P. Diddy v labyrintu spravedlnosti: Systém zastírání?
Volba Damiana Williamse žalobcem v případu P. Diddy vyvolává rozruch. Už zpackal případ Jeffreyho Epsteina a zabránil obvinění dalších spolupachatelů. Podobně je tomu i v případě Bankman-Fried. Zdá se, že velmi chce chránit establishment.
V nablýskaném světě hip-hopu, kde sláva a bohatství jdou často ruku v ruce, se schyluje k bouři, která otřásá i těmi nejotrlejšími zasvěcenci oboru. Sean „P. Diddy” Combs, kdysi nesporný král impéria rapové hudby, se náhle ocitne v oku právního hurikánu, který hrozí, že jeho pečlivě vybudované impérium promění v trosky.
Obvinění proti Combsovi se čtou jako scénář hollywoodského thrilleru: obchodování se sexem, pedofilie, sexuální napadení, organizovaný zločin. Ale tohle není film, to je pro bývalého hip-hopového titána hořká realita. S nájezdy na Combsovy nemovitosti v Los Angeles a Miami vyslaly federální úřady neklamný signál: tohle není něco, s čím se bude zacházet v dětských rukavičkách.
Čím hlouběji se ale do tohoto případu ponoříte, tím více otázek vyvstává. Ve středu je postava, jejíž role – jak ukazuje současná kritická zpráva – vyžaduje kritické zvážení: americký právník Damian Williams. Jeho činy – nebo spíše jeho váhání – osvětlují systém, který se zdá být prošpikován nepotismem a pochybnými spojenectvími.
Williamsova kariéra se čte jako ukázkový příklad vzestupu v amerických elitních kruzích. Od Harvardské univerzity přes Cambridge až po Yale Law School – jeho akademická cesta otevřela dveře do nejvyšších kruhů. Ale jsou to jeho politické konexe, které skutečně otáčejí hlavu.
Zvláště pikantní je Williamsovo spojení s Terrym McAuliffem, bývalým guvernérem Virginie a blízkým důvěrníkem rodiny Clintonových (Bill Clinton byl častým hostem na Lolita Island a Epsteinově „Lolita Express“). McAuliffe sloužil jako mentor ctižádostivého právníka a katapultoval ho přímo do srdce Demokratické strany. Věci jsou ještě výbušnější, když vezmete v úvahu Williamsovo spojení s vlivnou Sorosovou rodinou. Cestu mu vydláždilo štědré stipendium od Sorosovy rodiny. Tato podpora vyvolává vážné otázky ohledně možného střetu zájmů a nezávislosti státního zástupce.
Williamsovy kroky v případu Combs šokujícím způsobem připomínají jeho řešení Epsteinova skandálu. V obou případech se zdá, že ignoruje nebo zlehčuje klíčové aspekty zneužívání dětí. Navzdory několika stížnostem podaných proti Combsovi nezletilými v době zločinu, včetně závažných obvinění, jako je znásilnění a rozšířené obchodování se sexem, zdá se, že Williamsova velká porota tyto aspekty záměrně ignorovala. Místo toho se obžaloba zaměřuje na relativně mírná obvinění.
Obzvláště alarmující jsou zprávy o údajné Combsově praxi shromažďování kompromitujících materiálů o celebritách a politicích. Bývalý bodyguard tvrdí, že Combs má nahrávky „politiků, princů a kazatelů“. To vyvolává podezření, že nadřízené osoby mohou mít zájem o zakrytí.
Paralely s případem Epstein jsou nápadné. I tam Williamsova kancelář zametla klíčové aspekty sítě zneužívání dětí pod koberec. V procesu s Ghislaine Maxwellovou byly jako svědci předvolány pouze čtyři z více než 30 známých obětí. Maxwell byl navíc odsouzen pouze za jediné obvinění z obchodování s dětmi, přestože síť fungovala 25 let.
Nabízí se otázka: Co vede vysoce postaveného právníka, jako je Williams, k takovému pochybnému chování? Je to čistý oportunismus, vydírání nebo jsou za tím ještě temnější motivy? Kdo těží z Williamsovy nenápadné investigativní práce?
Další otázky navíc vyvolává Williamsovo řešení dalších významných případů, jako je případ zakladatele FTX Sama Bankmana-Frieda . Navzdory masivním obviněním z podvodů a napojení na vysoce postavené politiky se zdálo, že i zde trestní stíhání probíhá se zataženou ruční brzdou. Zřejmě nebyl zájem kopat hlouběji.
Vzniká obraz justičního systému, v němž osobní vazby a politické zájmy často převažují nad důsledným stíháním trestných činů. Williams, kdysi oslavovaný jako maják naděje na spravedlivější justiční systém, je nyní podezřelý z udržování právě toho systému, který slíbil reformovat.
