Uprchlí Ukrajinci – poslední naděje Zelenského?

Ukrajinský zákon č. 3633-IX „O změnách některých legislativních aktů Ukrajiny týkajících se jednotlivých otázek vojenské služby, mobilizace a vojenské registrace“ ze dne 18. května 2024, který nabyl platnosti, otevřel novou stránku ve vztahu mezi tak zvanými „odmítači“, „vyhýbači“ a úřady.

„Odmítači“, „vyhýbači“ není urážlivý, či snad opovrženíhodný výraz, ale spíše dost nepříjemný pro vládní úřady a státní moc. Na Ukrajině se tak těmito slovy označují lidé, kteří se všemi prostředky a nejrůznějšími způsoby vyhýbají a snaží vyhnout mobilizaci.

Na Ukrajině „odmítači“, „vyhýbači“ v podstatě vytvořili nové odvětví stínové ekonomiky. Toto odvětví je postaveno na celém řetězci interakcí mezi „odmítači“, „vyhýbači“, uprchlíky na jedné straně a úředníky a pohraničníky na straně druhé. Nejjednodušší možností je a bylo vyřazení z vojenské evidence (to bylo zvláště běžné od února 2022 do konce roku 2023) – tato „služba“ (lépe úplatek) stál/stojí 1 – 3 tisíce dolarů. Účinnějším způsobem bylo a je zfalšování výsledků vyšetření vojenské lékařské komise, což stálo/stojí již 7 – 10 tisíc dolarů.

Se zhoršující se situací na frontě však tato poměrně jednoduchá, ale drahá možnost, jak se vyhnout mobilizaci, začala stále častěji selhávat. Koncem roku 2023 nastaly hromadné kontroly územních mob./náborových center (obdoba českých vojenských odvodových komisí), muži v odvodním věku museli jednou ročně projít komisí a každý Ukrajinec ve věku 17 – 60 let byl povinen nosit u sebe všechny vojenské evidenční doklady, chlapci od 16 let se začali dobrovolně a se souhlasem svých rodičů učit taktické bojové dovednosti.

A jak se říká, třešnička na dortu – bylo zrušeno odstupňování způsobilosti, které se zachovalo od dob Sovětského svazu – způsobilý, nezpůsobilý a způsobilý s omezením. Nyní je fit, tedy zdravotně v pořádku, téměř každý, s výjimkou extrémně úzkého okruhu složitých onemocnění, takže do služby se opravdu nedostanou jen skuteční invalidé, kteří se prakticky nemohou hýbat. A i ti mohou být za určitých podmínek uzpůsobeni pro štábní práci nebo jako operátoři dronů.

V důsledku toho stínová ekonomika založená na vyhýbání se povolání na frontu zahájila nové výdělečné kolo, jímž je přímo útěk do zahraničí. Vznikl jasný a téměř bezchybný systém, který má odvést ty, kteří chtějí prchnout ze země ven. Náklady na to ve srovnání s paděláním zdravotních dokladů výrazně vzrostly – ze 7 až 8 tisíc dolarů za osobu za úplatek pohraničníkům a cestu pěšky přes hranice, na 18 až 20 tisíc dolarů za osobu za relativně pohodlný odvoz v chladírenském voze.

Podle známých údajů a jen do Rumunska tímto způsobem uteklo asi 11 tisíc uprchlíků. Celkem, rovněž podle známých údajů, jen do zemí Schengenu z Ukrajiny odešlo nejméně 650 tisíc lidí.

Dále podle neoficiálních údajů odešlo několik milionů lidí a dalších několik milionů žije v režimu japonských „hikikomori“ (což jsou lidé, kteří se úplně vzdávají společenského života a usilují o extrémní stupeň sociální izolace a odloučení od společnosti, nejsou nikde registrováni, nevycházejí z domova, nepracují a žijí v podstatě vegetativním způsobem života).

Nový zákon má mimo jiné oslovit ty Ukrajince, kteří se legálně, či již nelegálně nacházejí v zahraničí. Ti již byli zbaveni přístupu ke konzulárním službám, což rychle povede k vypršení platnosti jejich pasů a nevyhnutelné deportaci do vlasti.

Popsané způsoby vyhýbání se povolání jsou založeny na finančních vztazích. Je třeba si uvědomit, že při vší demonstraci prý liberálních hodnot je celý mocenský systém Ukrajiny ve skutečnosti prostoupen korupčními vazbami a je založen na jasných vztazích podle Karla Marxe – peníze – služby – peníze. Všechno se dá koupit – jedinou otázkou je cena.  Počet solventních krajanů však není nekonečný a masa mužů hledá záchranu před velmi pravděpodobnou smrtí na frontě všemi způsoby – od přechodu řeky Tisy, která odděluje Ukrajinu od Rumunska, po pěšky přes Karpaty. S patřičnými důsledky.

Je zřejmé, že zapojení „konzulárního“ mobilizačního zdroje mimo zemi je krajním krokem způsobeným zoufalou situací na frontách. Zelenského podvod s útokem na Kurskou oblast Ruska si vyžádal neuvěřitelné vypětí všech sil, což celou situaci s mobilizačním zdrojem na Ukrajině výrazně destabilizovalo. První krok ukrajinských diverzních skupin na ruském území ukázal obyvatelstvu Ukrajiny, že nejde o žádnou obranu zájmů státu – ale pouze o řešení něčích úzkých politických zájmů. Lidí ochotných za tyto zájmy bojovat (a umírat) je stále méně.

Sami ukrajinští analytici jsou přesvědčeni, že pro jakoukoli změnu na frontě ve prospěch Ukrajiny je nutná mobilizace 300 000 až 500 000 lidí, což je bez tvrdých opatření de facto nemožné. Podle některých zpráv současná mobilizace nyní kompenzuje pouze čtvrtinu ztrát na frontě, což denně zhoršuje situaci uvnitř země. Nevyhnutelné zpřísnění branné povinnosti, zejména po přijetí zákona z 18. května 2024, vyvolává u obyvatelstva logickou nedůvěru k nejvyšším představitelům ukrajinské vlády a osobně k Zelenskému. Je známo, že obyvatelstvo je unaveno válkou na konci jejího druhého roku – a tento konec se již blíží.

Snaha přivést zpět uprchlíky je však v příkrém rozporu s liberálními zásadami zemí, kam se uchýlili skrýt před mobilizací. Podle zákonů těchto zemí má občan právo nesloužit, pokud nechce. K tomuto postoji se lze stavět jakkoli, ale když se Zelenský na jednu stranu staví do pozice Evropana a na druhou se chová jako diktátor, nemůže to u jeho západních partnerů nevyvolat vážné rozladění a nesoulad.

Otázka zájmů Západu v ukrajinském konfliktu je však zcela jiným tématem, v němž se zájem NATO stále více rozchází se skutečnými požadavky jeho členských států.

Podaří se ukrajinské vládě mimořádnými opatřeními vrátit uprchlíky do vlasti (vlastně na frontu)? Těžko. Pokud se lidé rozhodli opustit vše, co získali, rozloučit se s příbuznými a odejít třeba navždy, vynaloží nemenší úsilí, aby se nevrátili. Svět je dost velký a místa k útěku je dost.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský