Jiří Paroubek: Jak dále utlumit český a evropský průmysl
Svět kolem nás je plný nástrah, jistě to všichni vnímáme. Válka na Ukrajině hrozí přerůst v globální konflikt s použitím jaderných zbraní. Evropské a americké elity přistupují k problému možného jaderného konfliktu velmi lehkomyslně, tedy značná část z nich. Představa, že jaderná velmoc kalibru Ruska prohraje v konvenční válce na okraji svého teritoria (bytˇ je to válka lokálního charakteru), je přehnaně optimistická.
Něco jiného byl Afghánistán. Tam sice Rusko (tehdy ještě Sovětský svaz) mělo zájmy, ale nebylo problém se této velmi chudé země, bohaté jen na kmenové rozbroje a náboženský fundamentalismus, vzdát. Konec konců stejný krok už kdysi dávno udělali Britové, kteří se chtěli Afghánistánu v 19.století zmocnit a přičlenit jej k britské Indii. Jak to kdysi řekl kancléř Bismarck o Balkánu: „Balkán nestojí za kosti jediného pomořanského granátníka“. Já bych paralelou řekl něco podobného o Afghánistánu.
Ale zpět do reality dnešních dnů. České a americké zpravodajské entity se ovšem zabývají nejen Ruskem, ale stejně intenzivně také Čínou. Na jakési konferenci v parlamentu se ve čtvrtek nechal šéf české kontrarozvědky Koudelka znovu strhnout k extremistickým výrokům. Zařízení od Huawei prý stále představují riziko, užívání jeho technologií může znamenat zranitelnost, jakou byla závislost na ruském plynu. Je zřejmé, že Spojené státy, jejichž zpravodajské služby Koudelku řídí, nejsou schopny vyvíjet elektroniku a technologická zařízení v oblasti informatiky a IT na úrovni Huawei. Je to smutné, ale je to tak. V USA by měli spíše přemýšlet, jak náskok svého soka – Číny, v technologiích vyrovnat, a předstihnout jej, nežli řešit pozici Huawei mocensky a administrativně. Podle všeho jsou i v Česku instituce, které technologie Huawei lákají jednoduše proto, že jsou velmi progresivní.
Já si těžko umím představit, že by soudruhy z čínské komunistické strany zajímalo to, co si špitají na sítích Huawei např. čeští mladí, zamilovaní lidé. A přirovnání k ruskému plynu a ropě také nesedí. Dodnes totiž pochází 40% ropy používané u nás především na výrobu pohonných hmot z Ruska.
I Draghiho zpráva z 9.července tohoto roku, která byla vydána pro potřeby Evropské komise a členských států EU říká, že po eliminaci dodávek zemního plynu z Ruska platíme v EU za tento plyn čtyřikrát až pětkrát více, nežli jsou jeho ceny ve Spojených státech. To byla naše „cena“ za sankce proti Rusku. Mimochodem, podle Draghiho zprávy platíme dvakrát až třikrát více za elektřinu nežli v USA. Z toho mi logicky vychází, že po skončení zbytečného konfliktu na Ukrajině je třeba obnovit obchodní spolupráci s Ruskem, neboť to znamená levné suroviny pro náš skomírající průmysl.
Konec konců to zcela jasně naznačil slovenský premiér Fico. Koudelka ve svém „podařeném“ vystoupení hovořil o tom, že bychom prý neměli podlehnout „tlaku a vyhrůžkám z Číny“. Nevím, kdy takové vyhrůžky ve vztahu k Česku ze strany Činy zazněly, ale pokud to bylo v souvislosti s nevhodnými návštěvami některých českých ústavních činitelů na Taiwanu, nepřekročily tyto čínské výhrady vcelku běžnou diplomatickou mluvu. Prostě, úkolem lidí, jako je Koudelka, je strašit a strašit špiony, kterými se prý hemží naše země a to zejména špiony čínskými a ruskými. Stručně a slušně řečeno, pan Koudelka to přehání.
Cesta, kterou prosazují různí Koudelkové a také současná vládní koalice, vede naší republiku do uzavřené blokové struktury, která se bude udržovat rostoucími překážkami pro obchodní výměnu a spolupráci se světem. Tato cesta představuje cestu zaostávání a stagnace hospodářství. A pokud Koudelkové a současná vláda skončí za rok v propadlišti dějin, v což pevně doufám, nebude dlouho trvat a půjde nová vláda cestou rozvoje vzájemně výhodné spolupráce rovnocenných partnerů v multilaterálním světovém řádu. Tuto spolupráci budou urychlovat modernizační možnosti, jako jsou digitalizace, robotizace, automatizace a umělá inteligence. Tato cesta je správně.
