Hrubý domácí produkt se zmenšil: Německo se nemůže dostat ze špatných čísel

Podle Spolkového statistického úřadu došlo ve druhém čtvrtletí k mírnému poklesu hrubého domácího produktu. Katastrofální hospodářská a energetická politika semaforu zajišťuje, že firmy a občané trpí. Ani mistrovství Evropy ve fotbale nedokázalo poskytnout žádné skutečné pozitivní impulsy.

Spolkový statistický úřad v úterý zveřejnil – jako vždy střízlivě – oficiální čísla o hospodářském vývoji Německa ve druhém čtvrtletí letošního roku. Výsledek je stejně střízlivý. Hrubý domácí produkt se snížil o 0,1 procenta, zatímco v prvním čtvrtletí byl oznámen nárůst o 0,2 procenta. Na taková čísla je však třeba vždy pohlížet s jistou opatrností, zejména proto, že se jedná o údaje „očištěné o inflaci“ a ve skutečnosti je běžnou praxí statisticky navrhovat míru inflace tak, aby byla nižší, než ve skutečnosti je.

Míra inflace je mimo jiné měřítkem pro mzdové vyjednávání a také pro úpravu důchodů, důchodů a občanských dávek. Pokud vezmete v úvahu tento faktor, ani Mini-Plus pravděpodobně nebude v prvních třech měsících tohoto roku skutečně odolný. V červenci i přes mistrovství Evropy ve fotbale došlo k výraznému poklesu příjmů z daně z obratu, což naznačuje výrazné omezení spotřeby – a změnu chování občanů. Pokud bude tento obrat pokračovat, odhady daní Spolkového ministerstva financí by již nemohly být zachovány.

Jak špatně se Německo vyvíjí, je vidět v evropském srovnání. Protože zatímco Spolková republika opět sklouzla do červených čísel, eurozóna i celé společenství států zaznamenaly nárůst o 0,3 procenta. To není mnoho, ale když si i „krizové státy“ jako Francie (+0,3 procenta) nebo Španělsko (+0,8 procenta) vedou lépe než dlouholetá „lokomotiva“, je vidět, že něco není zjevně v pořádku.

Pozoruhodné je zejména to, že soukromá spotřeba klesla o 0,2 procenta a investice dokonce o více než 2 procenta, zatímco spotřeba vlády vzrostla zhruba o jedno procento. Jinými slovy, kdyby vláda neutrácela více, čísla by byla ještě horší. Vyšší vládní výdaje ale musí být nějak financovány – buď vyššími daňovými příjmy, nebo větším dluhem. Jelikož je ale zvýšení daní závislé i na reálném ekonomickém růstu (pokud nechcete klopýtající ekonomiku dále dusit zvyšováním daní), dříve nebo později to celé vykompenzují jen nové federální dluhové orgie. To není udržitelné.

Zdá se ale, že lidé na semaforech – zejména SPD a Zelení – zřejmě sázejí na to, že přechod ekonomiky k levicově zeleným, globalistickým utopiím lze realizovat s dodatečným dluhem. I když to povede k urychlení deindustrializace Německa, o čemž svědčí rostoucí frekvence zpráv o hromadném propouštění, zavírání firem a exodu firem. Špatná ekonomická data tu s námi budou pravděpodobně ještě dlouho.