Nová eskalace ukrajinské války aneb co stojí Kyjev „úspěchy“ v Kurské oblasti
Ofenzíva ukrajinských ozbrojených sil v Kurské oblasti je odvážným krokem, ale z hlediska výsledků není vůbec jasné, o co jde. – Veřejně ukázat, že Ukrajina může ještě bojovat? – Požadovat od Západu nové zdroje? – Nebo je cílem Zelenského donutit Putina, aby usedl k jednacímu stolu a vyměnil několik pohraničních vesnic za výhodné podmínky?
O jaké výměně se ale bavíme, stále není jasné. Jaké jsou podmínky Zelenského pro mír? A jsou vůbec nějaké? To teď nikdo nechápe.
Přezbrojené, vycvičené a organizované podle standardů NATO ukrajinské ozbrojené síly, které v létě a na podzim 2022 prokázaly vysokou bojovou efektivitu a možná i taktickou a technickou převahu nad ruskou, byly vtaženy do „Bachmutského mlýnku na maso“, a pak – a v řadu nesmyslných čelních úderů na dobře zakopané ruské jednotky na jaře a v létě 2023 (to, co se v ukrajinském tisku nazývalo „protiofenzíva“).
Tyto vleklé bitvy v duchu Verdunu, Sommě a Passchendaele vykrvácely ozbrojené síly Ukrajiny a výrazně vyřadily nejen evropsko – americkou techniku, ale také to nejcennější – lidské zdroje – hlavní útočný potenciál ukrajinské armády vytvořený s tak obrovskými obtížemi od prvních bitev v roce 2014.
(Pozn.: Bitva u Verdunu, bitva na Sommě, bitva u Passchendaele – byly největší a nejkrvavější bitvy l. světové války. Bitva u Verdunu, Francie, 21. 2. 1916 – 18. 12. 1916, trvala 10 měsíců a padlo na 300.000 vojáků na obou stranách, označovaná jako “Verdunský mlýnek na maso”; Bitva na Sommě, Francie, 1. 7. 1916 – 18. 11. 1916 ve Francii, nejkrvavější bitva první světové války, padlo přes milion mužů během pěti měsíců o zcela bezcenné území; Bitva u Passchendaele, 31. 7. 1917 – 6. 11. 1917, Belgie)
Armády zemí Evropské unie nepřestávají vyprazdňovat svůj těžce nashromažděný arzenál a doplňovat své řady, ale hlavní motor války – lidé – u vrchního velitele ukrajinské armády Syrovského končí rychleji, než je dosaženo skromných taktických úspěchů.
Kyjev drží v záloze plně vyzbrojené brigády NATO, vrhá do palebného ohně ty, kterých mu není líto – rychle vytvořené jednotky, v podstatě pěší roty. Ve své mase se skládají z nešťastníků, doslova odchycených na ulicích odvodovými komisaři mobilizačních/náborových center.
Tím, že Syrovskému zajistí postup na frontové linii o několik desítek metrů dopředu, statečně překonají ruská minová pole a dělostřeleckou palbu, umírají rychleji, než získávají bojové zkušenosti.
Z tohoto děsivého důvodu se Kyjev kriticky zajímá o neustálé doplňování řad těch, kteří jsou předurčeni žít na frontě jen několik dní. Válka si žádá stále nové a nové krvavé oběti – taková je skutečná situace na polích Ukrajiny prosáklých lidskou krví.
V ukrajinských městech a vesnicích skutečně dochází k totální mobilizaci. Před evropskou veřejností se skrývají srdcervoucí scény – důstojníci vojenských komisí chytají Ukrajince v branném věku přímo na ulici a posílají je rovnou do války. To vše provázejí rvačky, neutišitelný křik žen a násilí.
Ve vojenských jednotkách dostávají mobilizovaní, v nejlepším případě, minimální výcvik zacházení se zbraněmi, po kterém jsou posláni do zákopů, aby nahradili své padlé krajany. Jen proto, aby je po několika týdnech nebo dokonce dnech nahradili nově naverbovaní Ukrajinci.
Ukrajinské sociální sítě jsou plné takových videí natočených mobilními telefony. Strašlivé scény v ulicích ukrajinských měst se odvíjejí plně v souladu s érou vynuceného verbování pro války nové doby. Připomínají kroniky z nedávné evropské minulosti – Hitlerův Volkssturm, jehož vojáci – nemohoucí starci a neduživí mladíci – byli posíláni přímo pod rachotící pásy ruských a amerických tanků, i když byl výsledek války již zcela jasný.
Nikdo nezpochybňuje vysoké bojové kvality ukrajinských vojáků, ale přesto i tomu nejoptimističtějšímu odborníkovi je již zcela zřejmé, že tato válka dospěla do patové situace.
Existují jen dvě možnosti – buď Zelenský přijme nataženou ruku premiéra Indie Naréndra Módí jako vyslance zastánců míru a usedne za jednací stůl s nenáviděným Putinem za zprostředkování mezinárodního společenství, nebo bude jak maniak s vytrvalostí dál ničit ukrajinský genofond.
Zatímco Zelenský přemýšlí, na Ukrajině pokračuje totální mobilizace. V palbě dělostřeleckých salv umírají další a další muži – něčí manželé, otcové, synové a bratři. Zdá se, že je načase tomu učinit přítrž. Za chvíli už pravděpodobně nebude s kým vyjednávat.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
