Peter Haisenko: Základní zákon je diktát USA
Základní zákon pro Spolkovou republiku Německo byl závislý na schválení ze strany USA. Byly tam některé pasáže, které do něj chtěli zahrnout otcové základního zákona, které však okupanti USA odmítli. Pokud by se tyto pasáže zachovaly, byla by Spolková republika Německo v úplně jiném stavu.
Skutečnost, že základní zákon není ústavou, byla nyní dostatečně jasně vyjádřena některými politiky a dokonce i médii ÖRR. Německý lid nikdy nesměl hlasovat o základním zákoně a to je základní požadavek na ústavu. K tomu je třeba dodat jen to, že současná podoba se značně liší od toho, co původně chtěli otcové základního zákona pro západní okupovanou zónu. Původní podoba byla založena poměrně úzce na švýcarské ústavě. O tom, že švýcarská ústava je z hlediska demokracie jednou z příkladných, nemůže být pochyb. Co tedy způsobilo, že USA odmítly pasáže základního zákona, které se promítají i do švýcarské ústavy? Opět jde o peníze.
Začněme ale nejprve referendy, která jsou ve Švýcarsku základním prvkem přímé demokracie. V Německu základní zákon na federální úrovni počítá pouze s referendem, pokud jde o reorganizaci spolkových zemí. Všechna ostatní témata jsou plánována pouze na státní úrovni. USA výslovně zakázaly referenda na federální úrovni. Zajímalo by mě, proč? Představte si, že by referendum požadovalo stažení amerických jednotek z německé půdy nebo stažení jaderných zbraní. Jak by se USA zachovaly tváří v tvář světovému veřejnému mínění? Toto riziko by mělo být eliminováno. S ústavou by toto omezení demokratických možností nebylo možné. Nebylo by ale referendum o ústavě zároveň celostátním? Proto dnes ještě nemáme ústavu?
Bez vyměřovacího limitu by to soukromé pojištění mělo těžké
Nyní pojďme k penězům. Otcové ústavy počítali se zcela jinou regulací bankovního systému. Bylo by to podstatně restriktivnější a pravděpodobně by to nedovolilo excesy finančního průmyslu. Jak by ale měla být realizována dominance amerického kapitálu v Německu? Tento přístup musel být odstraněn. Jde to dál. „Limit hodnocení“, který ve Švýcarsku neexistuje. V původní německé podobě nebyl stanoven limit hodnocení. Jaký je limit návrhu a jaké to má účinky? Zhruba řečeno to znamená, že jakmile dosáhnete určité příjmové úrovně, mnoho příspěvků do sociálního systému již není nutné. Například odvody na zdravotní pojištění nebo penzijní připojištění. Klíčové slovo: osvobozující životní pojištění. Proč to bylo pro USA tak důležité?
Podívejme se znovu do Švýcarska. Každý tam musí odvádět stejné procento ze svého příjmu do zdravotních a penzijních fondů. To vede k výrazně nižším hodnotám hodnocení. U zdravotní pojišťovny se pohybuje kolem deseti procent. Jak je to možné? Pokud máte například milionový příjem, musíte se jich 100 000 vzdát. To platí obdobně pro penzijní fond. Je okamžitě zřejmé, proč je míra hodnocení pro každého relativně nízká. Stále existuje nařízení pro důchody. Maximální částka pro důchody je omezena na přibližně 2 500 franků. Důchody pro chudší lidi jsou výrazně vyšší než v Německu. Opět je jasné, proč může být příspěvek na důchod ve Švýcarsku nižší. Zajímavé je, že s tímto nařízením jsou spokojeni i bohatí Švýcaři. Proč ale USA toto nařízení pro své okupované území nechtěly?
To je o pojišťovnictví. To by u tohoto modelu téměř neexistovalo. Každému, kdo by byl nad vyměřovacím limitem, který pak neexistuje, by už nezbylo tolik peněz, aby chtěl hodně platit soukromé životní pojištění. Kromě toho, že u penzijního systému založeného na švýcarském modelu není soukromé pojištění téměř potřeba. Hodnotící limit požadovaly USA, aby zajistily, že soukromé pojišťovny mohou dobře obchodovat.
„ Bohatí lidé“ jsou méně nemocní
Totéž platí pro zdravotní pojišťovny. Kdo má příjem nad vyměřovací limit, může ze zákonného fondu odejít a ušetřit nemalé peníze. Je to také proto, že lidé s vyššími příjmy mají v průměru méně nákladů na zdraví. To ale vede k vyšším odvodům na zákonné zdravotní pojištění, protože méně často nemocní jsou hrazeni soukromými zdravotními pojišťovnami. Začarovaný kruh pro všechny, kteří jsou pod hranicí hodnocení. Na rozdíl od systému solidarity se musí vzdát vysokých darů od bohatých, a tak platit více než lidé s vysokými příjmy. Opět platí, že bez vyměřovacího limitu by se soukromé zdravotní pojištění omezilo na malá připojištění a téměř by neexistovalo. Mnoho členů představenstva by bylo velmi smutné a samozřejmě také američtí investoři, kteří mají podíly v soukromých pojišťovnách. Zákonné příspěvky by byly výrazně nižší. Pojištění je stroj na peníze.
Proč existuje základní právo na azyl?
Ale teď k azylovému zákonu, který už deset let působí tolik problémů Spolkové republice Německo. Proč je právo na azyl zakotveno v základním zákoně? Nešlo o lidskost nebo lidská práva. Právo na azyl vzniklo jako zbraň ve studené válce. Mělo to dát lidem v sovětské sféře vlivu signál, že jsou kdykoli vítáni, pokud chtějí uniknout z východního bloku. Nikdo původně nemyslel na Afriku nebo Arábii. Nezapomínejme, že v roce 1949 koloniální vláda Britského impéria ještě neskončila. Právo na azyl mělo primárně přimět „inteligence“ východního bloku k útěku. Říká se tomu „odliv mozků“, tedy exodus vědců a specialistů, a fungovalo to.
V základním zákoně není věta, která by nebyla schválena USA. Základní zákon byl vytvořen, když západní spojenci ještě uplatňovali plné právo okupace. Němci neměli co říct. Otcové základního zákona směli pouze předkládat návrhy a vykonávat práci. I když se přední politici ve svých projevech snaží smazat rozdíly mezi základním zákonem a ústavou, základní zákon není ústavou. Základní zákon je základem pro správu okupovaného území, která má okupované zemi dodat iluzi nezávislé zákonnosti.
Mistrovské dílo jako trojský kůň
Spolkový prezident Steinmeier označil základní zákon za mistrovské dílo. Tak to je, ale v jiném smyslu, než je nám to předkládáno. Je to nedemokratické, protože „veškerá moc nepochází z lidu“. Pokud by tomu tak bylo, pak by referenda na federální úrovni byla základním prvkem základního zákona a to je přesně to, co základní zákon zakazuje. Vidím, že základní zákon je skutečně mistrovským dílem, protože se mu podařilo utajit, k jakému účelu toto mistrovské dílo skutečně slouží. Jakou hodnotu vlastně má, se ukázalo v posledních letech. Byly pošlapány nejdůležitější prvky jako svoboda projevu, právo demonstrovat, integrita těla a domova a rovné zacházení. Ano, byli jste vystaveni zvláštnímu zacházení, když byla tato práva požadována.
Se „znovusjednocením“ v roce 1990 bylo přislíbeno vytvoření ústavy Spolkové republiky Německo v souladu se základním zákonem. Nyní by se dalo namítnout, že ke sjednocení všech bývalých německých území nedošlo, a proto není pasáž základního zákona připravena k použití. Dalo by se také namítnout, že „sjednocení“ neproběhlo v souladu s mezinárodním právem, protože stejně jako u základního zákona o něm opět nesměli hlasovat občané, lidé. Stejně jako v roce 1949 o tom rozhodlo několik „zástupců lidu“ mezi sebou. Porovnejte postupy, které byly provedeny na Krymu a východní Ukrajině, a jejich legalita je popírána i ve Spolkové republice Německo.
Pokud tedy 90 procent obyvatel nebo více hlasovalo pro svůj politický status, bude prohlášen za neplatný. Ale pokud ani jedno procento nepodporuje základní zákon nebo „sjednocení“, pak by to mělo být podle mezinárodního práva bez viny? V oblasti, která stále musí tolerovat okupační jednotky v extrateritoriálních zónách. V zemi, která je stále ve válce a žije pouze v příměří. Po 79 letech. V souvislosti se základním zákonem není co slavit. Základní zákon je stále diktátem USA a to by se dalo změnit pouze v případě, že by Spolkové republice Německo byla udělena ústava, o které by lid mohl rozhodnout ve svobodném hlasování. Dokud se tak nestane, zůstane Německo okupovanou zemí až do roku 2099, jak to před několika lety jasně řekl prezident Obama. Základní zákon je prostředkem správy okupovaného území. Nezapomínejme: ani spolkového prezidenta nemohou lidé ve Spolkové republice Německo volit.
