Dr. Sherri Tenpenny: Čistá voda zachránila svět, ne očkování

Těsně před přelomem 19. a 20. století se dělaly sporadické pokusy zlepšit sanitaci. Města začala dláždit silnice, zaváděla sběr odpadu a stavěla skládky.

První úpravny vody měly systémy, které byly neadekvátně navrženy a často se ucpávaly lidskými exkrementy a zvířecími zbytky z ulice.

Je obtížné si představit stav špíny, na který byli lidé zvyklí na začátku 20. století. Výroční zpráva Ministerstva zdravotnictví města New York z roku 1912 uvádí:

„…odstraněno 20 000 mrtvých koní, mezků, oslí a skotu z ulic, kromě téměř půl milionu menších zvířat, jako jsou prasata, telata, ovce, více než 2 500 tun porouchané drůbeže, ryb, vepřového a hovězího masa, vodovodech.“

Není divu, že zpráva upozorňovala i na obrovský počet stížností – celkem více než 343 000 – na nepříjemný zápach v důsledku špatného větrání a nepovolených skládek hnoje. (zdroj: str. 11 zprávy).

V roce 1872 bylo zavedení filtrace vody v USA významným krokem ke zlepšení veřejného zdraví. Filtrace, která byla původně zaměřena na řešení změny barvy a odstranění špatné chuti a zápachu, se brzy ukázala jako zásadní změna.

Nejenže odstranila zákal, špinavé zbarvení a téměř 99% bakterií, ale zároveň byl stanoven nový standard pro „kvalitu“ upravené vody.

Když však různé epidemie pokračovaly, chemici experimentovali s několika dezinfekčními metodami, včetně varu, ultrafialového záření, ozonu, mědi, stříbra a chlóru. Zhodnocení nákladů a jednoduchosti použití přineslo jasného vítěze – chlór.

Chlornan vápenatý, který byl poprvé použit v papírenském a textilním průmyslu, je stabilní bílá pevná látka, která obsahuje 65% chlóru a snadno se rozpouští ve vodě. Clórnan vápenatý byl levný, snadno dostupný a snadno použitelný ve velkém měřítku. Používal se již k čištění vody v Chicago Stockyards.

Jersey City, New Jersey, bylo prvním městem, které začalo používat chlór na čištění vody. V roce 1899 město uzavřelo smlouvu na výstavbu přehrady, nádrže a potrubí pro dodávku vody do města z řeky Rockaway vzdálené 40 km.

Po jejím dokončení však nebyli představitelé města s výsledkem zcela spokojeni. V určitých obdobích roku totiž splaškové vody znečišťovaly nádrž a tím i městskou vodu. Byla podána žaloba z důvodu, že voda není „čistá a nezávadná“, jak to vyžadovala smlouva. Stavební firma byla nucena odstranit zdroje kontaminace a vybudovat nové povodí.

Po dokončení podalo město další žalobu, která se zabývala vysokou cenou odpovídající více než 175 milionům dolarů v dnešních cenách.

V době výstavby nové přehrady již pokročily také bakteriologické techniky. Inženýr George Warren Fuller byl pověřen vybudováním systému přívodu chlóru, který by do města dodával miliony litrů dekontaminované vody denně.

Přehrada od prvního dne realizace po dnešek pokračuje v dodávání různých forem chlóru do systému zásobování vodou. Dne 26. září 2016 uplynul 108. rok nepřetržitého používání chlóru ve vodovodech.

Po úspěšné implementaci chlorování v Jersey City si tuto metodu rychle osvojila mnohá další města s působivými výsledky.

V roce 1900 tvořily nemoci přenášené vodou téměř jednu čtvrtinu všech hlášených úmrtí ve velkých městech. Do roku 1936, po rozsáhlém zavedení technologií pro čištění vody ve veřejných vodovodech, se celková úmrtnost na infekční choroby snížila asi o 43%.

Odhaduje se, že v roce 1941 bylo již 85% pitné vody v USA chlorováno. Technologie čištění vody a písková filtrace kombinovaná s chlorováním, snížily do roku 1956 úmrtnost na tyfus o více než 90%.

Jádro tohoto odhalení pochází z článku Cutlera a Millera z Harvardské univerzity, publikovaného v roce 2004:

„Naše výsledky také naznačují, že čistá voda je zodpovědná za 74% pokles novorozenecké úmrtnosti a téměř 62% pokles dětské úmrtnosti. Velikost těchto účinků je zarážející. Zdá se, že čistá voda vedla k téměř úplné eradikaci břišního tyfu a jiných pohrom, jako jsou zápal plic, tuberkulóza, meningitida a záškrt. Technologie čištění vody jsou pravděpodobně nejdůležitějším zásahem do veřejného zdraví ve 20. století.“

Obrovský počet přistěhovalců, kteří přijeli do USA koncem 19. století, přinesl s sebou patogeny spojené s nedostatečnou hygienou. Čtyři vakcíny – proti břišnímu tyfu, choleře, vzteklině a moru – byly vyvinuty již koncem 19. století, ale žádná nebyla široce používána a ani velmi účinná.

Na infekce existovalo jen málo způsobů léčby. Penicilin, první antibiotikum, byl objeven až v roce 1929 a široce používán až začátkem 40. let 20. století. Jediným běžně podávaným očkováním v té době byla vakcína proti pravým neštovicím.

Do roku 1868 bylo více než 95% obyvatel Chicaga očkováno touto vakcínou proti pravým neštovicím. Po velkém požáru v Chicagu v roce 1871 bylo k získání pomoci od vlády vyžadováno očkování.

Navzdory téměř 100% proočkovanosti město postihla v roce 1872 zničující epidemie pravých neštovic. Více než 2.000 lidí onemocnělo a více než 25% infikovaných zemřelo. Úmrtnost mezi dětmi do pěti let byla nejvyšší, jaká byla kdy zaznamenána.

Očkování celého města nevytvořilo kolektivní imunitu a neochránilo obyvatelstvo před nakažením neštovicemi. Navzdory těmto – a mnohým dalším selháním – je očkování neustále propagováno jako jeden z „největších medicínských výdobytků moderní civilizace“.

Skuteční hrdinové, kteří změnili chod dějin a veřejného zdraví, se zmiňují jen zřídka: čistá voda, čištění odpadních vod pro obce a elektřina na podporu chlazení.

Ve 21. století více než polovina světové populace, tedy více než 4 miliardy lidí, žije v malých městech nebo na venkově. Většina chudých nemá přístup k čisté pitné vodě ani ke spolehlivým hygienickým zařízením. Ve skutečnosti většina lidí po celém světě stále praktikuje otevřenou defekaci.

Ve spojení s nedostatečnou výživou a žádným chlazením na ochranu potravin před mouchami, červy a jinými patogeny jsou zdravotní problémy a infekce nadále hlavním problémem a primární příčinou smrti v zemích třetího světa.

Již v roce 2005 Světová banka ve spojení se Světovým sanitačním programem (WSP.org) zjistila 47% snížení průjmu a úmrtí na dehydrataci u dětí v odlehlých vesnicích.

Organizace jako Rotary International, WHO, UNICEF, GAVI, WEF a Gatesova nadace však lijí desítky miliard dolarů jen do očkování podvyživených dětí, které nemají hygienu, vodu, chlazení a vzdělání.

Namísto tlačení peněz do vakcín proti dětské obrně, spalničkám a rotavirem, je nezbytné myslet na globální problémy, které by se vyřešily, kdyby se tytéž peníze přidělily na nejdůležitější zdravotní intervenci v historii lidstva – čistou vodu.

Autor: Rhody Wilsonová, Zdroj: expose-news.com