Berlín a lidská práva – EU platí za vraždy v severní Africe
Několik států v severní Africe, se kterými EU spolupracuje na odvrácení uprchlíků, nechává migranty v poušti bez vody a jídla, naposledy minulý týden v Tunisku. V důsledku toho mnozí zemřou.
BRUSEL/TUNIS/RABAT (Vlastní zpráva) – Tuniské úřady v minulém týdnu opět deportovaly velké množství uprchlíků do pouště – a spolupracují s EU na odvrácení uprchlíků. Podle lidskoprávních aktivistů v Tunisu opustili tuniští představitelé asi 40 uprchlíků v izolované pouštní oblasti bez vody a jídla. Není známo, zda postižení jsou stále naživu, nebo zda nyní zemřeli žízní. EU v červenci 2023 uzavřela s Tuniskem pakt na ochranu uprchlíků a dala mu k dispozici 785 milionů eur – požaduje, aby Tunis udělal vše pro to, aby uprchlíkům zabránil překračovat Středozemní moře. Aby se zbavila migrantů, tuniská vláda je nechala deportovat do pouště. Dělají to i vlády Maroka, Mauretánie a Alžírska, se kterými EU rovněž spolupracuje na ochraně uprchlíků. Brusel v únoru slíbil Mauritánii 210 milionů eur na oplátku, pokud bude připravena pouze přestat umožnit uprchlíkům cestovat na Kanárské ostrovy. Těla jsou opakovaně objevována v poušti na hranicích Tuniska, Alžírska a dalších zemí.
Deportován do pouště
Skutečnost, že státy v severní Africe deportují uprchlíky do pouště s vědomím a alespoň nepřímou podporou EU, je dobře zdokumentována již zhruba dvě desetiletí. První případ nastal, když se velký počet afrických uprchlíků z Maroka pokusil na podzim roku 2005 dostat do španělských exkláv Ceuta a Melilla. Pod tlakem Evropy zadržely marocké úřady mnoho uprchlíků a začaly je deportovat do pouštní oblasti na hranici s Alžírskem, kde je opustily, v mnoha případech bez jídla a vody. Amnesty International v té době uvedla, že dobrých 1500 z nich si našlo cestu do jedné z roztroušených vesnic v regionu a přežilo.[1] Kolik se jich ztratilo a zemřelo žízní, není známo. Od té doby byly podobné praktiky hlášeny opakovaně. Během deportační operace v roce 2018 bylo do marockých pouštních oblastí deportováno kolem 5000 lidí, uvedla tehdy Asociace Marrocaine des Droits Humains (AMDH); Mnozí byli svázáni, někteří dokonce svázaní rukama.[2] Organizace pro lidská práva hlásí, že přinejmenším deportace do pouštních oblastí na dalekém severu marocko-alžírské hranice probíhají dodnes.
Peníze proti uprchlíkům
Podobné případy byly zdokumentovány také v Mauritánii od té doby, co EU v roce 2006 začala tuto zemi nutit, aby zastavila uprchlíky přecházející z jejího pobřeží na Kanárské ostrovy. Dodnes jsou zadržení uprchlíci někdy unášeni do pouštního regionu kolem Gogui na mauritánských hranicích s Mali a opouštěni tam bez adekvátní péče, někdy zcela bez jakékoli péče.[3] Mauritánie – stejně jako Maroko – je podporována EU při odvracení uprchlíků. Podle výzkumu organizace Statewatch dostalo Maroko jen v letech 2001 až 2010 z Bruselu více než 68 milionů eur s cílem použít peníze k zastavení migrantů. Dalších 140 milionů eur následovaných v roce 2019.[4] Německo poskytuje bilaterální pomoc, například – od roku 1999 – školením marockých policistů nebo modernizací marocké armády.[5] Mauretánie naopak jen od roku 2015 dostala od EU nejméně 80 milionů eur na zastavení uprchlíků, vyplývá z výzkumu francouzského večerníku Le Monde. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen slíbila 8. února 2024 prezidentovi Mauritánie Mohamedu Ouldu Ghazouanimu dalších 210 milionů eur mimo jiné na odvrácení uprchlíků.[6] Dalších 300 milionů eur přišlo ze Španělska.
„Tým Evropy“
Jedním z mála případů, kterým se v německých médiích dočasně dostalo určité pozornosti, jsou deportace provedené tuniskými úřady do pouštní oblasti na hranici s Libyí. Dělají to znovu a znovu od té doby, co tuniský prezident Kaïs Saïed loni zahájil rasistickou kampaň proti uprchlíkům (informace german-foreign-policy.com [7]). Poprvé v červenci 2023 provedly tuniské úřady uprchlíky, kteří byli vyzvednuti především v pobřežním městě Sfax – odkud lodě pravidelně vyrážejí na nebezpečnou cestu do Evropy – v extrémně nehostinné pohraniční oblasti s teplotami až 50 stupňů. stupně bez vody, jídla a mobilních telefonů. Přesný počet není znám. Je známo, že 16. července 2023 byla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová spolu s italským premiérem Giorgia Meloni a předsedou nizozemské vlády Markem Ruttem v Tunisu („Team Europe“), aby prezidentovi Saïedovi slíbili 785 milionů eur – as Výměnou za zabránění odchodu dalších uprchlíků do Evropy. Podle podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL) libyjští pohraničníci do března 2024 zachránili 8 664 lidí v pohraniční oblasti s Tuniskem.[8] Bylo nalezeno 29 těl. Počet nezjištěných úmrtí není znám.
Peklo Assamaka
To druhé platí i pro úmrtí na hranici mezi Alžírskem a Nigerem. V březnu 2017 se EU a alžírská vláda dohodly na užší spolupráci, mimo jiné na obraně před uprchlíky. Bezprostředně poté Alžír začal sbírat uprchlíky, kteří se nacházeli poblíž Středozemního moře, a přivážet je do jihoalžírského pouštního města Tamanrasset. Odtud byli deportováni přímo na hranici s Nigerem a opuštěni. Asi 15 kilometrů jižně se nachází nigerijská pouštní vesnice Assamaka, kde se o uprchlíky stará Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Zatímco v květnu 2017 dorazilo pouze 135 uprchlíků, v dubnu 2018 jich bylo již 2 888, uvedla IOM; Nyní se hovoří o ročních úhrnech 23 000 (2023) až 25 000 (2018).[9] Životní podmínky v Assamace, kde uvízlo mnoho uprchlíků, jsou katastrofální. Na procházce pouští od hranic, kde jsou opuštěni do Assamaky, lidé opakovaně umírají, protože se ztratí, umírají žízní nebo tam leží vyčerpaní. Jen v květnu našla humanitární organizace Alarme Phone Sahara ostatky jedenácti lidí, kteří zemřeli žízní.[10] Le Monde již psal o „peklu Assamaka“ minulý rok.[11]
Ztracen v písku
Mnoho uprchlíků také končí v „peklu Assamaka“, které tuniské úřady opouštějí nikoli na hranici s Libyí, ale na hranici s Alžírskem: někdy tam uprchlíky předají přímo alžírským pohraničníkům, kteří zase zajistí, Postižení budou deportováni do Tamanrassetu a poté opuštěni na hranici s Nigerem. I v tomto případě je počet mrtvých zcela neznámý. Tuniské úřady někdy opouštějí uprchlíky na hranici s Alžírskem nebo uprostřed ničeho. Tak tomu bylo v případě přibližně 40 migrantů, které se organizace pro lidská práva Forum Tunisien pour les droits économiques et sociaux (FTDES) snažila minulý týden alespoň vystopovat, s nimiž ale nakonec ztratila kontakt. Lidé byli opuštěni „bez vody nebo čehokoli k jídlu ve velmi izolované oblasti,“ řekl mluvčí FTDES Romdhane Ben Amor.[12] Podle odhadů tiskové agentury AFP bylo jen od června do září 2023 na tuniské hranici s Alžírskem opuštěno více než 3000 lidí; V květnu 2024 bylo podle FTDES dobrých 300 uprchlíků deportováno do pohraniční oblasti v rámci větší individuální operace.[13] V regionu se někdy nacházejí těla. Počet mrtvých není znám.
Poznámky
[1] Španělsko a Maroko: Selhání při ochraně práv migrantů – Ceuta a Melilla o rok později. Amnesty International, říjen 2006.
[2] Maroko: Nelítostný zásah proti tisícům subsaharských migrantů a uprchlíků je nezákonný. amnesty.org 07.09.2018. S. dazu Flüchtlinge als Spielball .
[3] En Mauritanie, Euro contre migrants. enass.ma 06.06.2024.
[4] Pomoc, bezpečnost hranic a spolupráce mezi EU a Marokem v oblasti kontroly migrace. statewatch.org 24.11.2019.
[5] S. dazu Opfer unbekannt .
[6] EU oznamuje pomoc ve výši 210 milionů eur, aby pomohla Mauritánii omezit migraci. apnews.com 08.02.2024.
[7] S. dazu Sperrriegel gegen Flüchtlinge .
[8] Migranti opuštění na okraji Sahary. spiegel.de 04.06.2024.
[9] Migrační agentura OSN „velmi znepokojena“ zprávami o migrantech uvízlých na hranici Alžírska a Nigeru. iom.int 26.06.2018.
[10] Charlotte Boitiaux: Vyhoštění v Alžírsku: 11 migrantů zemřelo žízní v poušti, říká Alarm Phone Sahara. infomigrants.net 21.05.2024.
[11] « Nous sommes devenus du bétail » : v Nigeru, les migrantů jetés dans l’enfer d’Assamaka. lemonde.fr 06.04.2023.
[12] 40 migrantů údajně vyhnaných do pouště tuniskými úřady. infomigrants.net 30.08.2024.
[13] Tunisko vyhostilo stovky subsaharských migrantů z hlavního města: nevládní organizace. newarab.com 03.05.2024.
