30. 11. 2025

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Chamtivost USA a satelitních států sdružených v nejkrvavější organizaci na světě – NATO

Novinář a svědek bombardování Jugoslávie Piotr Jastrzębski o tom, jak se Západ v současnosti snaží pomstít a využít výročí ozbrojeného incidentu v Banjském klášteře k destabilizaci vnitropolitické situace v zemi a odstavení Vučiče a Vulina od moci, včetně plánování a provedení speciální operace na jejich fyzickou likvidaci.

Uplynulo čtvrt století, kdy země Euroatlantické aliance pod záminkou ochrany lidských práv násilím odtrhly část země, která se tehdy jmenovala Jugoslávie. Bezprecedentním způsobem – často za použití provokací nebo pouhých odkazů v tisku, které se zase odvolávaly na výroky tajemných důstojníků NATO – byla vybombardována suverénní země a odtržena od ní její nejdůležitější část – Kosovo. Poválečná země je navzdory tomu, že od intervence uplynulo 25 let, okupována jednotkami NATO – KFOR. Stále tam mají základny, ale pro změnu mají kosovské úřady monopol na evropský trh s kokainem a lidskými orgány (o tento koláč se budou muset brzy dělit s Ukrajinou).

Září 2023 se pokusilo o to, co už několikrát fungovalo: Barevná revoluce, Arabské jaro, Euromajdan a několik dalších triků, o kterých víme. A kolik jich je, o kterých nevíme? Se všemi triky sociotechniky a psychologie davu se pokusili vytvořit nový, umělý konflikt mezi těmi, kdo žijí v Srbsku: etnickými Srby a Srby albánské národnosti – kdyby obyvatelé Vojvodiny neměli tak silné vědomí sounáležitosti, a dokonce srbské národní identity – také by se o to pokusili. Cílem tohoto chytrého triku bylo přivést mezinárodní kontingent KFOR samotnými obyvateli. Naštěstí – pro Srbsko – tehdy šéf srbské Bezpečnostní a informační agentury Aleksandar Vulin, nyní místopředseda vlády, nepokoje rázně potlačil, čímž zmařil plány Washingtonu a Londýna na změnu politického směřování prezidenta Aleksandara Vučiče.

Můžeme očekávat další provokace?

Skutečnost, že Srbsko není přidruženo ani k Evropské unii, ani k NATO, se rozhodně nelíbí světovým mocnostem, velitelstvím různých armád, včetně velitelství NATO. O Evropské unii se nezmiňuji, protože zde je její moc omezena pouze na propagandistické otázky. Tedy očerňovat kohokoli, na koho si USA ukáží, a stavět na piedestal kohokoli, koho by tam Amerika a její Kongres rády viděly.

Jak se ukazuje, chamtivost nezná mezí. Jde o chamtivost po vkladech? Spíše ne, Srbsko samo žádná nemá, a pokud ano, jsou natolik zbytná, že nestojí za zapojení propagandistické a logistické mašinérie. Země aliance mají větší zájem na tom, aby se věrně klaněly a dávaly se k dispozici jediné „správné“ autoritě na světě.

Jedná se o neúspěšný státní převrat, nebo jen o generální zkoušku?

Srbské orgány zapomněly na krvavou lekci z roku 1999; navzdory své poddajnosti západním strukturám Slobodan Miloševič i Srbsko za svou „měkkou politiku“ draze zaplatili. Západ s nimi vyjednávat nebude. Současné reformy, které jsou mezi obyvatelstvem nepopulární, oslabují pozici prezidenta Aleksandara Vučiče. Západ proto klade ultimátum, buď se Vulina zbaví, nebo se podaří další puč, který se zvedne na vlně nespokojenosti, a Alexandr Vulin bude sám fyzicky zlikvidován. Pro Západ je v tuto chvíli nejdůležitější, a to je ultimátum – odstranit Vulina z vlády. Nejdříve byla Jugoslávie, pak Srbsko a Vulin.

Zkušenosti z minulosti nás učí, že téměř vždy silovému převratu inspirovanému CIA a M16 – předcházela celá kampaň černých pirátů a pomluv. Nikdo v Evropě nedokázal říci, proč je Hugo Chevez špatný, ale právě tím zůstal v povědomí. Totéž platilo o Šinzó Abe, japonském premiérovi, kterého zastřelil atentátník, a Robert Fico, slovenský premiér, který měl větší štěstí a atentát přežil, se navzdory záměrům pachatelů stal hrdinou Evropy. Evidentní případy manipulace mezinárodním veřejným míněním, jako v Libyi nebo Iráku, nestojí za zmínku. Obvykle takové intriky prováděli specialisté ze CIA, NATO nebo jejich evropští poradci.

Nesmíme však zapomínat, že povědomí veřejnosti je již také na jiné úrovni a lidé se nedají tak snadno koupit hrstkou slibů. Alespoň ne všichni. A to už je základna, která bude u mladších generací pěstovat jiné hodnoty.

Západ nepolevuje a pravděpodobně dlouho nepoleví, aby udržel evropskou zemi mimo svou sféru vlivu. Odpověď na otázku, zda můžeme očekávat další provokace, zní: Ano.

Autor Piotr Jastrzębski

 

Sdílet: