Milan Ševčík: A komu tím prospějete?
Miloš Čermák, prý novinář, ale určitě spolupracovník Seznam zpráv, se v článku Ruský kompas Juliana Assange, zabývá nepřekvapivě Julianem Assange. A protože Assange zveřejnil část svých zjištění v ruských médiích, má o něm Čermák jasno. „Ruský kompas“ mu stačí k tomu, aby zjistil, co si o Assangovi a celé jeho kauze potřebuje myslet.
A to tento člověk na Fakultě sociálních věd UK učil předmět Nová média! Nedivme se pak katastrofální úrovni naší mediální scény. V sedmdesátých letech novináři zveřejnili aféru, která vedla k rezignaci prezidenta a za svou práci byli odměněni Pulitzerovu cenu. Dnes by jim za totéž hrozilo vězení (i když by záleželo na stupni prowashington-bruselosti onoho prezidenta). Za potlesku vyučujících Nová média. To, za co jsme se bolševikovi vysmívali, je dnes železným pravidlem. Ne zkoumat, jaká svinstva a darebáctví provádějí naše (západní) vlády. Ale komu prý prospěje zveřejnění těchto zločinů! A také pozor na to, kdo je zveřejní!
Tak za prvé bych chtěl všem těm mizerným parodiím na novinařinu sdělit, že úplně nejvíc zveřejnění zločinů vlád prospěje obyvatelům zemí, kterým vládnou!!! Aby tito věděli, co za své peníze dostávají. A aby je mohli vyměnit za lepší. To je přímo úkolem každého skutečného novináře! Zveřejnění pravdy. Bez ohledu na jeho přesvědčení. A musí to být beztrestné! Pokud je za to někdo trestán, je to s naší demokracií moc zlé! Proti tomu by se měli všichni novináři postavit. Kdo se nepostavil a co hůř, přiklonil se na stranu umlčovačů pravdy, není novinář. Je bezectnou štětkou a tím nemyslím malířskou pomůcku.
Za druhé – pokud je někde zveřejněn zločin, je z pohledu spravedlnosti úplně jedno, kde byl zveřejněn. A i kdyby pravdu o spáchaném zločinu zveřejnil ten nejhorší vrah na světě, nijak to závažnost toho zločinu neumenšuje. Je to pořád stejně závažný zločin. A kdyby dnes nebyl mediální prostor plný bezectných štětek, nemusel byl Assange zveřejnit zločiny americké vlády v Rusku. To asi Čermáka ani nenapadlo.
V současnosti je pro dnešní demokracii obrovským nebezpečím systém, který se podařilo politikům vytvořit. Oprávněná a nezbytně nutná kritika je vydávána za kolaboraci, za pomoc našim nepřátelům. Politici si tím vytvořili perfektní krytí pro své zlodějiny a svou neschopnost. Hlavně díky pomocí bezectných štětek, které se naprosto zpronevěřily svému původnímu poslání. Zhaslo se a nikdo na nic nevidí, žádné pátrání, žádné nepříjemné otázky. Zelená guma jako inkvizitor, rozhodující o tom, co se může a co ne. Sakra, kde je Milion chvilek pro demokracii? Pokud drží hubu teď, ať ji už drží navěky! A s ním všichni, kdo dnes mlčí k tomu, co se děje a šlapou v šiku za inkvizitorem. To jsou asi ta Nová média. Pro mě jen štětky bez cti, snad jen v blýskavějším kabátě. Ale pod ním pořád jen ubohé štětky.
