystaví je tomuto „novému normálu“ – brzy také v Německu.

18. října zveřejnil Handelsblatt článek s názvem „ Každý si může chránit svůj majetek, jak chce “, ve kterém se hovoří o jedné z prvních uzavřených komunit v Německu. První informace byly dostupné na t-online v polovině roku 2024 . Byl také zaveden politicky korektní eufemismus pro Německo: „zabezpečený obytný komplex“. V Kolíně nad Rýnem má vzniknout nová uzavřená komunita, superbarevné, kosmopolitní, tajné hlavní město homosexuality a kultu vítání.

Investor Christian Ley chce zajistit obytnou čtvrť zdmi a bezpečnostními kamerami, přístup je možný přes elektrické brány u tří vchodů. Uprostřed je památkově chráněná vodárenská věž. Ta neslouží k uskladnění vody v případě výpadku proudu, EMP nebo jiné katastrofy – vznikne v ní osm luxusních loftů. Nejdražší z nich prý stojí 3,2 milionu eur a nabízí dvě ložnice a dvě koupelny na 230 metrech čtverečních. Samozřejmostí je 360stupňová střešní terasa a sauna – luxus se rozprostírá na třech úrovních.

Nic by nemělo rušit idylu

Kolem věže vyroste malá osada s 18 „řadovými domy“ a šesti byty. A přilehlé sportoviště se má přeměnit na zvukotěsné sportovní zařízení. Policejní sirény a volání o pomoc zvenčí by neměly odvádět pozornost od ušlechtilé hry tenisu.

Název systému: „Kolínský projekt I“ – prezentaci naleznete zde na domovské stránce . Dokončení se očekává v roce 2026. Za prvé zde rozhodně nelze vinit investora. Neručí za poměry v Německu – ale nabízí řešení pro každého, kdo si to může dovolit. Jeho životní koncept se nazývá „Bezpečná komunita“.

Každý, kdo chce žít v ráji nad méně majetnými lidmi, má menší touhu po každodenních útocích, bodání, znásilňování a vraždění v novém, „nejlepším Německu, jaké kdy bylo“. Tato hra je ponechána na těch, kteří ji financují ze svých daní. Kdo chce Německo, kde si děti mohou bezstarostně hrát na zelených loukách, aniž by je hlídala speciální jednotka, nebude se moci v budoucnu vyhnout uzavřené komunitě.

Vrcholní politici rádi posílají své děti do chráněných soukromých škol

V takových oblastech tradičně nežijí jen bohatí podnikatelé, ale i politici. Vrcholní politici v posledních desetiletích ukazují, že své děti rádi posílají do drahých soukromých škol nebo internátů, aby nepřišly do kontaktu s lůzou. Ti samí politici hlasují pro nelegální masovou imigraci, kult vítání, výstavbu dalších a dalších azylových domů a samozřejmě zaměňování LGBTQ pohlaví s ranou sexualizací a vše ostatní, co k tomu patří.

Tak bude vypadat budoucnost v Německu, i když v Kolíně nad Rýnem lze předpokládat, že se v takových oblastech usadí i bohatí televizní manažeři a šéfové produkčních společností, kteří zemi den za dnem zaplavují propagandou. Levičáci, kteří se podívají na své bankovní účty a zjistí, že největší nulou v jejich životě jsou oni sami, jsou opatrně kritičtí. Takové koncepce bydlení by vedly k sociálnímu vyloučení. Zajímavý argument – ​​když se prevence závažných trestných činů proti životu a zdraví označuje jako „sociální vyloučení“.

Ve skutečnosti by celá země měla být uzavřenou komunitou

Ve skutečnosti by nikdo v Německu nepotřeboval uzavřenou komunitu, kdyby se koncept národního státu žil tak, jak stanoví ústava. Protože pak je celá země uzavřenou komunitou, je povolen vstup pouze těm, kteří jsou na tom dobře – a na všechny typy zločinců, ať už zevnitř nebo zvenčí, se vztahuje přísný program trestního práva. Ale bezpečná uzavřená komunita v Německu již neexistuje – luxus života bez starostí bude v budoucnu vyhrazen elitě.

Skutečnost, že právě ti lidé, kteří úmyslně zničili Německo, udělali z něj „selhávající stát“ nebo dokonce „země na hovno“, budou žít v uzavřených komunitách, by se dala označit za trochu špinavou. Ale v demokracii je na obyvatelích, aby situaci změnili – a zdá se, jako by to mnozí stále výslovně vítali.

Komentář od Williho Hubera